Realita

Tedy, ne že bych se v těch realitách neztrácela, a vlastně si ani nejsem jistá, zda se v nich neztratit dalo, nicméně humor, který Quentin Dupieux vymýšlí, mě dost baví. Užila jsem si těch jeho absurdních šíleností už ve filmu Moucha v kufru a těším se na další bláznivé kousky z jeho dílny. (07.01.2024)

Quentin Dupieux je pre mňa jednou veľkou záhadou. Ten chlapík snáď prišiel z mesiaca alebo neviem odkiaľ. Nech je ako chce, isté je, že jeho filmy vždy sršia originalitou, premysleným nápadom a svojráznym humorom na báze absurdity jednotlivých situácií, ktorý dokáže prísť aj tam, kde ho vôbec nečakáte. Opäť raz ako je u tohto režiséra zvykom je ťažko písať o obsahu, je to skrátka geniálne vymyslené a prepracované dielo, mnohovrstevné, kde jedna realita je pohltená druhou a to všetko je obalené ešte do ďalšej reality. Dokonalý, nelineárny, nerozlúštiteľný, avšak inteligentný mišung, ktorý dokáže zamotať hlavu, a to teda poriadne. Navyše som sa aj z chuti zasmial. Jasný plný zásah, pre mňa zatiaľ to najlepšie od Dupieuxa. (05.12.2018)

Quentin Dupieux uvádí diváka ve zmatek či úžas rafinovaným prolínáním dějových, časových i prostorových rovin a vytváři velmi originální filmové dílo. Typický festivalový film, který by u běžného publika zřejmě vyvolal nezájem, ne-li odpor. Hodnotí se mi ovšem velmi těžce - technicky i herecky dobrý film, rád jsem po dlouhé době viděl Alaina Chabata, ale jinak je snímek pouhou hříčkou, kuriozitou bez vyššího smyslu či myšlenkové hloubky. Na pomezí dvou a tří hvězd. (11.07.2015)

Myslím, že ona proslulá vyrážka, o které se ve filmu tolik mluví, vyrazila směrem dovnitř do hlavy nejen jedné z vedlejších postav, ale v podstatě všem, kteří se na tomhle veledíle podíleli. Režiséra evidentně postihla tvůrčí krize, tak ji vyřešil osvědčeným způsobem po vzoru maxipsa Fíka - zfilmoval svoje zmatený sny. Kdyby je alespoň vyložil podle Frojda, že jako každej sen je splněný přání a zároveň má sexuální základ, tak by to mohlo bejt možná zajímavý, ale takhle? Jedinou pochvalu ode mě získává producent Bob, neboť jak ten mohl zbohatnout, když produkoval takový filmy, který jsou ve snímku naznačeny, tak to je fakt umění. (20.06.2016)

"Tak jak si stojíme s Realitou? Docela blbý, je to na padesátce a rychle stoupá. Tak to abych to na chvíli vypnul, řekl jsem si a sáhl po ovladači na stole, ale ten najednou zfialověl, změnil se v hroudu huspeniny a s mlasknutím stekl na podlahu. Bacha, už je to tady, zařval jsem, strhl esáčko, odjistil a zaklekl. Odkud to asi přijde, rozhlížel jsem se kolem. Najednou se esáčko začalo hýbat a obtáčet mi ruce. Z hlavně se stala hlava a snažila se mi zakousnout do krku. ---- Po chvíli boje se mi jí podařilo urvat a hodit na zem. V letu se změnila na vejce, ze kterého se po dopadu na zem začalo něco líhnout. Ani jsem nečekal, jestli to bude krokodýl nebo kuřátko, a rovnou jsem to rozšlápl. Zdálo se mi, že tentokrát to bude spíš kuřátko, ale nedalo se nic dělat. ---- Stejně jsem neměl moc času o tom přemýšlet, protože na mě zaútočil psací stůl. Uhýbal jsem kopancům jeho kovových nohou, které mi neomylně mířily na rozkrok, vytrhával jsem mu šuplíky a přitom se snažil soustředit myšlenky, abych konstituoval ten ovladač. Hlavně aby se mi nepovedl huspeninový ... Tak, konečně se mi podařilo ho udělat. Rychle jsem zmáčknul stopku a všechno se najednou dalo dopořádku. Jenom to kuřátko, a teď už bylo jasné, že to je kuřátko, protože v té loužičce krve bylo vidět trochu žlutého chmýří." --- Roman Neruda (05.06.2016)