poster

Prosperovy knihy

  • Nizozemsko

    Prospero's Books

  • Francie

    Prospero's Books

  • Velká Británie

    Prospero's Books

  • Itálie

    L'ultima tempesta

  • USA

    Prospero's Books

Fantasy / Drama

Nizozemsko / Francie / Velká Británie / Itálie, 1991, 124 min

  • Yoss
    odpad!

    Po druhom filme v poradi od Greenawaya (prvou nemilou skusenostou bol The Cook the Thief His Wife & Her Lover) som siahol z jedineho dovodu - o hudbu k nemu sa ako inak postaral Michael Nyman. A opat sa potvrdilo, ze som sliapol uplne vedla. Preco? Pan reziser ponuka vizualne obzerstvo najhrubsieho zrna, ktore vsak pre normalneho divaka je len znoskou vulgarnej erotiky, cikajucich chlapcekov a prazdnych obrazov. Totoze ma byt adaptacia Shakespeara? Na mieste Williama vyleziem z hrobu a Greenawayovi dolamem ruky-nohy a nieco odfiknem... Spocitane a zratane... Budem si nadalej vychutnavat skvele minimalisticke hudobne kreacie Michaela Nymana, ale filmom jeho kolegu Greenawaya davam definitivne zbohom.(23.12.2007)

  • Aky
    ***

    Silně převažující forma pro mne dělá tento film těžko stravitelným. Malebné výtvarné hry, ohromující výprava, oslňující režijní nápady... - klobouk dolů. Jen se mi z toho vytrácí snaha sdělit autorovy myšlenky a záměry. Chybí mi vnitřní harmonie, jako by se Greenaway se Shakespearem přetahovali, kdo je geniálnější. Výsledek je pro mne nasnadě: horko těžko tři hvězdy.(19.10.2012)

  • slunicko2
    **

    Shakespeare, jak ho neznáte. 1) Intelektuálové a milovníci poesie slintají blahem zatímco ostatní (vzdělaní) diváci jsou na rozpacích ze surrealistického (nebo spíš dadaistického) melodramu, v němž shakespearovskou archaickou básnickou angličtinu dotvářejí a ilustrují živé obrazy. Co na to říci? 2) Zajímavý je i pohled na hodnocení. Na IMDb - 67%, na ČSFD - 85% a ČSFD jenom moji oblíbení uživatelé - 96%. 3) Neupírám filmu nesporné výtvarné kvality. To však nic nemění na tom, že se mi moc nelíbí.(9.8.2012)

  • bogu
    ****

    Detail na žbluňkající kapky vody uvádí jedno z nejsuverénnějších zpracování Shakespearova díla, co znám, Bouři, v níž sytě modré blesky ozařují směsici desítek nahých těl (Prosperovy nymfy, obého pohlaví, rozličného věku a nejrůznějších proporcí), bizarních animací, nádherné kaligrafie, tělesných tekutin, baletu, mystických procesí a všelijakých jiných fantasmagorických výjevů. Je ovšem překvapivé, jak málo má vlastně tenhle film společného s Shakespearovou romancí – ač se po celou dobu drží původního textu a děje. Pokud bych měl Prosperovy knihy hodnotit jako adaptaci Bouře, pak by Greenaway úplně propadl – v jeho zpracování nenajdeme skoro žádné stopy po tématické a myšlenkové mapě Bouře, kromě všudypřítomného Prospera a ostentativně obanženého, démonického Calibana jsou všechny postavy nevýrazné a zaměnitelné, psychologický realismus Greenaway naprosto ignoruje, a tak po jakékoliv přirozené lidské emoci tu zeje jen obrovská prázdnota. Stránky Shakespearovy Bouře Greenaway používá jen jako svá malířská plátna, na nichž s fascinující vizionářskou technikou maluje své pohyblivé obrazy, každé bardovo slovo okrášlí třpytkami, fáborky a stíny a je mu vlastně na konci jedno, jestli ten původní text je ještě mezi všemi těmi výtvarnými exhibicemi čitelný a zda vůbec dává smysl. Je ale pravda, že jako experimentální magicko-iluzionistická show nemá tenhle film obdoby – Greenawayovy obrazy jsou mystické, barokní, rafinované a především mnohovrstevnaté. Greenaway sebevědomě žongluje s živly, lidskými těly, světlem a tmou a bohatosti jeho kompozic se jen tak někdo nevyrovná. Prosperovy knihy v tomto ohledu obzvláště potěší všechny historiky umění, neb Greenaway mocně čerpá právě z imaginace starých mistrů: patrná je například jeho inspirace Rembrandtem a Botticellim. Filmu samozřemě kromě Greenawayovy výtvarné pyrotechniky dominuje John Gielgud v roli Prospera, se kterou měl už bohaté zkušenosti a považoval ji za jednu ze svých životních. Greenaway byl podle všeho natolik unesen Gielgudovou pověstnou hlasovou technikou, že jej nechal namluvit i všechny ostatní postavy v příběhu, což ve výsledku na jednu stranu definitivně srovnává se zemí i ty poslední ruiny realismu a potvrzuje, že nesledujeme Shakespearův příběh, ale Greenawayovu pohyblivou galerii, na druhou stranu tenhle efekt vytváří zmatek (často není jasné, kdo že to vlastně mluví) a posiluje poněkud nepříjemné sklony tohohle filmu k monotónnosti (jakkoliv fascinující). Dějová vyprázdněnost Prosperových knih, kterou umocňuje už silná příběhová roztříštěnost samotné předlohy, se pro mě ukázala jako fatální v závěru, kde jsem se místo oné žádoucí shakespearovské katarze dočkal jen jednoho mdlého záběru z dálky, staticky snímajícího celou závěrečnou scénu. Následné efektní pálení a potápění Prosperových magických knih (jež nás na základě poněkud volných asociací provázely celým příběhem) bylo sice zajímavou ozvěnou závěru Greenawayova staršího filmu Draughtsman's Contract a částečně mi spravilo chuť, ale dojem obsahové prázdnoty vítězící nad úchvatnou sofistikovaností formy nerozptýlilo. Toho, kdo by od Greenawaye bláhově čekal věrné podání Shakespearova kouzelného příběhu o síle ducha, lásky a odpuštění, musím varovat – pro Greenawaye je jediným a absolutním imperativem síla imaginace a všechno ostatní je pro něj jen (slovy Prospera) "the baseless fabric of this vision".(18.10.2009)

  • Anderton
    ***

    Zo 4 Greenawayových filmov, ktoré som doteraz videl, sú PK jednoznačne najnáročnejšie na sledovanie naratívu. Zhruba tak trikrát. Naopak po vizuálnej stránke sú zase 3x prepracovanejšie a to je už čo povedať. Peter myslel iba na znalcov predlohy, my ostatní sme sa mohli kochať sledovaním nekonečného množstva prvkov vo vnútrozáberovej montáži. Chcel by som toto dielo vidieť ako sériu obrazov v galérii. Pod nimi by bol text a mal by som tak množstvo času si ho podrobne prečítať a tým pádom aj pochopiť. Filmu môžem vyčítať teda iba vlastnú neznalosť kontextov, ale aj o tom je hodnotenie filmov.(20.4.2016)