The Invitation

Tohle může být hodně těžký film. Psychologický parní válec a neutuchající obrovsky nepříjemný pocit prakticky během celého filmu můžou při jeho vnímání způsobit mnoho škody. Na druhou stranu, pokud to dokážete ukočírovat a přijmout, jde o velmi silný kousek. Opravdu. Už během deseti minut filmu, prakticky během pár okamžiků poté, co hlavní hrdinové vstoupí do domu, jsem plně pochopil, proč v USA po sobě lidi tu a tam bez zjevného a jasného důvodu střílí. protože já být hlavním hrdinou, už v patnácté minutě filmu bych prostě vytáhl bouchačku a bezhlavě kolem sebe střílel. Symbolem toho filmu (kromě toho, že je ukázkově a čítankově politicky korektní - je tu Latinoameričan, párek Asiatů i párek gayů) je nepříjemnost. Nepříjemný je příběh, nepříjemná je atmosféra, nepříjemné jsou postavy, nepříjemný je vývoj, vyvrcholení i úplně poslední záběr. Bez něj by to v podstatě byl "jen pouhý" thriller, ale ten závěr to hází až do horrorově tísnivé atmosféry. Jde teď jen o to, zda na to přistoupíte a sedne vám to jako pozivitní stránka filmu. mě to bylo právě místy nepříjemné, ještě pořád nejsem schopen to strávit natolik, abych mohl prohlásit, že je to fajn film. Psychologická stránka filmu jede jako parní válec, vyvrcholení a pointa nejskou vůbec špatné. Možná je problémem fakt, že hned od začátku je jasné, že je něco špatně a divák jen čeká, jak se to vyvine (a nevyvine se to nakonec nijak nečekaně). Prostě jen čeká na startovní výstřel a důvod. Což si zase nemyslím, že by to z toho filmu dělalo něco extra. Kdybych měl použít jen jedno slovo, nepoužil bych slovo dobrý ale zajímavý. (03.08.2016)

Jestli jsem se u Naprostých cizinců zapřisáhl odmítat pozvání na večeři od kamarádů, tak po tomhle bijáku nebudu večeřet už ani doma sám se sebou. Já a tenhle film jsme totiž zhruba stejní magoři, pro mě i ty dvě hvězdy jsou někdy hodně. Co si budeme povídat - asi nic, že jo - ono se tady totiž kecalo tak moc, že už stejně není o čem. Oceňuji snahu navodit atmosféru, ale i když je předehra důležitá a chce svůj čas, rozhodně by u ní neměl nikdo usnout... Ke snaze dosáhnout etnické dokonalosti jen tolik, že mně tam chyběl Eskymák. (10.09.2017)

Premárnený potenciál. Námet je solídny (aj keď nijako originálny) a obsahuje niekoľko skvelých scén, ktoré sú ale často utopené nejakou ďalšou mizernou. Dobrým príkladom je prvý výbuch hlavného hrdinu, ktorý je skvelým nečakaným momentom (prichádza pomerne skoro), no zvrat na konci scény opäť utlmí tempo. Je pravda, že je strašne ťažké napísať uveriteľnú konverzačku a nieto ešte s toľkými postavami. Film by si bohato vystačil s polovicou postáv, väčšina z nich má totižto charakter o rozsahu jedného slova až jednej vety. V neposlednom rade, réžia je strašne rutinná a Canyons v L.A. by si zaslúžili väčšiu atmosféru. Napriek tomu je to celkom solídna zábava s dostatočnou dávkou napätia a sympatickým posledným záberom. (19.06.2016)

Invitation, jenž není ani tak hororem jakožto spíše tíživou psychologickou hrou, se může směle řadit mezi nejlepší snímky roku 2015. Koneckonců marně na něm hledat něco, co by stálo byť jen za hnidopišské kritické slovo. Ať už se jedná o perfektní režii Karen Kusamy, znepokojivou atmosféru precizně dokreslující hudební doprovod Theodora Shapira či třeba výborně zvládnutý casting v podobě obsazení ústředních i vedlejších postav i s jejich absolutně uvěřitelnými charaktery. Když už za každou cenu něco vytknout, tak snad jen tolik, že The Invitation příchází na scénu v naprosté tichosti a bez fanfár, kvůli čemuž tak unikne pozornosti velké části divácké obce. Myšlenkové rozpoložení diváka v průběhu snímku na chlup odpovídá myšlenkovému stavu hlavního hrdiny. Jak divák, tak Will jsou nuceni neustále upírat svou pozornost k na první pohled bezvýznamným jednotlivostem, jejichž sled však ve výsledku přináší stále sílící tušení, že něco není tak, jak má být. Tato propracovaná hra s myslí zúčastněných je tak intenzivní, že si ji divák bude v hlavě dohrávat ještě hodně dlouho po závěrečných titulcích. Osobně jsem v krátké době přidal i druhou a třetí projekci, protože Invitation zkrátka jen tak nepustí. (13.04.2016)

Atmosfericky hutná a napínavá psychologická hra s divákem, který od začátku tuší nějaký zádrhel, ale tvůrci mu každých pár minut vnucují jiný názor. Tyhle filmy obecně mají plusové body za neustálé napětí a touhu zjistit rozuzlení příběhu a tenhle typ se mi většinou dost líbí. Má to do poloviny hodně pomalé tempo, které ale nahrává žánru a pomáhá filmu v budování základu, na kterém se dá dále stavět. Ti, kteří se přes prvotní menší “nudu” překoušou se ale dočkají nabitého závěru s originální pointou a obrovský plus je i finální minutovka, která pointu ještě zavřsuje. Místy mi film dokonce připomínal Would you Rather, který mám dost rád, takže jsem ve výsledku dost spokojený, protože takhle rozjetou paranoiu jsem dlouho neviděl. (30.05.2020)