Topení po číslech

Hra s čísly se může jevit jako zbytečná hříčka, u režiséra s Greenawayovou pověstí poměrně nezajímavá a odporující jeho běžnému uvíznutí v okamžiku, na druhou stranu dokazuje jeho naprostou kontrolu nad filmem. Z rozhodnutí skrýt do záběrů a dialogů čísla 1 až 100 plyne okatá, ale taky trochu tísnivá matematická bezchybnost a preciznost Greenawaye. Celý film musel být předem promyšlen do posledního záběru, z výsledné verze nemohla být vystřižena žádná scéna obsahující "skryté" číslo (tedy skoro žádná scéna). Obvykle vzniká film až v postprodukci, kdy se seskupí natočený materiál do výsledné, předem naznačené podoby. Topení v číslech naopak muselo být na začátku postprodukce už hotové, možná bylo v Greenawayově mysli hotové dávno před tím, než se vůbec začalo natáčet. Potvrzuje tak, že režisér je skutečně autorem filmu a že film skutečně může být naplněním jedné konkrétní vize jednoho člověka. Navíc tahle podtržená preciznost krásně kontrastuje s surreálně lhostejném a přitom nádherným světem. Ona hra s čísly pak vybízí k důkladnému zkoumání obrazu a hledání čísel, což podtrhuje práci s mizanscénou, kterou automaticky vnímáme mnohem víc než jindy. 4 a 1/2 (02.09.2013)

Ani po pátém zhlédnutí (s časovým odstupem) mne film nenudil, naopak jsem si ho užíval naplno. Perfekcionalista Greenaway zasadil svůj příběh života a smrti (tři ženy připomenou Munchův obraz Tanec života) do barokních obrazů připomínajících tu zátiší holandských mistrů, tam dekadentní výjevy symbolistů, jinde plátna surrealistů. Zrození a zánik - umírající hmyz, zabitá zvířata, hnijící ovoce, uvadající květiny. Dlouhé nájezdy kamery zachycují pečlivá aranžmá z rozličných předmětů, květin, ovoce, ale třeba i bot. Čísla skrytá i výrazně viditelná, počítání, hvězdy, listy, chlupy. Okouzlení nahotou je viditelné, oproti předchozím snímkům přibývá, doslova exploze nahoty přijde v Prosperových knihách či Dítěti z Maconu. Výtvarník Greeneway dokazuje, že film je především vizuální umění. I když děj nejspíše většina diváků postupně dopředu tuší, je neseriozní od čendy prozrazovat ho celý od začátku až do konce... (22.02.2013)

…jak popsat, když je dílo mistrovsky vytvořené, ale chybí mu smysl. Ethos detektivky Agathy Christie mi bohužel pro takovou nádheru nestačil. V Drowning by numbers přitom lze najít mnoho nosných a tíživých motivů postmoderní civilizace – závislost na následnostech a řadách čísel (čas?), všudypřítomné odměňování sexu, či sex jako odměna, feminismus jako fakt i jako nepříjemné vydírání. K tomu připočtěte greenawayoviny jako například obskurní (ostrovní) nonsens „humor“ (bolí z něho čelist), systematičnost v těch nejnemožnějších, úžasňácko/konceptuálno/quasi-humorno/zdlouhavých situacích, zápletkách, pravidlech; ploché charaktery postav-principů (jsou jak karty v Alence v kraji divů), povinný a na odiv vystavený cynismus (když to v jiných jeho dílech funguje, je jeho ekvivalentem „demaskování falešné morálky“), exekutivní vyústění příběhu anebo překrásně vymyšlenou formu celku – s motivy je nakládáno volně, napříč lineární časovou osou, po vzoru variační práce v hudbě. Na straně pozitiv tohoto filmu stojí také již po tolikáté neuvěřitelná (noční!) kamera Sachy Viernyho (i tady už viděno – manýrismus až za hrob, ale nevadil), na straně negativ stojí také stokrát sebou-vykradený Michael Nyman s otravným minimalismem (prodávají se zde znovu celé kusy z jiných Greenawayů). Když jsem si to vše sečetl a odečetl, začal mne příběh i zpracování přibližně ve třech čtvrtinách neskutečně prudit – něco tak přefinancovaného, samolibého (kolonialistická spokojenost se sebou samým) a něco ve výsledku tak ZBYTEČNÉHO jsem od tvůrce ZOO, Kuchaře, zloděje… anebo Dítěte z Maconu nezkousl. Velké zklamání. Slabé **. (08.11.2010)

Peter Greenaway nebude úplně režisér pro mě. Má ve svém filmu děj, má v něm i myšlenky a celou dobu zde o něco jde, ale to pojetí mi prostě nesedlo. Uznávám ale skutečnost, že se nesnaží záběry zbytečně přikrášlovat a ukazuje to, co se ukázat nesmí, ale mělo by, má to v tom filmu svůj význam tím, že je to přirozené. (06.02.2016)

ocenenia : MFF Cannes 1988 - Najväčší umelecký prínos ◘◘◘◘ popravde, film ma úplne zmiatol a neviem čo si o ňom myslieť.... samozrejme, výtvarná stránka je opäť barokovo bohatá, zároveň však presná a prísne usporiadaná, dokonalá, veď ako inak u Greenawaya... ale obávam sa že to ja tak jediné, čo dokážem na tomto bizarnom a "enigmovsky" zakódovanom filme objektívne posúdiť. Dejová a významová spletitosť je tvrdý oriešok aj pre väčších odborníkov ako ja (si myslím :) ... ale takmer určite je v tom zakódované niečo z feminizmu-antifeminizmu, niečo z túžby žien po slobodných ("hravých") mužoch, no väčšinou to končí tak, že práve muži sa stávajú hračkami v rukách žien, ktoré si ich podmania.... stratou slobody a voľnosti však muži strácajú aj príťažlivosť, ženám začnú prekážať, nudiť ich.... + nevera, nezáujem, neschopnosť sú tri smrtelné hry, ktoré sa žiadnemu mužovi so ženami neopláca hrať.... ale na intelekt a symboliku Greenawaya som prikrátky, takže je vysoko pravdepodobné, že tieto moje výplody nemajú s filmom nič spoločné.... a možno práve moja priam účtovnícka snaha mať všetko spočítané, zatriedené, a označené (čiže objasnené) je to, čomu sa Greenaway urputne bráni a čo odmieta (26.08.2011)