Nikdy neotírej slzy bez rukavic
(festivalový název) (seriál)-
Torka aldrig tårar utan handskar
(více)
Torka aldrig tårar utan handskar
Never Wipe Tears Without Gloves
Režie:
Simon KaijserScénář:
Jonas GardellKamera:
Stefan KullängerHudba:
Andreas MattssonHrají:
Adam Lundgren, Adam Pålsson, Björn Kjellman (vypravěč), Björn Kjellman, Simon J. Berger, Emil Almén, Christoffer Svensson, Kristoffer Berglund (více)Epizody(3)
Obsahy(1)
Trilogie vypráví příběh o boji gay komunity s AIDS ve Švédsku v 80. letech minulého století, v době, kdy se o této nemoci nevědělo téměř nic. Hlavními hrdiny jsou dva mladíci Rasmus a Benjamin. Devatenáctiletý Rasmus si v rodné konzervativní vesnici vytrpěl dost, a tak se konečně stěhuje do Stockholmu, kde potkává bohéma Paula. Díky němu se seznamuje s Benjaminem. Ten pochází z rodiny jehovistů, ve které je homosexualita naprosto nepřijatelná. Oba hrdinové nacházejí nové přátele, novou rodinu a také svou vlastní identitu. Příběh vypráví o přátelství, o životní lásce, o schopnosti naplno si užívat života a o svobodě, ale také o nemoci, utrpení, osamělosti, smrti, o nepochopení a zavržení ze strany těch nejbližších. (Lucka.S)
(více)Recenze uživatele Dudek k tomuto seriálu (1)
Nikdy neotírej slzy bez rukavic. Název této série je jasný, úderný a informativní. Stejně jako názvy jednotlivých kapitol (Láska, Nemoc, Smrt) se nesnaží o poetičnost, ale prostě sděluje. Bohužel je stejný přístup cítit i z děje seriálu. Snaha vtěsnat několik let do tří hodinové stopáže se odráží zejména na nutnosti osekat příběh jen na nejdůležitější (v názvech kapitol zmíněných) části a zbytkem se příliš nezabývat. Tyto osekané části z různých dob jsou samostatně nefunkční, takže tvůrci zvolili jejich překrývání v rámci jednotlivých dílů, čímž vytvořili změť různých časových rovin a situací, které se různě střídají. Podobný přístup není tak problematický v čistě narativní rovině, ale přináší zde problém zejména v možnosti větší práce s postavami. V minimálním časovém prostoru sice nelze očekávat nějaký jejich větší vývoj, nicméně jednotlivé charaktery, kdy každý má jednu určující vlastnost, jsou nepříjemným překvapením. Zvláště, když vezmeme v potaz, že tvůrci se o část stopáže ochudili sami několika dlouhými minutami až zbytečně doslovného a neskonale primitivního symbolismu. Nikdy neotírej slzy bez rukavic je jistě hodnotným příspěvkem o diskuze, vždyť kolik snímků se zabývá zároveň oběma minoritami a jejich sociálním vyloučením? Nicméně z filmařského hlediska se o žádný zázrak nejedná. Trošku dokudrama, kdy chybí jak doku, tak drama. ()