Sobecký obr

Ukázka spodiny, která se potácí na pokraji společnosti v neutichajícím stavu zoufalství, snažíc získat lepší podmínky pro svůj život za každou cenu. Příběh o dvouch kamarádech, kteří se snaží pomoci nejen sobě, ale i svým blízkým a to né zrovna legální cestou. Chamtivost je ale dovede do bodu, kdy už není návratu a kdy se život stane cennějším, než kabely za pár šupů. (16.08.2014)

Totálně brutální, nekompromisní sociální drama ze světa britské vrstvy, kde táta prochlastá první ligu s kumpánama v tamním lokále, matka si vylejvá zlost na synovi a ten pro změnu okupuje společná prostranství jen, když se setmí. Celý ten film probíhal v určitém industriálním tempu. Příběh se totiž odehrává v relativně malém průmyslovém městě, takže se v něm objevuje jedna fabrika vedle druhé. No a celou dobu se odvypráví určitý příběh se dvěma kluky a kopou kabelů zakopanou pod zemí, která čeká na zpeněžení. Jednou se ale i tahle pohádka o tom, jak zbohatnout, musí vymstít. A na to si počkejte, protože pak už Vám zůstane jenom vytřeštěný zrak a tupý pohled. Drsný film. (21.07.2014)

Nesdílím všeobecné nadšení pro tento bezútěšný výlet do britské sociálně slabší vrstvy. Nemám rád, když ve filmu není jediná sympatická postava. Ono to tak totiž v životě také není, rozhlédněte se kolem sebe, opravdu jsou všichni svině a hajzlové? Tady mi byl nejsympatičtější asi majitel sběrny Kitten a to byl pěknej kretén. Kluci byli oba na zabití, takže výsledek jejich počínání mě zase tak nepřekvapil, o nějakém emočním zásahu ani nemluvě. Proč si máma nechá od třináctiletého syna nadávat do kurev, to taky nechápu, jsem přesvědčen, že vychovat slušně děti lze i bez peněz. Monolog „Není to super? Nemusím chodit do školy. Můžeme sbírat šrot a vydělávat prachy.“ docela přesně vystihuje celý příběh. Skoro stejně super jako vydělávat prachy sbíráním šrotu je i tenhle film. Dvě jen za herecké výkony a snahu upozornit na alarmující trend, že na okraji společnosti bují tyto problémy. (31.08.2014)

Nechci Sobeckého obra s ničím ani s nikým srovnávat, protože to takhle funguje asi všude v různých obměnách a podobných sociálních vrstvách. Byla to velká rána do žaludku a dlouho mě bude bolet. Tak jako jindy kušním, že vím už v polovině, jak to skončí, tak jsem tentokrát nesmírně ráda, že jsem na to byla alespoň minimálně připravená. Jistě, že i tady jsem cítila tlak na emoce od Clia Barnarda, ale tentokrát to beru a řvu do světa to bezmocné slůvko "help" s klukama jako jsou Swifty a Arbor. Jejich hereckým představitelům jsem věřila každé slovo, pohled, city, ránu pěstí, byli neskutečně výborný. Lepší čtyřka a možná půjdu časem ještě výš...... (06.10.2015)

Jaký je rozdíl mezi britským sociálním dramatem a mysteriózním thrillerem? Žáádnýýý! Obojí je zdánlivě neskutečné... Špatná zpráva je, že se i my stylem života blížíme mílovými kroky ke zmatkům v žánrech, jsme totiž mimořádně chytlaví k přebírání negativ od zemí, které obdivujeme, takže doba, kdy dítě nazve matku idiotkou zasranou a ta řeší problém obviněním školy ze selhání, je již blízko... jen co začnou dětem zabírat energiťáky, které si oblibují stejně, jako Arbor a Swifty, z kombinace s ADHD a nefunkčnosti rodin pak vzejde nová generace... The Selfish Giant mně namíchal výživný koktejl pocitů - od nenávisti k sběrným surovinám, přes znechucení, bezmoc a vztek, až po obdiv k dětským hercům i ocenění přístupu k tématu... ale úplně nejlepší je, že jsem se jednou mohla cítit jako aristokratka s tím nejlepším vychováním, které mi poskytlo návod k umění žít... (04.05.2014)