Sebemilenec

Ano, je to příliš, příliš vyhrocené, ovšem ze zfilmovaných knih Simony Monyové zatím nejlepší počin. Možná, je to tou Renčovou režií. Ale hlavně mistrovským herectvím Stašové a Dulavy. Za svůj tragický osud si autorka předlohy tento TV film určitě zaslouží, bohužel Im Memoriam. Je mi jí moc líto. Dobrá Bartákova hudba, stává se lepší, než jeho otec, i když jsem tam zaslechl nějaké typické Hapkovy harmonie. Velmi silný, i když příliš vykonstruovaný film... (17.12.2013)

Žena, které chybí sebevědomí i sebereflexe, nachází seberealizaci v posluhování duševně sebeubožejšímu sebemilenci. No. Zjistila jsem, že není třeba obhajovat ani jednoho z partnerů. Ona je většinou až k politování hloupoučká a on je zkrátka a dobře rozmazlený. Konkrétní příběh se mi zdál směšný. Jestli takhle nějaká paní jedná, tak je to stejně odsouzeníhodné jako chování jejího přítele. Hlavně, že si stěžuje, ale nic neudělá. Přišla mi snad ještě ubožejší než její partner. Ten alespoň nic nepředstíral (když vás někdo bez souhlasu unese, nepovažuji to za nic jiného než za známku neskrývané deviace). Pan Dulava na mě vždycky působil démonicky, tudíž role pro něj jako vystřižená. Simona Stašová silně přehrávala. Postava námořníka Kříže prapodivná. Režisérsky se snad nejedná o tak špatnou věc (jde jen o špatnou věc, protože okleštit tak psychologicky slibný příběh na tak nudnou bludnou smyčku by uměl kdekdo). Mně ale především vadí, jak všichni chválí romány (inspirované prý životem), u kterých polovina scén pro normálního člověka působí jako komedie nebo špatný vtip. Taková oslava na lidskou hloupost. Za silné psychodrama bych na tom neoznačila ani jednu z těch psí klecí :( Omlouvám se všem, ale nemám ráda, když se z komára dělá velbloud.) (16.12.2013)

Že spousta ženských bez ohledu na věkovou kategorii dává přednost hajzlům a rváčům, je známý fakt. Pak ale nevím, proč bych je měl litovat. Jaromír Dulava si roli Oty docela pěkně vychutnal, ale jinak z toho těžko mohlo vylézt něco lepšího než obvyklý televizní průměr, na jaký si za pár dní nevzpomenu. (16.12.2013)

Keď šesťdesiatnička Stašová vyriekne pred kamarátkami: "Nedala som mu", tak to človek premýšľa, či si vážne máme myslieť, že ten chlap mal smolu, alebo skôr ide o jasný dôvod na otváranie šampanského. Skutočne, v tom veku, už by mala dávať radšej len lístky od kabáta v divadelnej šatni. Filip Renč išiel však ďalej a presvedčil túto pani, aby svoje kypré faldy ukazovala aj v tom čo najviac možnom nahom stave a tak si na svoje príde aj degustátor kŕčových žíl, modrín a  zošúverenej kože. Toľko tá estetická stránka. Po príbehovej stránke film neprináša vôbec nič nové, od začiatku do konca je jasné, kto je zmrd, kto je obeť a že to nemôže dopadnúť dobre. Tu fakt originálny nápad chýbal. (29.04.2024)

Otík se tedy povedl a Jaromír Dulava velmi dobře vystihl jeho povahu povaleče, lháře, opilce a násilníka, co umí jediné a to mít neustálou zásobu sladkých řečiček, jak všechno bude zase fain a že všechno dělá jenom pro ni. A tak je to pořád dokola. Simona Stašová rozehrála svůj part od sebevědomé a úspěšné ženy podnikatelky k naprosté trosce, které už nevadí ani bití a ponižování, naproto dokonale. Tohle je jenom ale špička ledovce, myslím, že daleko horší skutečné příběhy se na veřejnost nikdy nedostanou. (16.12.2013)