Jak vytrhnout velrybě stoličku

Jako malej jsem měl strach, že jsou všechny ženské takové. Průměrně hysterická česká žena Jana, průměrně zlobivý kluk, co dostává na Holý zadek a průměrně lehkovážný fotřík Němec...a je z toho nadprůměrná hystericky-pohodovo-zlobivo-lehkovážná podívaná, která ukazuje, jak má vypadat dobrodružné manželství. Nebo jinak...jak se manželství stane dobrodružným, když máte za ženu absolutně nedobrodružnou a pedantskou fúrii. Ovšem návod, který sliboval název filmu, jsem jaksi neobdržel :( (14.02.2009)

Obidva diely som ako dieťa rád pozeral na VHSke a miloval som najmä druhý - letný počin. No prvý raz po zhliadnutí dospeláckymi očami musím ohodnotiť na plnú šupu práve jednotku. Film veľmi autentický a dobre vymyslený. Akosi sa tu dá pochopiť pozícia všetkých troch - matky, otca aj malého syna. Režisérka inšpirovaná vlastnou životnou situáciou osamelej matky, ktorej syn nahovára ženíchov. Na tú dobu veľmi progresívny, ba až feministický počin. Uprostred tuhej normalizácie nie sú hlavnými postavami dojička či traktorista, ale baletná tanečnica a horolezec zdolavajuci osemtisícovky, čo je ďalšie plus. Preissová a Němec výborní a to samoúčelná živelnosť Tomáša Holého je v tomto prípade režisérsky ukočírovaná ku prospechu veci. Tento štyridsaťpäť ročný film sa nemusí hanbiť ani dnes, v konkurencii moderných artových filmov zo Škandinávie. (05.01.2023)

"Ve filmech, které jsem viděl, často vystupovalo jako hlavní osoba dítě. Nějaké vysoce nadané dítě tam občas hrálo značně velkou a mimořádně vděčnou roli. Filmového dítěte jsem se vždycky trochu bál, protože jsem měl strach, že kvůli němu zdětinštím. Naštěstí se ukázalo, že tato silná obava je zbytečná" (slovy Roberta Walsera) (23.08.2008)

Znovu - pokolikáté už? - mne dojal příběh Anny, Vaška a Luboše a vůbec si nemyslím, že je to kýč nebo romantická pohádka, jak tu zaznělo v některých komentářích.Tenhle film, to je skutečné rodinné stříbro. Natočený takřka před 40 lety, neztratil nic ze svého půvabu a kouzla, spíš léty ještě hodně získal. Kolik se toho od té doby změnilo! Situaci svobodné matky vnímá Anna i její okolí jako zvláštní, mimořádnou. A dnes? Takřka polovina dětí se u nás rodí mimo manželství, v některých evropských zemích je to i vysoko nad 50 %. Rodinný model tehdy vypadal: máma + táta + dítě; nebylo ani zdání o tom, že by to mohly být dvě stejnopohlavní osoby + dítě - tak jak se to dnes vtlouká do hlav už těm nejmenším dětem. A takových perel by bylo možno nalézt i víc. A mne - vpředvečer Národního pochodu pro život 2015 - potěšila slova hlavní představitelky Anny: "To dítě jsem si uhájila proti všem". (18.03.2015)

Reziserka Marie Polednakova vzdy sla pekne po voli normalizacnym sudruhom a KSC a nikdy neukazala realny zivot ceskoslovenskej federacie, ako napriklad Vojtech Jasny svojim filmom Vsichni Dobri Rodaci alebo Jiri Krejcik filmom Prodavac Humoru /1984/. Za to bola tato reziserka pocas normalizacie doslova protezovana vladnou mocou a tocila jeden nenarocny film/komediu za druhym. Tieto filmy sli aj v kinach, lebo sudruhovia ich oficialne povolili /sranda vsak, ze Jak Vytrhnout Velrybe stolicku v kinach nebol/ a nemali s nimi problem /s filmami pani reziserky Chytilovej uz problem mali, to tu vsak nepatri/. Preto si nemyslim,ze film si zasluzi 5 hviezd, lebo ide o film, ktory dost skresluje zivot vo federacii a ukazuje len tie lepsie stranky zivota a horsie akosi prehliada. Film ukazuje zidealizovany zivot, akokeby ludia zili v akomsi pomaly az normalizacnom raji. Napriek tomu vsak slusna komedia, ktorej najlepsie casti sa odohravaju v horach : tam su najlepsie scenky. Jo jo, za normalizacie vznikali este stale kvalitne filmy, ktore sice uz nemali na 60. roky, ale aj tak su stale pozeratelne. 86 % (20.04.2013)