Blázniví bažanti

Podle mě nejlepší film od Les Charlots (v dalších jsem mj. postrádal Luise) a jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec. Humor je nevázaný a anarchistický od začátku do konce, jejich doprovodná hudba je příjemná, postupně jsem přišel na chuť i té "bigbítové" pasáži. A některé gagy jsou přímo geniální. Nechce se věřit, že je to Zidiho debut... (23.10.2007)

Skoro bych dal jen dvě hvězdy, jaksi za trest. První z jejich filmů a dle mne nejslabší z těch, co s nimi natočil Claude Zidi (ty nezidiovské jsem neviděl). Les Charlots vznikli jako kapela a hlavně mimo Francii je proslavily až filmy, ve kterých hráli. Na francouzské Wikipedii se dokonce dozvíme, že jsou jednou ze dvou francouzských kapel, které předskakovaly Rolling Stones. Prvních skoro 40 min. (tedy téměř půlku filmu) se díváme na jejich snahu hrát s kapelou a zvítězit v jisté regionální hudební soutěži. Nemají peníze na nástroje a tak jako později ve Velkém bazaru se snaží si vydělat (prací :), což se jim klasicky nedaří. Později je Zidi již neobsazoval do rolí hudebníků a postačilo, že dělali ke svým filmům hudbu. Vtipná je pasáž ze soutěže, kdy máme možnost podívat se na několik dalších kapel a styl, co se tehdy hrál. Zajímavé je sledovat, co se nosilo, některé modely jsou pekelné. Po těch 40 minutách se konečně dostáváme do armády, když je na jedné louce dostihne vojenský kurýr s povolávákem na večer téhož dne (docela krátká doba, ale to je u takového filmu celkem jedno, jen mám dojem, že se jejich vojenská služba do té doby ve filmu vůbec neřešila). V armádě začíná být veseleji, především díky plukovníkovi a skvělému seržantovi (Jacques Seiler), který hraje také v Bažantech jdoucích do boje. Fantastické jsou manévry, kde plukovník s důstojníkem od jiné jednotky hrají proti sobě jakoby deskovou hru s figurkami na plánu vojenského prostoru a dle toho, jak figurami táhnou, musejí vojáci a technika pobíhat sem a tam. Tento film je více než u dalších sledem gagů, pospojovaných jakýmsi dějem, až na to, že zde je to dosti patrné, chatrné. Ale stejně je mám moc rád! (26.06.2012)

Bláznivá francouzská komedie se členy bývalé hudební skupiny Les Charlots je bohužel tak bláznivá, až to vtipné není. Tuto bláznivou partu mániček si pamatuji z mého mládí, kde jsem jejich filmy měl celkem rád, nicméně při opětovném shlédnutí musím uznat, že pár vtipných momentů nedokáže přebít trapnost, která z celého filmu vyzařuje. Film vypráví příběh skupiny mladíků, kteří se ze dne na den rozhodnou, že zkusí své štěstí a stanou se hudební skupinou. Při své cestě za slávou zjistí, že všechno není tak snadné jako si představovali. Do cesty za jejich snem se jim postaví hned několik překážek, kde poznají nedostatek peněz a nemine je ani povinná vojenská služba. Právě od tohoto momentu začíná být film zajímavý a pohled na vlasaté individua v uniformách dokáže vytvořit částečný úsměv na rtech, kord když si je do parády vezme přísný a neústupný velitel. Bohužel i přes některé povedené scény z vojenského prostředí má film velmi proměnlivé tempo, kde jsem se chvílemi smál a poté nudil. Herecké výkony hlavních představitelů nejsou špatné, ale nejvíce mě rozesmál výkon přísného vojenského velitele. Celkově hodnotím film jako velmi rozporuplnou komedii, která není ničím výjimečná, ale rozhodně neurazí. Moje hodnocení 40% (13.05.2012)

Celkově mám Les Charlots hodně ráda a vždycky jsem se u těchto filmů skvěle bavila. Humor je sice úplně praštěný, ale opravdu vtipný. Už od první minuty jdou za sebou jedna vtipnější scéna než druhá. Přece ale jenom musím i u tohoto dílu o jednu hvězdičku slevit, protože má bohužel jednu velkou chybu - některé scény jsou až přemrštěně dlouhé. Scény, kdy na festivalu hrály kapely, byly zbytečně dlouhé a i přes to, že jsem se u té závěrečné pobavila, celkově mohla být celá pasáž o něco kratší. Některé scény jsou až příliš dlouhé na to, aby opravdu vyzněly tak, jak měly. Bažanti opravu jsou skvělá komedie, ale pět hvězdiček ode mě prostě dostat nemůžou. (29.09.2015)

Čestné třetí místo (nebo nehezké předposlední) v mém žebříčku bažantů. Daleko před bažantama – ptákama, páč divočinu nejím, jen těsně za bažantem – nádobou, díky níž jsem v zimě neměl studené nožičky, a daleko za Jakubem Bažantem, který se díky pár schodům na Kavkách stal nesmrtelným. (14.02.2018)