The Invitation

On takový sraz po letech může být někdy dost opruz. Vezměte si například takového mě. Zrovna nedávno jsem byl pozván na výroční setkání dosud bezkonkurenčně nejzářivějšího ročníku Hornického učiliště v Orlové Lutyni, tedy mého. A že jsme byli hvězdy! Dvaadvacetihlavý soubor se kvocientně blížil ke krásné sto padesátce, sice v součtu, ale na to sere pes, a to v celé historii ústavu nikdo nepamatuje. A to víte, jeden chce být za šviháka, tak si koupí korzet, na čtrnáct dní vysadí lahváče, schválně parkuje svou vytuněnou felícii až 100 metrů od baráku, aby působil vysportovaně, složitě si vytrhává chlupy z nosu a uší, holí záda, cáká se Pitralonem a pečlivě lepí načechrané tupé sekunďákem, aby mu náhodou neupadlo, až bude na parketě divoce máchat přehazovačkou na Kabáty. Pak nadejde den D a vy s usilovně zataženým panděrem, v nejlepších hadrech od Vietnamců a depilovaným obočím, okázale pašujíc melouny mezi atrofovanými bicáky s povislou kérkou FCB a rachitickým hrudníčkem, ležérně atletickým krokem vplujete do krepovým papírem nazdobeného sálu Kulturního domu Petřvald, načež zjistíte, že celá ta úmorná snaha byla totálně na piču. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct, že přišla vniveč. Dvě největší a taky jediné mrdny ze třídy mají každá špatně oholené vole, pod námahou sténajícími šaty navlečené tři pneumatiky Myšelín a v náruživé konverzaci o tříselných mykózách, svědivých vaginálních výtocích a pásových oparech na sebe prskají Ostravský kahan. Obklopeny jsou partičkou proplešlých otyloňů, hltajících každé jejich tlusté slovo a slintajících si na fiží ještě z dob, kdy Dýtr Bólen fistulí ojížděl Žeronýmův Kedylek, protože ty vlastní prasnice, co mají doma, jsou trojnásobné. „Co tu, kurva, dělám?“, probleskne vám hlavou, elegantní otočkou nastavíte obdivným pohledům těch dvou, nyní okouzleně ztichlých dojnic vkusnou nášivku Ajronů na zádech, kterou zároveň propalují závistivé oči všech zfotrovatělých papučáků, a vyrážíte rozehrát osvědčeného Oldřicha Nového na nějakou do bezvědomí ožralou dvacítku na Stodolní. *** Tohle rozhodně není ten případ. Partička sympatických lidí včele s Tomášem Tvrdým-y ryloudyt a jedna neskonale odporná obluda s bradavicí mezi očima rozehrávají interesantní, zábavnou a dialogově vycizelovanou psychotaškařici, u níž by se skvěle gradované napětí dalo krájet, decentně vypointovanou roztomilou vybíjenou. Soudným divákům chladně doporučuji jako obvykle ignorovat výtěry zdejších sebestředných teploušů (J*A*K*U*B měl ovšem tentokrát světlou heterochvilku, asi jej opustil gayfriend), upnout se k jedinému prokazatelně objektivnímu, vkusnému a správně orientovanému filmovému kritikovi na internetách, tedy mně, a jít do toho naprudko bez lubrikantu. (06.06.2016)

Čakal som, čo z toho vylezie a nakoniec som síce z konca nebol odvarený (navyše ho dlho pred koncom ako jednu z možných teórií použijú aj samotné postavy, ale skôr zo žartu a potom túto teóriu už nijako ďalej nerozvíjajú, čo mi pripomenulo jojkársku zábavnú reláciu Inkognito), ale i tak je to ľahko nadpriemerný kúsok s trilerovou/hororovou príchuťou. Hodinu sa to tvári ako dráma, pričom tušíme, že niečo nie je v poriadku (na čo ostatne neustále poukazuje aj hlavný hrdina strašne sa podobajúci na Toma Hardyho, v skutočnosti ide o týpka z Promethea, ktorý Noomi Rapace urobil chobotničku). A potom príde nervydrásajúce finále. No, hm, to je nakoniec o čosi menej nervydrásajúce, než by si zrejme tvorcovia želali, ale i tak je to solídne zakončenie zaujímavo nastaveného príbehu. SPOILERY Ale pár vecí mi nesedelo (to bola fakt poriadna náhoda, že Choi sa ukázal práve vtedy, kedy sa ukázal – ak by sa dovtedy ukrýval v dome a teda bol v tom tiež namočený, tak by som to bral, ale nie, Choi o ničom netušil a skutočne bola jedna neskutočná náhoda, že sa objavil „vtedy“). A nebolo dopovedaných (niekedy je náznak lepší, než tvrdé ukázanie, ale i tak asi mohli/mali ukázať, ako dopadla tá baba, čo z večierku odišla ako prvá). SPOILERY (30.06.2017)

Skupinka bývalých přátel, neodpustím si poznámku o jejich korektní rasové vyváženosti, se po letech od čehosi tragického sejde na párty a velmi pozvolna se počnou dít podivuhodné věci. Horory v pomalém tempu mi obvykle vůbec nevadí, ba naopak. Invitation však scénář příliš nenadělil, konverzačka opravdu vypadá jinak, místo vypointovaných rozhovorů se dočkáme jen spousty kradmých pohledů, které na vás řvou, tady není něco v pořádku. Hostitelé na sebe velmi záhy prozradí, že jsou sektářská mešuge, hlavní hrdina trpí zamyšlením, kamera jej při něm ráda nachytává a divák pak s napětím sleduje jeho výraz. SPOILER: Stejný. Pořád. Magoři se zřetelně jako magoři chovají čím dál víc, ale vidíte to jen vy a ten trpící myslitel, který má, po několika hysterických a nikým nepochopených výstupech, pravdu. Pak se odbyde rychlá vybíjená a přeživší odkráčejí k závěru, jenž vám napoví, že by Kusama patrně chtěla hodně peněz na dvojku. A že už nebude jen levná a průměrná. Budu ji držet palec, tady to nevyšlo. (08.01.2017)

WTF ????? v 55. minutě, kde se neodehrálo vůbec nic .. ANO 55 MINUT nudy, kterou jsem už dál nemohl vydržet a přeskočil všechno až na závěr, kde se tedy konečně něco dělo, ale to už mě vůbec nezajímalo, protože jsem měl totálně zkaženou náladu to nějak vnímat dál. Horor v žádném případě . Psychologické nudné drama - nic pro mě. (17.04.2016)

Premýšľam, či by film nefungoval lepšie, ak by sme sa oveľa skôr dozvedeli, o čo v skutočnosti ide a tak záverečný akt by bol v podstate jadrom celého tohto nezávislého dielka. Každopádne The Invitation funguje aj v tejto forme, len sa ako divák predsa len cítim trochu ukrátený o niečo podstatné z tohto fikčného sveta. Záver je prekvapivý a možno išlo tvorcom aj o nejaké to pokračovanie, k nemu ale nedošlo a tak si len môžeme domyslieť, čo sa to s tým našim svetom udialo ďalej. Marschall-Green by mal vo filmoch nosiť iba krátke vlasy. (29.03.2023)