Neskolko dnej iz žizni I. I. Oblomova
Oblomov
Oblomov
Obsahy(2)
Slavný román I. A. Gončarova o citlivém, ale nepraktickém Oblomovovi a jeho příteli, pragmatickém, aktivním a úspěšném Štolcovi, je dnes stejně jako v polovině předminulého století příběhem o věčném souboji rozumu a citu, o hierarchii životních hodnot. Prubířským kamenem povah obou mužů i jejich společného přátelství se stane jejich společná láska k jedné dívce – Olze. Stejnojmenná filmová adaptace, jíž se ujal jeden z nejznámějších ruských režisérů Nikita Michalkov, patří zároveň k jeho nejkrásnějším snímkům. Prostředí petrohradských paláců či zašlá sláva venkovského sídla Oblomovky v Rusku minulého století poskytly režisérovi i jeho kameramanovi Pavlu Lebeševovi látku k okouzlujícím, výtvarně sugestivním scénám. Hereckému koncertu tří hlavních postav nezapomenutelným způsobem dominuje Oleg Tabakov v roli líného, hlubokého a zároveň nesmírně senzitivního Oblomova, po boku s Jelenou Solovjejovou v roli Olgy a Jurijem Bogatyrjovem v roli Štolce. Oblomov patří k filmům, o nichž by se dalo říci, že byly natočeny srdcem. O tom, na čí straně ve věčném souboji rozumu a citu stojí sám režisér, svědčí jeho vlastní slova: „Natočil jsem Oblomova tak, jak jej Gončarov napsal. Ačkoliv nás na mnoha stranách přesvědčuje, že je třeba být aktivní a bystrý jako Štolc, nejlepší části románu patří Oblomovovi – jeho dětství a vztahu k Olze.“ (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (71)
Oblomov patří mezi moje nejoblíbenější zářezy ruského realismu, takže jsem byl na adaptaci samozřejmě zvědavý a nemůžu se ubránit srovnání. Film je velmi poetický, což o Gončarovovi neplatí. Ale to beru jen na okraj, ne jako výtku. Jako výtku beru, že dělá přesně to, čemu se román snažil vyhnout - pro hrdinův stav hledá vnější omluvu, hledá nějaký důvod, čím by ho vykreslil jako nedobrovolného vězně své lenosti. Kdežto v předloze bylo zásadní, že konečná zodpovědnost leží na něm - že má příležitosti se posunout, ale nedokáže to udělat, a že důvody, co ho k tomu vedou, nejsou dost silné, aby byly omluvou... (Kritická část se věnuje společnosti, která mu to umožňuje, přičemž tenhle prvek je ve filmu překvapivě slabý.) Čtu si gudaulinův komentář, že mu chybí hlubší analýza Oblomovova chování, která by ho asi nějak ospravedlnila nebo alespoň vysvětlila jako člověka. Za mě je chyba přesně opačná - film vyvolává dojem, že takové důvody hledá a že existují, i když smysl celého Oblomova spočívá právě v tom, že tomu tak není. To je podle mě úplně zásadní sdělení předlohy a to, že ho Michalkov nahrazuje tradičním pohledem hrdiny, kterého nevratně narušila výchova (dětství Oblomova je v předloze věnován zlomek prostoru oproti filmu a nevtírá se do celého děje jako nucené flashbacky, ale jedna ucelená kapitola), je zásadní posun k horšímu a plytšímu. Plus ten návodný a polopatický voiceover, který sděluje, co rozhodně mělo (a z části i je, takže duplikace) sděleno obrazem... Celkově je Oblomov samozřejěmě dostačující ilustrací románu, ale rozhodně měl na víc jak pro samotnou předlohu, tak v rámci samotné filmovosti. ()
nejméně vhodná volba filmu ke sledování ve stavu vysoké únavy a spánkové deprivace. těžká únava a rezignace sálají už ze samotného filmu, ačkoliv jsou převážně jiného druhu - jde o hlubokou životní melancholii, jaká snadno bují v citlivých duších žijících bez lásky, ideu života jako mrákotného stínu, který zůstává člověku coby památka na něco minulého, zpola zapomenutého, možná nikdy docela nepřítomného. časté a náhlé, ničím neuvozené retrospektivní odskoky mohou budit zdání nadbytečných přerušení, zatímco právě v nich dospívá film ke svému naplnění. v nich a v křehkých momentech, které spolu Ilja Iljič s Olgou sdílejí. /// literární vstupy vypravěče usilují o odstup a objektivní vnímání postav a jejich počínání, zatímco "šmátravá" kamera Pavla Lebeševa a extatická hudba Eduarda Artěmjeva působí zároveň v opačném směru - čistě filmovou metodou přibližují postavy divákům citově a intimně. zejména práce s barvou, velikostí záběru, jeho zasvětlením a snivé jízdy kamery - tolik typické pro Michalkovovy filmy - pomáhají ilustrovat citový život Gončarovova (ne?)hrdinského Oblomova a dodávají na hloubce přemýšlivým dialogům, střetům hodnot a reflexi jistých sklonů jistých lidí... anebo snad člověka jako takového. ()
N. Michalkov ma ešte nesklamal. Aj keď je Oblomov z diváckeho pohľadu menej atraktívny, rozťahaný i bez nejakej výraznejšej dejovej linky, stále má Michalkovov rukopis i humor, ktorý ma baví. Hlavná postava je poriadny mulo a povaľač, ale nečakane ho zasiahne láska ako blesk z jasného neba a zrazu cíti energiu a chuť do života ako nikdy predtým. Film je pomerne dlhý, na STV bol rozdelený na dva diely. Strihať by bolo z čoho, určite sa film dal skrátiť kľudne aj o 30 minút a to bez straty duše filmu. Niektoré zábery boli zbytočne dlhé, dokonca i celé scény, ale pravdepodobne to bol zámer. Nie som nadšený ani sklamaný, ale prikloním sa k slabším štyrom hviezdam. 70%. ()
Jakkoliv je knižní předloha výborná, film se mi líbil ještě víc. Je totiž spíše polemikou nad samotným smyslem života, než odsouzením jednoho (řekněme způsobu) žití. Je více pocitový, je zde více symboliky a méně černobílých charakterů, což je bezpochyby k lepšímu. Navíc musím zmínit výbornou kameru a skvělou hudbu... ()
Jeden z mých nejoblíbenějších románů, ale nejen to, i tahle filmová verze mi přijde zcela adekvátní. Nebýt filmu, nešel bych si koupit tu knihu, která byla ještě hlubším zážitkem, přesněji řečeno jiným, neb film má asi větší limity než psaná verze. osobně mě zaráží, proč autor - Gončarov dál nepokračoval v podobných románech, ale pak se věnoval už ne tragikomedii, jak by se řeklo dneska, ale spíše jen dramatu. Oleg Tabakov byl i u nás dosti známý herec, Jelena Solovej, hlavní ženská postava sice není to co bych si představoval na tak obtížnou roly, kterou hlavní hrdinka by měla umět ztvárnit, ale nekazí to tomuhle dílu natolik, aby si toho divák všímal a tudíž ho to rušilo. Slovo "oblomovština" se prý jeden čas používalo pro jistý druh lidí, pro jejich životní styl, ale nevím, kdyby to už někdo za mého mládí vyslovil, tak by většina lidí nevěděla o čem to řečník mluví... A přece i nadále se podobné styly života mezi lidmi vyskytují. Tedy tak jak to bylo dříve, je nyní a bude i v budoucnu. proto stojí za to snažit se pochopit toto dílo. Je o člověku, o tom jaký může i být a jak může svůj život prožít!.... OBLOMOV, jak se dole u dalšího komentátora dovídám není NOVELA, nemá ten rozsah, je to román, ejho rozsah je 468 stran. Novela má obvykle kolem 100 - 150 stran. ()
Reklama