Zloději kol

Film mapující italskou společnost poválečných dob, což rozhodně nebyla doba, kde by byl čas na řešení morálky. Prostředí je krásně depresivní. Hudba ještě více. Zahráno bylo vše uvěřitelně. Téměř jsem se nenudil. Film lze rozhodně považovat za přínosný, ačkoli nám nesděluje něco nečekaného. Na více, než na slabé 3* to však rozhodně nevidím. O nějaké genialitě skutečně nemůže padnout ani slovo. (11.12.2012)

Upřímně, ještě půlhodinu před koncem jsem si myslel, že výš (s hodnocením) prostě nepůjdu. Nejsem filmový teoretik, a proto hodnotím filmy podle toho, jak mě opravdu baví, ne jak jsou přínosné. A první hodina mě vcelku nudila. Nicméně pak přišla závěrečná půlhodina, a jakmile film skončil, tak mi došlo, že tenhle film je nadčasový, protože je (bohužel) o problémech, které přetrvávají do dnešní doby. Nejen nezaměstnanost, ale celkové vyznění (na zloděje je metr krátký a poctivec, který jednou uklouzne, na to hned doplatí) se mi opravdu líbilo a po skončení filmu mi přišlo, jako bych právě snědl něco, na co jsem nebyl připravený. Možná, že příště budu lépe připravený, jak říkám, kvůli konci zvyšuju své hodnocení na 70 % a myslím, že za nějakou dobu si film zopakuju. (27.09.2011)

Zloděje kol jsem poprvé viděl, když mi bylo16. V poslední době jsem několikrát sáhnul do DVD-téky, abych se na tento film znovu podíval. Ale po ruce mě vždy plácne jiná ruka, a tak tu svou zas stáhnu zpátky. Mezitím se čísla v první větě prohodila, a já na film stále jen vzpomínám a snad už ani nedoufám, že se na něj znovu podívám. Po všech těch letech z něj zbylo ovšem jen několik záchytných bodů, a mezi nimi celé plochy jen nejasně popsatelných emocí. Jako bych to kdysi prožil, jako by se mi to kdysi zdálo. Reálie viz Pohrobek. Pozn: Horatius rozlišuje umění na: "Heac placuit semel, haec decies repetita placebit (Tohle se líbí jednou, tohle chceš vidět desetkrát)" Zloději kol jsou asi ten první případ. (10.02.2014)

Ponurý příběh poválečného Říma. Namačkané tramvaje plné nezaměstnaných lidí na pokraji bídy. Lepič plakátů Ricci se svým synem hledají ukradené kolo, na němž závisí Ricciho další zaměstnání. Přestože po sledu mnoha událostí se dostávají až k zloději, kolo nezíská ani po té, co se zoufale pokusí ukradnout jiné a je sám chycen. Protentokrát je vše ztraceno. Příznačné pro toto klasické dílo italského neorealismu, jež vzniklo podle námětu Cesara Zavattiniho je také to, že De Sica obsadil hlavní role neherci najatými mezi nezaměstnanými přímo na ulici, kteří svým výkonem ještě gradují jeho autentičnost. (28.09.2004)

devadesátiminutová nuda, kterou zachraňuje cca poslední čtvrthodinka... psychologicky celkem dobře vykreslená téměř bezvýchodná situace hlavního hrdiny bohužel naráží na absenci něčeho víc, jakýchkoli postranních linií, které by udržely divákovu pozornost. přímočará záležitost "jednou a dost"... 60% (12.04.2011)