Pojedeme k moři

Chce to odvahu natočiť v českých podmienkach film bez výraznejšieho komerčného potenciálu, čiže s vedomím, že sa vám s najväčšou pravdepodobnosťou nevrátia náklady. Netreba sa príliš zamýšľať nad tým, či by sa dalo toto všetko natočiť ručnou kamerou aj v reáli, je jasné, že by to tak nešlo. Podstatnejšie sú tu iné veci, napríklad to, že sa akoby nepozeráme na Mádlov film, ale na domáci film malého "Miloša Formana". Pojedeme k moři je potom film o dospievaní, o vyrovnávaní sa so spoznávaním tienistejších stránok života. A pôsobí to dojemne a úprimne. Mne to k spokojnosti stačilo. (26.02.2015)

Parádne zmáknutá filmárčina o dvoch kamarátoch, ktorých príbeh ma moc nezaujímal a v myšlienkách som tápal, či to mám dať do konca. Ale zaujímalo ma, kam ten film smeruje a čo to je za veľké tajomstvo, ktoré pred mladým skrývali. A ako sa film blížil ku koncu, tak mi to do hlavy dotrklo: Ondřej Vetchý nevie plávať a tajne chodí za Trmíkovou trénovať, aby mohli ísť konečne všetci spolu k moru! No a hovno! Koniec ma (alebo vlastne dva konce, ked' sa to tak vezme) totálne položili na lopatky! Jiří Mádl sa perfektne predviedol! (30.06.2019)

Celý čas premýšľate kam to smeruje a hľadáte toho motor, a nakoniec odchádzate rozplynutí a dojatí. Čoby scénáristický a režijný debut mladého herca, ktorého doteraz nikto nebral vážne, je Pojedeme k moři zjavenie. Malý český film, ktorý autorskou originalitou dosiahol svetovú úroveň. S malými prostriedkami, bez kalkulu, s túžbou vyrozprávať silný príbeh s autobiografickými prvkami. (11.04.2014)

„Láska, sex, něžnosti…to ve filmu bejt musí!“ Tenhle film mi asi konečně otevřel oči; jsem velmi špatným studentem filmové teorie, když na snímku nehledám všechny ty chyby, které „zasvěcení“ odhalili (při pročítání opravdu zničující recenze nejmenovaného českého filmového kritika jsem se pobavil, jak už dlouho ne-naštěstí mě to napadlo až po zhlédnutí Mádlova počinu a nedostalo se mi tak vyzrazení pointy předem). Pojedeme k moři jistě není dokonalý film a těch různých detailů se mu dá vyčíst spoustu. Všechny ovšem podle mě souvisí s tím, zda divák chce přistoupit na režisérovu hru zvanou „dětský pohled na věc“ či ne. Pravda, u řady scén mi přišlo chování 2 malých hrdinů na hraně, ale rozhodně bych si netroufl odsoudit film s tím, že „takhle se dnešní děti přece nechovají“ (mnoho jednotlivců jistě ne, ovšem někteří, soudě i dle osobní zkušenosti, ano). A to je ke „zdrcující“ kritice tak nějak všechno. Film je totiž jinak velmi svěží, originální, nápaditý, často úsměvný (místy až zábavný), a když pominu ty nejvážnější momenty, tak i docela pohodový (nebo alespoň po jeho určitou část). Mádlova práce s dětskými herci mi přijde výborná, dokonce i lépe zvládnutá než s těmi dospělými (např. k závěru trošku prkenný Vetchý). Co se týče zdařilé „detektivní“ pointy, tak ta se jistě dá od určitého momentu předjímat, ale nemyslím si, že zcela uhádnout. A na rozdíl od jiných jsem naopak přesvědčený, že vybrat si za debut takovýhle snímek je mnohem odvážnější a realizačně těžší, než kdyby šlo o „klasiku“, protože tohle dílko se mohlo pod vedením jiného režiséra „krásně“ rozpadnout a už by ho ten daný jedinec taky nemusel posbírat. A to se tu rozhodně nestalo, takže slušné 4* mi přijdou zasloužené. „Babi….nezdá se ti u nás poslední dobou něco divnýho?“ – „Jo. Kradeš mi sladkosti a nechceš jít se mnou na labutě.“ (26.01.2015)

Na Pojedeme k moři se mi vůbec do kina nechtělo. Pak ale kamarád ve zbroji - Enšpígl - po návštěvě kina zavelel a já jít musel. Ne, že bychom žili v nějaké monarchii nebo diktatuře a on by mi řikal, na co mám jít a na co jít nemám. Spíš mě překvapilo, že on, co Jirku Mádla za jeho přehnaně politický názory moc nemusel, najednou úplně otočil a chválil ho kudy chodil. Pět hvězdiček bych totiž od něj na tenhle film vůbec nečekal. A už vůbec bych nečekal, že mu dám pět hvězdiček i já. A to mi Jirka Mádl nevadí a nikdy nevadil. Tenhle film je totiž podle mě jeden z nejoriginálnějších filmů, co jsem od Sametové revoluce v Česku viděl. Nejde ale jenom o nás, takhle originální film jsem prostě hodně dlouho neviděl. Celej film natočili na foťáky Nikon dva kluci, co si od Jirky nechali nosit akorát tak svačiny bez okurky. A zvládli to parádně. Dost si mě také získali nejenom hereckými výkony, příběhem, který mi několikrát připomněl i moje dětství a příběhy některých mých tehdejších dětských kamarádu, ale hlavně i láskou k filmu a obrovské poctě Milošovi Formanovi. Tohle se prostě opravdu povedlo. (11.05.2014)