poster

Osamělost přespolního běžce

  • anglický

    The Loneliness of the Long Distance Runner

  • slovenský

    Osamelosť cezpoľného bežca

Drama / Sportovní

Velká Británie, 1962, 104 min

Režie:

Tony Richardson

Předloha:

Alan Sillitoe (povídka)

Scénář:

Alan Sillitoe

Kamera:

Walter Lassally

Hudba:

John Addison

Střih:

Antony Gibbs
(další profese)
  • Javert
    ****

    Klasika, která co se týče sociálního poselství za tu spoustu let pozbyla dost ze své aktuálnosti a dnes již spíše poskytuje pohled na nelehký život britské pracující třídy v době 50s-60s. Překvapila mě vyváženost obou přítomných dějových linií - jedna, zachycující běžný život vrstvy, je poměrně syrová co se vykreslení sociální situace, ale i charakteru lidí týče, druhá, z nápravného zařízení, působí sice trochu jako praktický doplněk vyprávění, ale nepostrádá nic na síle a v konečné fázi se stává důstojným "křovím" v době vyvrcholení Colinova životního rebelantství. P.S. Courtenay opět rules.(1.2.2011)

  • flyboyeda
    ****

    Velmi britsky film, vic uz to snad ani nejde, pribeh mladeho cloveka, co opovrhuje tradicnimi hodnotami te doby, nechce delat, co se od nej ocekava a shodou okolnosti se dostava do napravneho zarizeni pro mladistve, v hlavni roli opet fantasticky Tom Courtenayi, zajimave prokladani sekvenci z lapaku, doby pred tim (slusna socialni studie uk te doby) a sekvence behu, paradni "fakof system" frajerinka na zaver, vyjimecny film...(22.6.2012)

  • dopitak
    ****

    Žánrově i pocitově řadím tenhle film k už dříve zhlédnutým Saturday Night and Sunday Morning a Taste of Honey. Mají spoustu společného, z mého konzumního pohledu i to, že se ve všech mluví poměrně rychle a né zrovna oxfordskou angličtinou. Natočeny v bw, jsou ponuré, revolta z nich přímo čiší.___ U Richardsona bych vyzdvihl hlávně (skoro) závěrečnou scénu (běh), který byl před finišem opravdu mistrně nastříhán a leckterého diváka jistě trochu podráždí - já sám jsem měl chuť ten kousek doběhout za něj a skoro jsem na gauči kopal nohama, jen abych Smitha trochu popohnal. Marně... A tak mě ještě napadá, jaký trest by dostal mladistvý za loupež takového pakatele v dnešní době.(16.10.2008)

  • vypravěč
    *****

    Nejoblíbenější film jednoho z mých nejmilejších přátel by neměl ujít ani mé pozornosti, zvláště když hněv, který jej patinuje, trávil – a tráví – i mě. Tedy oč jde: především o ryzí hořkost, která po sobě zanechává jen tmu, vlastně víc než tmu: šeď, která je horší, protože na rozdíl od prvotních temnot, které lze zaměnit za vodstva a písky, z nichž vše povstalo, je tato neplodná a zdánlivě – a co hůř: konvenčně – obyvatelná. Od prvních vzpomínek nešťastného, osamoceného běžce jsem se ptal po životě. Na plátně se umíralo, trpělo, radovalo i krvácelo, prudce se rodila láska i kypěl chtíč, ale vše jako by jen nalévalo příslušné tekutiny do připravených nádob. V mlhách vyhasínajících dělnických těl se zastavoval čas a vyhlíželo se bezčasí jako spása před smrtí ztotožněnou se životem, který je však jen přežíváním. Ne však při běhu: tam se zažíhalo vše bezděčné a všechny domnělé smlouvy parafoval oheň... Vzhledem k tragičnosti ztěžklého dosedání, zaklekání do bloků u tohoto snímku překvapí lhostejná kamera, která však vidí vše, co má, a svým urputným žvýkáním gumy věrně zprostředkovává slepotu hrdinů. Zrak nájemného kameramana ovšem současně nelíčeně předvádí všechen ten dusivý kouř nedělních rán, v něž se přetavil nečinný týden, a divák se tak může klidně tázat, co je za těmi bílými paspartami, zda tam pokračuje fikce, anebo se tam zabydluje ještě nestravitelnější fauna. Mnoho slov a málo příběhů: v zásadě jde ale jen o jedno, o tu osamocenost, osamocenost, ne samotu! PS: Vychován Thoreauem jsem se vždycky ptal na rozdíl mezi během a chůzí. Odpovědí mi bylo kulhání, při němž se v jednom prudkém doteku sdělí tělo i země navzájem. Tedy každý ryzí běh se musí před svým cílem zastavit, a to nepochopí nikdo jiný než ten, který se doběhl…(2.9.2017)

  • ORIN
    *****

    "Hey, Col, what's the first thing you'd do if you won 75,000 quid? - Count it." Tvorba hnutí britského Free cinema sahá již do počátků 50. let, úzký okruh tvůrců (Anderson, Clayton, Reisz, Richardson, Schlesinger) se na britskou scénu etabloval dokumentárními, levicově zaměřenými filmy, které často zobrazovaly mládež dělnické třídy v realitě všedního dne, což bylo s podivem, protože většina představitelů Free cinema pocházela z vyšších vrstev britské společnosti. Později, koncem 50. a začátkem 60. let, se pustili do tvorby celovečerních filmů, často na základě literárních předloh Rozhněvaných mladých mužů (britská "obdoba" beatníků). A právě Osamělost přespolního běžce je jedním ze základních kamenů hnutí. Téměř vzorový příklad filmu, ve kterém dospívající jedinec (rebelující Colin Smith) statečně vzdoruje systému. Colin je za krádež umístěn do převýchovného ústavu, kde se záhy zjistí, že je velmi talentovaný běžec. Colin se od ostatních chovanců značně odlišuje, většina si chce svůj trest v klidu "odkroutit" a znovu se začlenit do společnosti, hlavní postava se ale odmítá podřídit tvrdému režimu, nicméně mu jsou ředitelem ústavu (vkládá do něj veškeré naděje na vítězství v přespolním běhu) udělena určitá privilegia. Závěrečný běžecký závod zachytí Colina v totální rozpolcenosti, v průběhu závodu je divák svědkem Colinových myšlenkových pochodů (Richardson zde aplikuje důmyslnou střihovou montáž), jež přesně vystihují vnitřní rozervanost hlavního (anti)hrdiny...(19.12.2007)

  • - V malé (a své vůbec první filmové) roli běžce z Ranleighské školy se zde objevil Edward Fox. V titulcích nebyl uveden. (KM Phoenix)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace