Ladri di biciclette
Zlodeji bicyklov
Bicycle Thieves
Bicycle Thieves
Bicycle Thieves
Režie:
Vittorio De SicaKamera:
Carlo MontuoriHudba:
Alessandro CicogniniHrají:
Lamberto Maggiorani, Enzo Staiola, Lianella Carell, Gino Saltamerenda, Vittorio Antonucci, Giulio Chiari, Carlo Jachino, Emma Druetti, Nando Bruno (více)Obsahy(1)
Italský film, který na pozadí příběhu nezaměstnaného dělníka podává realistický obraz sociálních poměrů dnešní Itálie. Hlavnímu hrdinovi filmu hrozí, že hned po nastoupení práce v novém zaměstnání, které těžce získal, se znovu ocitne na dlažbě, poněvadž mu kdosi ukradl jízdní kolo, které je pro lepiče plakátů podmínkou zaměstnání. Všechno další úsilí hrdiny filmu směřuje k tomu, aby nalezl zloděje a získal zpět své kolo. Když se však přesvědčí o marnosti tohoto počínání, rozhodne se v zoufalství stát se sám zlodějem. Je však na místě dopaden, a vděčí jen soucitu toho, kterého chtěl okrást, že není odevzdán policii. Ruku v ruce se svým osmiletým synkem, který ho všude dporovází, kráčí pak uprostřed davu lhostejných lidí vstříc další nejistotě v nezaměstnanosti. Bezútěšné dějové vyústění tohoto příběhu, líčeného v sytých realistických barvách, je v plném souladu s bezútěšným postavením statisíců těch, kteří v dnešní Italii živoří v bídě a nezaměstnanosti.
Film polemicky zdůrazňuje sociální rozdíly poválečné italské společnosti, poukazuje bez nejmenší stopy proklamativnosti na drobných, ale nanejvýš věrohodných útržcích každodenní reality na stav, kdy je člověk člověku vlkem, na situace, ve kterých vládne dravý zákon džungle, jenž odpírá méně schopným lidem právo na práci a důstojnou existenci. Autenticitu sociálně laděného snímku podporuje výběr představitelů hlavních postav, které našel režisér doslova na ulici mezi nezaměstnanými. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (225)
Zlodeji bicyklov sú nepochybne mimoriadnym filmom, skvelým reprezentantom talianskeho neorealizmu a to aj 70 rokov od nakrútenia. Rád som si ho po veľmi dlhej dobe pozrel a nemám dôvod meniť pôvodné hodnotenie. Film o obrovskom zúfalstve človeka, ktorému ukradnú to, čo je pre neho všetkým - obyčajný bicykel. Z tohto hľadiska je film pre mladšie ročníky úplne nepochopiteľný, podobne ako rozprávka o dvanástich mesiačikoch a obstaraní jahôd vo februári. Ale stupňujúcu sa depresiu (nezamestnaný - okradnutý lepič plagátov - neúspešný zlodej) dokáže vnímať každý. ()
Více sociální, než kriminální drama Vittoria De Sicy zobrazuje problémy kolem nezaměstnanosti v kapitalistické zemi brzy po válce. Hodně smutný obraz života a společnosti mne vtáhl do dění od samého začátku, ale nejvíc zasáhl až k závěru, kdy se z Ricciho coby oběti všudepřítomných zlodějů po nějaké té době stává nový příležitostný zloděj, a vyhlíží si s obezřetným pohledem nejdřív velký zástup a vybere si svůj "lup"... Hlavně když je (stejně jako po většinu času) přítomen malý chlapec, který pátrání po zlodějském chlápkovi s oteckem napříč Římem mohl alespoň dosud považovat za napínavé dobrodružství, ale teď se dostává do mnohem silnější konfrontace s realitou. Film nabízí navíc spoustu dalších situací k zamyšlení, kdo si povšimne visíciho kříže (jako symbol víry) nad manželskou postelí Ricciho doma, o to víc ho překvapí v krajné situaci schopnost nedecentně vyrušovat na kostelní mši. Takže ano, nejraději od režiséra De Sicy mám sice Hon na lišku, ale především ZLODĚJI zůstavají jeho mistrovským dílem s obrovským nadčasovým přesahem a dokonalou atmosférou. Špička evropského poválečného filmu. 90% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) ()
Spoiler: Jak uz nazev napovida - hlavnimu hrdinovi ukradnou kolo a on ho po zbytek filmu hleda! To je ale strhujici zapletka! Nicmene je to kupodivu velmi chytlave a zaslouzene se to muze pysnit oscarem za nejlepsi zahranicni film 1949, navic na to, ze vsichni zucastneni herci byli amateri to dopadlo lepe a realisticteji, nez okolni filmy obsazene tradicnimi drama queens. 7/10 ()
Chudoba deterministicky podaná. De Sica ukazuje nespravdlivou společnost, která dělá z lidí zločince. Ve filmu - vizuálně krásném a srdceryvném - mi scházelo více prostoru pro svobodu, a tedy skutečné drama. Drama vyžaduje dilemata, zde však jako by bídou drcený hrdina byl spíš jen jedním článkem ve hře příčin a následků. Mám raději neorealismus v Rosselliniho podání: jeho postavám je dána možnost volby. ()
"Na tuhle práci musíš být chytrý a rychlý." To není sdělení tajnému agentovi, ale Antoniovi, který právě získal prestižní zaměstnání státního lepiče plakátů. To mě sice rozesmálo, ale jinak patřím mezi individua, jimž nečiní potěchu sledovat film plný beznaděje a dětských slz. A ani "objevná" myšlenka na téma, že zoufalí lidé dělají činy, mi nepřipadá šokující a tento "realistický obraz poválečné Itálie" je pro mne jen dalším z kritikou opěvovaných filmů, které mé oči dobrovolně již nikdy neuzří. ()
Galerie (85)
Photo © The Criterion Collection
Zajímavosti (24)
- Natáčanie filmu prebiehalo v meste Rím. (dyfur)
- Francúzsky kritik Andre Bazin vo filme rozpoznal najskvelejší komunisticky snímok. Skutočnosť, že v roku 1949 obdržal Oscara za najlepší neanglicky hovorený film, napovedá, že v USA vtedy takto vnímaný nebol. Iróniou osudu zostava, že jediné, čo amerických cenzorov zaujalo, bola scéna, v ktorej malý chlapec močí na ulici. (Scevola)
- Součástí filmu byla původně scéna, ve které se malý kluk rozhodl vymočit na plot. Americké úřady se však rozhodly scénu vystřihnout. (Ghostface2)
Reklama