Hlasitější než bomby

Ze začátku smrt. Negativismus bych přikláněl k severu. Nejdřív určitě k Dánsku, které se v emotivních filmových výpadech vysloveně vyžívá. Pak bych přes Norsko projel až do Francie. S norskou kinematografií to totiž moc společného nemá. Zase tak epické to není, aby se to tomu vůbec přiblížilo a efekty jsou na úrovni nula. Nakonec to ale skončilo ve francouzské kinematografii, protože to po ní zdědilo ukecanost. Ta se ale táhne od páté minuty prakticky do konce filmu, který je ještě dost divně postaven a víc než realitu ukazuje cokoliv jiného. (28.11.2016)

Hezky obsazené drama, které řeší poměrně zajímavé téma, a řeší ho dost nezáživným způsobem. Vyprávění je chvilkama chaotické až nepřehledné, a chvilkama nudné. A velká škoda je, že většina lidí v dramatech je tak mělkých, nevěrných a sobeckých. Těžko se mi spoluprožívají jejich problémy, když se k nim staví takhle. (01.07.2016)

Festivalový film-produkt, který sice není úplné naleštěné lejno, ale nemá k němu daleko. Trier a spol. pochopil, co je potřeba k tomu, aby se jeho dílo dostalo do hlavní soutěže Cannes, tzn. natočil takzvaný europuding, který odškrtává snad všechna povinná políčka pro přijetí. 1. Mezinárodní casting včetně festivalového miláčka Isabelle Huppert - check. 2. "Reflexe" současných médií (videohry, skype) a jejich vlivu na odcizenost mládeže ála Slon, vítěz Zlaté palmy - check. 3. Obrázky z třetího světa, abychom ukázali, že si uvědomujeme relativní banalitu problémů, které tady ty privilegované postavy řeší - check. 4. Dialogy plné jakoby ambivalence a nejednoznačnosti, které ale ambivalenci jen umně předstírají a ve finále se k ničemu skutečně podnětnému nedoberou - check. 5. Eklektické přepínání mezi ich formou, efektními představami, abychom setřeli hranici mezi záznamem a skutečností, minulostí a přítomností, "realitou" a snem, ale ve skutečnosti nic z toho pořádne nerozvinuli - check. Jakkoli normálně považuju cinefily z Cahiers du Cinema za zastydlé provokatéry a pošuky, tady s nimi v podstatě souhlasím. Tohle není autorský film, který by měl co dělat v hlavní soutěži Cannes, ale spíš jeho falešná, dokonale dutá nápodoba, která připomíná dlouhou reklamu na New York Times a Skyrim. (07.05.2016)

Tohle prostě nejsou filmy, na které se chci koukat. Nechci se dívat na postavy, které se mi vyloženě protiví, postavy, které pro mě nejsou nijak zajímavé, navíc jsou podány způsobem, aby to křičel, že tohle je něco, co by si zasloužilo alespoň nějakou malou nezávislou cenu. Ty "snové" scény zde postrádají smysl. (16.08.2016)

Rodinná tragédie a následné flashbacky, sny a fantazie. Tenhle film nejspíš chtěl zůstat takový, jaký byl, intimní a tichý, ale dost možná neměl ponětí, kam dál. Zrovna jako všechny tři mužské role, které nepřekročily emoční hranice. Jaká škoda, chut´měl film i já obrovskou, ale zůstalo u krčení ramen. (18.09.2016)