Bakaláři - Série 8 (1979) (série)
Obsahy(1)
Když jsem znovu našla svůj domov... Maminka tří chlapců (J. Šulcová) po těžké nemoci, zápalu mozkových blan, ohluchne. Je zoufalá z toho, že dětem nemůže pomáhat, protože jim nerozumí. Chlapci se na ni i přestávají obracet a větší pozornost věnují otci (P. Skarke). Když se pak jeden ze synů Mireček zraní, nemůže ani zavolat sanitku. Věděla, že to pro ni nebude snadné, ale je to mnohem horší, než čekala. Synové ji potřebují a ona jim nemůže pomoct. Připadá si zbytečná. Z bezvýchodné situace jí ale pomůže nejstarší sedmiletý syn Kája (L. Bech), kterému jeho učitelka poradí, ať naučí maminku odezírat... (Česká televize)
(více)Recenze (17)
Pozoruhodný příběh všedního dne. Příběh nadčasový a hluboce citový. I procítěný. Vzácný příklad ojedinělé synovské lásky. Slzy v očích. ()
Jeden z emotivních bakalářských příběhů. Citlivějším povahám se mohou ke konci povídky zalévat oči slzami dojetí. ()
"Musíš se prostě smířit s tím, že máš maminku, která ti nerozumí.." Tak s tím se poměrně brzy poté, co začne mluvit baritonem, smíří většina synů, a to ani jejich matky nemusí přijít o sluch.. Já zas poměrně rychle přišel o iluzi, že Jaroslav Dietl nebyl obyčejný packal, což dokazuje i tahle i přes svoji kratičkou stopáž plochá a zkratkovitá plačka.. ()
Dojemný příběh mladé rodiny se třemi dětmi, kde vezme vše do rukou nejstarší syn a naučí maminku odezírat a znovu jí začlení do normálního života..krásná role pro pana Skarkeho, myslím, že v celé povídce řeknu jednu větu.. ()
Kdo nechce hledá důvody, kdo chce hledá způsoby. Dětská mysl nezatížená předsudky vůči postižení našla způsob, jak se dorozumět s mamkou, kterou on a bráchové tak moc potřebují. ()
Tak tohle je neuvěřitelná hovadina, která by se nikdy takhle nemohla odehrát. Hluchá matka po zápalu mozkových blan je sama doma se třemi malými dětmi, manžela to vůbec nezajímá, jak jí je a co prožívá. Naprosto nemožné chování jak matky, otce i dětí. Tohle Jarda Dietl psal asi úplně namol. Čisté dno všech bakalářských příběhů. ()
Prvoplánově dojemný příběh o tom, kterak malý syn pomohl postižené mamince. Jen mě překvapilo, že si maminka nevěděla rady a potřebovala radu soušky učitelky a pořádné nakopnutí od dítěte. ()
Skarke je tam teda úplnej mimoň. Ale závěr solidní...nebejt kluka, tak by to ta ženská vzdala úplně bez boje. ()
Jedna z mála silných a smysluplných povídek... ()
Dojemný příběh s Lukášem Bechem, ještě před tím, než se z něj stal Létající Čestmír. ()
Odezirani. ()
Jeden z těch lepších bakalářských příběhů. Trochu se zde projevila slabina krátkometrážních snímků. Vtěsnat do patnácti minut pro příběh podstatné okolnosti snad ani nejde. A tak zde postava otce vyzněla jako někdo, kdo stojí takřka mimo veškeré dění. Což jistě ve skutečnosti nebyla pravda. Maminka vyzněla jako někdo, kdo nemá vůbec potuchy o odezírání. Vnímavý divák mohl ale poznat, že si už přestala věřit a potřebovala jen trochu "nakopnout." Což se jejímu synovi povedlo. Myslím, že pan Dietl odvedl na daném prostoru maximum. ()
"Takhle to přece nemůže zůstat, něco se musí stát." Od začátku, až do konce dojemný a silný příběh z televizního cyklu "Bakaláři", natočený podle zadaného tématu "Jak jsem poznal, co je domov", se skvělým Lukášem Bechem v roli sedmiletého Káji, který svou maminku, trvale ohluchlou po prodělaném zápalu mozkových blan, seznámí s technikou odezírání ze rtů a tím jí pomůže k návratu do normálního života. Všímavým divákům, bydlícím v pražských Dejvicích, jistě neuniklo, že se děj odehrává v jednom paneláku na sídlišti Červený vrch, blízko ulice Arabská. ()
Syn je jedna z těch nejlepších bakalářských povídek, ve které matka tří dětí ohluchne po zápalu mozkových blan. Je dost emotivní a zároveň dramatická. Dramatická v tom, když se jeden ze synů zraní a ona nemůže ani zavolat sanitku. Emotivní na začátku, když se vrací po dlouhé době z nemocnice a kluci mají pro ni uvítaní, jenže ona je neslyší. Ještě více emotivní scénou je ten konec, když jeden ze tří syn (létající Čestmír) ji učí posunkovou řeč. Ten právě s matkou Janou Šulcovou hrají hlavní role. Docela se toho dobře zhostili. Zbývající kluci už jsou jen takovým křovím a tatínek se ve filmu jen mihne. Exteriér bytu připomíná přelom 70 a 80. let někde na sídlišti a odpovídá televiznímu filmu. Nízký rozpočet je vidět především na špatně barevné kameře, což je asi takový hlavní průser filmu. A pak ta délka, určitě by se tohle téma zasloužilo delší stopáž. [125. hodnocení, 12. komentář, 64%] ()
Tady Jaroslav Dietl ve své tvorbě pořádně ulít. Moralita k dětem je sice cílená, ale nechat doma samotnou hluchou matku krátce po propuštění z nemocnice a ještě k tomu se třemi malými kluky snad nemohl myslet vážně. Jakoby se nevědělo s jakými potížemi se takový hluchý člověk setkává. A otec v příběhu se tváří jako by to bylo zcela normální. Tady šla ona moralita poněkud vniveč. ()
Kdyby ten film byl delší, tak bych mu dala určitě plné hodnocení. Malý kluk změnil svojí nedoslýchavé mámě život a navedl na to celou rodinu. Musím říct že jedna z povedených bakalářských povídek ve srovnání s některými které se natočily. ()
Další z bakalářských příběhů, kdy syn je chytřější než matka, která odezírání z počátku odmítá. Zajímavé je, že na to musela přijít učitelka, neporadili jí tohle lékaři nebo nehledal způsob manžel, který se vlastně od počátku dost málo angažoval. ()