Topení po číslech

Greenaway sa neštíti ničoho, búra všetky konvencie a kontroverzia je jeho dobrým sluhom. Topenie po číslach sa od Brucha architekta, natočeného rok pred tým, pomerne líši nielen pojatím príbehu o troch generáciách žien z rodu Colpitts, ktoré zavraždia svojich manželov, ktorý sa pohybuje na hrane tragikomédie, ale aj formou. Greenaway už s Viernym netvorí úžasné scénické kompozície rozvrhnuté do niekoľkých plánov a nemaľuje úchvatné obrazy, ale posúva sa smerom ku klasickejšiemu filmovému pojatiu, kamere dáva väčší priestor, ladne ňou obkresľuje dráhy po štedrejších exteriéroch a necháva vyniknúť prostredie a atmosféru anglického vidieku na východnom pobreží. Svojho umenia sa však nezrieka úplne, a okrem niekoľkých kompozične dokonalých záberov napr. domu na pláži ponúka aj zopár dlhých horizontálnych scén, ktoré kamera postupne zaberá a na každom políčku je niečo, čo upúta divákovu pozornosť (najlepšie sa to dá prezentovať na príklade karu a hostiny na pobreží). Herci sú opäť skvelý (má na nich jednoducho skvelý čuch) a tak nijaký článok nezostáva pozadu, a Greenaway opäť tvorí osobitý a silný film, ktorý však nie je pre každého. 85% (23.12.2013)

V profile Petra Greenawaya je veta: "Ak chcete rozprávať príbehy, staňte sa spisovateľom, nie filmárom", ktorá má vysvetliť a ospravedlniť svojrázny štýl jeho filmov. Ja by som ju parafrázoval takto: "Ak chcete vytvárať obrazy, staňte sa maliarom, nie filmárom". Nemám najmenší dôvod zmeniť svoj odmietavý postoj, ktorý som vyjadril už pri filme Kuchár, zlodej, jeho žena a jej milenec. Nepovažujem filmy Petra Greenawaya za umenie, nerozumiem im a aj Topenie po číslach som si pozrel iba preto, že som si nevšimol, kto ho spáchal. (24.12.2013)

Obvyklá intelektuální hříčka pro festivalové publikum z dílny Petera Greenawaye, která tentokrát myslím obsahově uspokojí především feministky a zaryté masochisty z řad mužů. Film jsem viděl svého času ve filmovém klubu, kam taky vzhledem ke svému obsahu patří. Je to vlastně hodně černá komedie o svérázném řešení partnerských rozporů. Celkový dojem: 65 %. (26.05.2009)

Mám rád hociaký anglický film, ale tento som nepobral. Dosť ma tam sral ten mladý Smut s tým jeho foťákom a rachejtlami a číslami a žltými a červenými dňami, ako aj tie ich hry, ktorých genialitu som vôbec nepochopil. Špeciálne teda tá s tými ovcami a prílivom a odlivom. Tam som sa už úplne stratil. I napriek vtipným komentom mi ani jedna z postáv moc nebola sympatická. Baby mali malé kozy, boli škaredé a bez charizmy a chlapi boli tlstí, chlpatí a s malými vtákmi. Jediné, čo sa mi páčilo a učarilo mi, bola tá jeseň s jablkami na anglickom vidieku, pre ktorú ja osobne mám veľmi veľkú slabosť. Celý film bol zrejme maľbou prenesenou do pohyblivých obrázkov, alebo čo, ale ja som vydlák, ktorý to nepochopil a minul sa úplne s tým. Jednoducho to je film môjho intelektuálneho zlyhania! (09.03.2012)

Ani po pátém zhlédnutí (s časovým odstupem) mne film nenudil, naopak jsem si ho užíval naplno. Perfekcionalista Greenaway zasadil svůj příběh života a smrti (tři ženy připomenou Munchův obraz Tanec života) do barokních obrazů připomínajících tu zátiší holandských mistrů, tam dekadentní výjevy symbolistů, jinde plátna surrealistů. Zrození a zánik - umírající hmyz, zabitá zvířata, hnijící ovoce, uvadající květiny. Dlouhé nájezdy kamery zachycují pečlivá aranžmá z rozličných předmětů, květin, ovoce, ale třeba i bot. Čísla skrytá i výrazně viditelná, počítání, hvězdy, listy, chlupy. Okouzlení nahotou je viditelné, oproti předchozím snímkům přibývá, doslova exploze nahoty přijde v Prosperových knihách či Dítěti z Maconu. Výtvarník Greeneway dokazuje, že film je především vizuální umění. I když děj nejspíše většina diváků postupně dopředu tuší, je neseriozní od čendy prozrazovat ho celý od začátku až do konce... (22.02.2013)