Špinavý trik

Jak byl American Hustle nesnesitelně dlouhý, tak rychle to vezmu já: Přehlídka kostymérské/vizážistické/designérské preciznosti ve víru fascinujících hereckých výkonů uprostřed tornáda dramaturgicko/scénáristicko/režisérského bordelu. Tohle zkrátka v některých - a dost zásadních - ohledech hrubě nevyšlo, ale alespoň se Amy Adams dočkala pomníku pro své půvaby, jako byla Aféra Thomase Crowna pro Rene Russo nebo After The Sunset pro Salmu Hayek;) 50% (31.07.2017)

Parádne vykostýmovaná retro fraška, ktorá si to dve hodiny hasí na jednotke, utápajúc sa v maniéristickej hereckej akcii. American Hustle mi rozhodne nepríde majstrovsky zrežírovaným filmom. Naopak, pri tak pomalom tempe je zarážajuce, ako mu ohnisko ambicióznej zápletky ochabne v neukočírovanej spleti motivácie postáv. Ale zvládli by ste to lepšie, špacírujúc sa vám pred kamerou polonahá Amy Adams? Zahraný je to však film fantasticky. Bale sa snaží, no najväčším hereckým klenotom je tu Jennifer Lawrence. Amy Adams super-hot (ruku na srdce, udržali by ste sa v scéne na záchode?) a smotanou na retro koláči je nečakaný pán "XY" z Miami v najlepšej mafiánskej roli za posledných veľa rokov. S ním film preradí do dvojky. Nominácie za najlepší film a réžiu zrejme zaistil Baleov prívesok. (27.01.2014)

„Some of this actually happened.“ Nadsazený úvodní titulek dobře upozorňuje na slabiny i silné stránky Russellova žánrově neukotveného filmu. Ne, nebudeme vás obeznamovat s procedurálními podrobnostmi ústředního švindlu. Kdoví, jak to tehdy vlastně bylo. A ano, stejně jako to, co uvidíte, také Hollywood je jednou velkou hrou na pravdu. Takže budeme sami sobě hodně nastavovat zrcadlo a jiné odrazné plochy a od úvodní scény (příprava na výstup) upozorňovat na performativní rozměr podvodnického „řemesla“. Čili ne fakta a takové jejich dávkování, které by vytvářelo napětí a očekávání, ale sebereflexivní hříčka, bezezbytku patřící hercům. Kvůli upozadění průběhu operace ve prospěch vztahů mezi postavami, které popírají a znovunalézají vlastní identitu, není, co by vyprávěcí konstrukci drželo pohromadě a diváka ve střehu. Trhavý rytmus vyprávění můžeme chápat jako snahu přizpůsobit formu množství vypravěčů, jejich různým povahám a cílům (a hereckým projevům, protože téměř každý herec je naladěný na jiný žánr), osobně jej ale vnímán jako důkaz Russellovy režisérské nedisciplinovanosti, jakkoli zapříčiněné právě přílišnou důvěrou v herce. Podobně i manýristické využívání některých stylistických postupů (prudké nájezdy kamery) nebo samoúčelné zapojování dobové hudby svědčí o tom, že Russell řemeslo sice zvládá a ví, jak natočit „cool“ scénu, ale režíruje nekoncepčně. Záměny identit, žánrů, rytmu a vypravěčů jsou zprvu zábavné a film díky nim nepostrádá švih. Nadbytek obrazů a slov, jež v zásadě tvrdí stále totéž (a tvrdí to mnohem přímočařeji než třeba Preston Sturges v nestárnoucí The Lady Eve, ke které by zřejmě měla odkazovat postava Amy Adams) ale vinou beztvaré režie a bezvýznamné zápletky omrzí mnohem dříve než třeba ve Vlkovi z Wall Street, jenž se díky koncentrovanější a koherentnější naraci jeví jako výrazně kratší film. Před úplným odmítnutím a rychlým zapomenutím film, jak už se u Russella stává zvykem, zachraňují herci. Bradley Cooper a Jennifer Lawrence, jakkoli zábavní, se sice zapomněli přepnout z excentricky komediálního módu z Terapie láskou a obludná (s)exploatace těla Amy Adams postavu Sydney zbytečně zplošťuje a ubírá jí na ambivalentnosti, ale minimálně Christian Bale už pár let nevypadal tak špatně a nehrál tak dobře. 65% (21.01.2014)

Všechno ve Špinavém triku je odměřené jak podle filmařského manuálu na oscarový film... do ozvláštňujícího a esteticky (aspoň něčím) překvapivého díla však má tahle neozvláštňující, nerytmická a mechanická skládanka asi stejně daleko jako puzzle Mony Lisy o dvou stech dílcích do Mony Lisy. Špinavý trik volí podobnou strategii jako jeho postavy: sofistikovanost snímku je stejně jako lákavé nabídky podvodníků nedostupná jen zdánlivě, protože jde ve skutečnosti o fígl, jak být dostupná úplně pro každého. Více viz tady. (08.02.2014)

Snaží li se někdo namalovat na zeď kosočtverec, bude to pořád kunda, i když pečlivě namíchá barvy a použije exkluzivní štětce z koňských žíní. Obsah a obsazení mě nadchlo, těšil jsem se jak cigoš na sociální dávky, a pak jsem dvě hodiny otráveně sledoval, jak se partička pitoreskních figurek v podání špičkových herců marně pokouší vytlačit scenáristickou zácpu a ukojit režisérské ambice egoistického, artového psychotika. Je z toho chaotická, neředěná dávka koncentrované, žvanivé nudy, určená zejména pro notorické okusovače nehtů, hloubavé sociální rádobyinženýry a všechny ty, co jsou schopni opětkovat i Příjezd lokomotivy. To takový já opět neváhám sáhnout k odborným, erudovaným, filmově teoretickým termitům a s klidem to označit za "Iritující pičovinu". (07.01.2014)