Predestination

Až neuvěřitelně dlouho se časová skluzavka drží v minimalistické rovině. Hraje na dialogy, na sílu pohledu, na fascinující výkon Sarah Snooke. A tváří v tvář tomu, jak si v konverzačkách libuje Ethan Hawke, pak musí zbytek stopáže i přes svou neutuchající vypjatost logicky ztrácet. Což nevadí tak moc, jak by se mohlo zdát - samozřejmě jen v případě, že divák dokáže přistoupit na hru, kterou před něj předhodí scénář. Už z úvodní scény se dá leckterá zrada vytušit, ale ta salva point, které Spierigové začnou v závěru házet, vážně bere dech. Snad až příhodná další projekce napoví, jestli je předurčené pouzdro na housle opravdu všeobjímající jednohubkou, která příjemně znervózní směsí netradiční romantiky, nekompromisního sci-fi a nevšedního střihu - nebo jestli se neustále umocňující sérii zvratů uzamklo samo v sobě. (06.01.2015)

Jsem z toho blázen. Celý tenhle film je asi paradox, jeho děj zřejmě nikdy nikdo nenapsal... A přesto byl natočen... Nebo snad nebyl? No páni... Prvních padesát minut je skvělá podívaná a tolik emocí se ve sci-fi jen tak nevidí (vzpomněl jsem si na Gattacu), ale zbytek, který postupně spěje k dlouho očekávané a velmi okatě naznačované pointě, už bohužel musí nepřehledně vršit jeden "šokující" paradox na druhý, aby to nějak zamaskoval. Výsledkem je vědeckofantastický guláš cestující časem, po němž zůstane velká chuť vidět ho znovu i velká obava, že to napodruhé bude ještě horší. Tři a půl. (28.09.2015)

No jsem až zděšen co se z toho filmu vyklubalo, neuvěřitelně ujeté. Natočeno je to dobře a čas se ani trochu nevleče, ale je tu hrozně moc zvratů, které pokaždé změní pohled na celek. No podruhé bych si film rozhodně nepustil a průměr je až mírumilovné hodnocení. ( Hodnocení: 5/10 ) (04.02.2015)

I přes pointu prohlédnout relativně brzy, je Predestination atraktivní film. Spierig brothers (snad se z žádného z nich nestane žena:)) rozhodně umí točit filmy, vizuálně nápadité a s netradičním pojetím. Zda výsledné cestování časem a otázka smyšek/paradoxů a diskuze nad "co bylo dřív" je ve výsledku důležitá a dává smysl, je věcí druhou. Tvůrci si dobře pohráli se skladbou příběhu a nastříhání scén do nesprávného pořadí, aby diváka zmátli a mohli mu v závěru předvést ten konec, ke kterému vše spěje. Není to ve stylu Mementa, ale je vidět ta účelovost. Milovníci cestování časem zde rozhodně najdou důvod, nad čím přemýšlet a ostatní si mohou i místo Heinleina přečíst rovnou Stráž času od Poula Andersona, která v podstatě o časových agentech a časové agentuře vypráví v celkem komplexním pojetí. Spoiler: Snad více než samotný časový-příčinný paradox mě zaujalo zpracování tajných organizací (vesmírná agentura, časová kancelář), která v sobě vytváří až americkou reflexi vytváření si vlastních nepřátel pro zdůvodnění vlastní existence... možná i to je předučeno:). (14.12.2014)

Být barmanem, může být místy i slušná divočina. Tvůrci dávají stručné indicie, zručně matou a divák je zvědavý. Jenže pak přijdou momenty, které jsem, přiznám se, nepobral a můj zájem začal velmi rychle opadat. Navíc uznávám, že mě film zřejmě zastihl ve špatnou dobu a neměl jsem chuť se do něho právě v poslední třetině víc položit. Tvůrci svůj kus nakonec neprodali. Nepomohla tomu ani nápaditá kamera, ani solidní vizuální zpracování. Tyhle filosofické zápletky založené na hře s nejrůznějšími časovými paradoxy mě jako celek jednoduše nebavily. (06.12.2014)