Velké ticho

Na divokom západe to mali už v 19. storočí pekne kapitalisticky rozbehnuté. Vrahov hľadali lovci odmien, ktorí ich vraždili, tých potom vraždili tí, ktorých si najali rodiny, ktorým zabili lovci odmien príbuzných. Tento western nie je obzvlášť dobre nakrútený, pôsobí celý čas akýmsi veľmi divným dojmom a stále som rozmýšľal, aká by to bola pecka v rukách Leoneových, alebo Mannových. Ale po čase si človek na Corbucciho štýl chtiac nechtiac zvykne a potom príde záver, ktorý nás úplne odrovná svojou šokantnosťou a nepredvídateľnosťou. Riešia sa tu stále zranené ruky, Trintignant sa tu viac podobá na Eastwooda, ako na seba, ale je nemý a tak pôsobí stále tajomným dojmom. Kinski a Moriconneho hudba sú opäť stopercentí. (24.11.2015)

Kladem tohoto westernu je, že se snažít tak trochu jinou cestou. Na dobu svého vzniku je poměnrě drsná a to jak dějem, tak i vizuálním pojetím. Dva ústřední herci jsou pochopitelně famózní. Bohužel občas ve filmu pokulhává scénář a logika. Do téměř odříznutého města přijede kočár po vyrolbované cestě atp. Jinak je film záživný, ale králem spaghetti westernu je Sergio Leone. Zajímavý je i hudební vklad Morriconeho. Kombinace italského pojetí divokého západu a Morriconeho hudebních motivů je tak fantastická.Jeho průměr, což je zde, je mnohem silnější, než drtivá většina westernových soundtracků. (20.12.2010)

Spaghetti western pocukrený snehom! Minimalistický, nemý hrdina Trintignant vs. uhrančivý zlosyn Kinski v zasnežených drsných kulisách a za Morriconeho tónov, pripomínajúcich orient. Je tu veľa „ale“ (občasná vykrádačka Sergia Leoneho, miestami lacnosť kulís, nie stále výrazný soundtrack a občas neprítomný Trintignant), ale cez všetky mini-výhrady sa dá preniesť a užiť si tento herecky a atmosférou presný špagetový western o pomste a lovcoch ľudí z prostredia amerického Utahu. Záver je odvážny! (26.05.2022)

"Kladivo na čarodějnice" we westernovém kabátě. "Velké ticho" je samozřejmě úplně o něčem jiném, jenomže mi svojí děsivou atmosférou a krutým závěrem jej připomíná. Z tohodle filmu mrazí. Kam se podíváte, všude sníh, nikde ani jedna kladná postava, brutální scény atd. I hudba Ennia Morriconneho je hodně mrazivá. Herci jsou všichni charismatičtí a typově přesní. Jean-Louis Trintignant v úloze němého mstitele kouzlí pohledem, stejně tak plavovlasý ďábel Klaus Kinski. Jeho děsivý vzhled, jeho oči, brr. Od Sergia Corbucciho je sice nejspíš nejslavnějším westernem "Django", ovšem v mých očích jej toto dílo překonává. Pistole Mauser, němý pistolník s jizvou na krku, asi stovka mrtvých a děsivý pohled Klause Kinského před závěrem - na to nikdy nezapomenu. (18.09.2007)

Syrový spaghetti western, nacházející se ve střetu zájmů. Zaprvé Il grande silenzio zcela očividně odkazuje k Dolarovkám, přičemž nejsilněji skládanou poctu můžeme vidět ve scéně v hospodě, kdy se Silence snaží vyprovokovat Tigrera k vytáhnutí zbraně (nepřipomíná vám to někoho? - ano je to Douglas Mortimer!). A zadruhé snímek sloužil jako podklad Quentinu Tarantinovi při tvorbě Hateful Eight (kdy Tarantino variuje scény s dostavníkem a scénou v horské chatě, kdy ještě vyšperkoval motiv dveří). Velkému klidu nechybí většina z toho, co by měl kvalitní western mít - drsné chlápky tasící kolty při každé příležitosti, krásnou krajinu (v tomhle případě krásně zasněženou krajinu), hudbu (i když zamrzí, jak je Morricone upozaděn) a samozřejmě příběh pomsty (Harmonika). Z hlediska narativních záležitostí na jednu stranu příběh zcela ozvláštňuje závěr filmu, který vyznívá opravdu mrazivě, na stranu druhou mě příšerně iritovala milostná linie (ženě umře manžel a za několik dnů už hluboce miluje Silence - prostě mě to nesedělo a je to spíš moje chyba, asi jsem moc idealistickej). Že jsem ještě nezmínil Klause Kinskiho? Tady přece není třeba dalších slov.. (22.11.2016)