Wish I Was Here

Horkosladké. Rozmýšľam teraz; Ako to povedať, aby som nebol za cynika, ako komentovať, nech to nie je kopa útrpných sentimentálnych kecov.. Všimli ste si, že filmy o ľuďoch čo to niekam dotiahli, založili rodinu, priviedli na svet nové životy, žili americký sen; všimli ste si, jak sú vždy depresívne?! Naopak, o starých mládencoch sa točia hlavne komédie, vždy sú šťastní, až im nakoniec dojde, že im v tom živote niečo chýba. A jak na nich všetci divne pozerajú! Alebo inak; Všimli ste si, že veriaci svoju vieru potrebujú viac, ako tí druhí? A pritom je to tak jednoduché; každý duchovný či rabín, by Vám iba povedali, že odpoveď je proste Žiť. A nestarať sa? Ubehlo desať rokov. Keď vyšiel Garden State bol som na strednej, teraz som inde, decká nemám, šťastný nie som, do kostola nechodím. A nevidím v tom spojitosť. Možno sa raz treba usadiť, ale prečo z tých šťastných ľudí, vždy cítiť sklamanie? Medzi záverečnými titulkami Garden Stateu a úvodom Wish I Was Here, je medzera. A v nej smútok. Tak prečo ešte nezevlovať? Prajem Zachovi Braffovi veľa šťastia na najbližších 10 rokov, nech zas natočí podobne príjemný filmík, nech nás zas donúti premýšľať. A nech si zachová zmysel pre humor, ako Judd Apatow. Ja si znovu pustím Say Anything... (20.10.2014)

Nesympatická postava neúspěšného herce řeší rodinné problémy, které způsobilo to, že se o rodinu vůbec nestará. V roli neschopného bratra mu sekunduje nejodpudivější americký herec za poslední dekádu - Josh Gad. Dojde i na zpomalované záběry a nakonec - aniž by měli tři oříšky nebo aspoň kmotřičku vílu - se vše jako mávnutím kouzelného proutku v dobré obrátí. Zlo je potrestáno, rodina zachráněna a hezky si pobrečí při vyjádření dlouho skrývaných citů. Nesympatický bratr si zapíše zásah na conu, když svým kostýmem okouzlí pohlednou fanynku sci-fi. Jo, tak o tom si můžou tlustí fanové z přívěsu nechat leda tak zdát - to by totiž bylo možné právě jen ve sci-fi. ____ Nezajímavá otravnost. (11.03.2015)

,,BŮH CHCE, ABYSTE SE STARAL O RODINU, PANE BLOOME. BŮH VĚŘÍ V TO, ŽE VAŠE RODINA SI ZASLOUŽÍ JAK MLÉKO, TAK I MED…" /// Dle obsahu jsem čekal… prostě něco jinýho. Máme tady umírajícího tátu, který dva syny měl. Jeden je herec a ten druhej nemakačenko se chystá na Comic Con (někoho vohoblovat – třeba). Bohužel herec rodinu (a parchanty) má. Ale nemá peníze (protože nemá práci – kurva jak to do sebe zapadá…). A tak nechá děcka doma a né že by se dřeli algebru – spíš jen tak vstřebávaj píčoviny. Trochu vtipný, víc drama, pár narážek kolem židovství, ale hlavně o rodiči(čích?), dětech, usmíření… překvapivě víc nuda než aby mě to chytlo u pumpy. Ty lidi mě neberou, nevidím smysl v projížďce Aston Martinem (krom toho, že se chtěl Zach Braff projet), nechápu proč… prostě nuda. Možná kdybych byl v nějaký sektě. Nebo Žid… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Umírám a dva syny (nemakačenka) mám. 2.) Na kolegyni mluvím skrz svůj penis. (no ještě abys tak mluvil skrz nějakej cizí!) 3.) Thx za titule ,,VitoThePostman“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (03.12.2014)

Na tomto filme mi je sympatické, že ho Braff bral skutočne osobne a že si zrejme uvedomoval, že sa jedná o projekt bez čo i len minimálneho komerčného potenciálu. A to aj v zmysle nejakých kritických ocenení a podobných šarád. Je to síce typický americký indie filmík, ale predsa len vďaka Braffovcom autorsky rozoznateľný. Asi som predsa len očakával viac, alebo niečo trochu odlišné, ale možno sa mi bude Wish I was here dlhšie rozležiavať v hlave a možno sa k nemu niekedy aj vrátim. Pre zlepšenie nálady. Som totiž tiež, ako režisér, čiastočne melancholik. No a čo oceňujem na ňom najviac? Zámernú absenciu vyhrotených hádok a že Bloomova žena mohla hysterčiť vzhľadom na rodinnú situáciu koľko by len chcela... (24.04.2017)

On je milující manžel, otec od rodiny a věčný snílek, který odmítá dospět. Ona je milující máma a pragmatická manželka, která ho v jeho snech podporuje. Ale už jí to pomalu začíná lézt krkem a tak je čas na změnu. A jemu ke všemu umírá otec. On to celé napsal a zrežíroval a ona je Kate Hudson. Nádherný snímek o řízení osudu, smíření, rodině a smrti. Díky vybroušenému scénáři se však neutápí ve zbytečném patosu, síla je naopak v jemném humoru a bravurních dialozích. Rozprava manželky s umírajícím tchánem v nemocnici se mi vypálila do paměti na hodně dlouhou dobu a u scény se svářečskými brýlemi jsem bulel jako mimino. Celé to navíc lemuje hudební indie pohodička a to já tuze rád, takže spokojenost na všech frontách. (24.02.2015)