Cesta za Vánoční hvězdou

Asi to ode mě bude znítz trošku jako klišé, ale po parádních ponurých thrillerech jsem čekala i na pohádku něco více temného a peprnějšího.. Vyklubala se z toho však jen jednoduchá, hezky vyvedená pohádka spíše pro děti než dospělé.. Krkolomný příběh, minimum norské přírody a lehce předvídatelný děj.. Postrádá takovou tu kouzelnou atmosféru pohádek, poněkud ploše natočeno.. Charakteristiky hlavních postav jsou prvoplánové.. Efekty využity přiměřeně a velmi slušně.. Vědět dopředu, na co budu koukat, tak si jí asi nepustím.. Nebyla špatná, ale srovnatelná (pokud odmyslím vizuální efekty) s těmi českými.. Velké plus, že oproti těm našim postrádá afektovanost a obešla se bez vřeštění, hulákání, řvaní atd. Dětem bych pustila raději než Trošku, ale na naše „Tři oříšky pro Popelku“ nemá :-) (22.03.2016)

Severania to proste s vianočnými filmami vedia. Po fínskej rozprávke Joulutarina (Legenda o Vianociach) ďalší príjemný film s vianočnou tématikou. Pekný dôkaz, že aj hrané rozprávky môžu stále oplývať klasickými ideálmi. Občas síce chýbala logika a niektoré scény boli trošku podivné, ale ako celok naozaj veľmi príjemná rozprávka, ktorej nechýbala dramatickosť a klasické posolstvo s tradičnou rozprávkovou atmosférou kráľovstva a stratenej princeznej. Milé, určite hodné viac ako len 63%, (05.12.2014)

Herecké výkony ve filmu byly vskutku otřesné. Jak se říká o Schwarzeneggerovi, že umí jen tří výrazy obličeje – odhodlaný, odhodlanější a neodhodlanější, tak osoba v hlavní postavě Sonje uměla jen grimasy udivená, udivenější a nejudivenější. Zásadně nesouhlasím s komentářem viktorka181. Většina osob (odmítám mluvit o hercích), možná dokonce všechny nedokázaly hrát bez pitvoření. Dále bych chtěl poznamenat, že takové množství triků a ještě k tomu takových, že bez nich by se ta slátanina vůbec nedala udržet pohromadě, z této pohádky udělalo typickou pohádku za trest zcela srovnatelnou s českou televizní tvorbou. Je faktem, že děti snesou kdejakou slátaninu. Jenže já už nejsem dítětem. (01.03.2014)

Taková obyčejná vánoční pohádka ve smyslu, že zde nejsou žádné moderní prvky, není to zbytečně překombinované, hezky se na to kouká, má to pozitivní náboj, má to i uměřené herectví (ačkoliv zlý baron mi občas připomněl tajtrlikujícího Pavla Kříže), sem tam je to i pohodově vtipné a hvězdu navíc dávám za český hrad Pernštejn. (20.07.2023)

Důkaz, že se pohádky vážně dají točit filmově, nestrojeně a s hlavní postavou, s níž je možno sympatizovat. Stala se jí obyčejná malá holka, trpící popelkovským údělem a oplývající laskavostí a dobrotou. Mladá Vilde Zeiner je jako Sonja na výpravě za Vánoční hvězdou příjemným hereckým nováčkem. Krkolomně se tváří jenom záporné postavy, ale v rámci pohádkové (nenásilné a neagresivní) stylizace jsou přijatelní. Naopak potěší, že v Norsku nepropadli úplné digitální mánii. V Česku bychom třeba toho medvěda nebo skřítky udělali průměrnou digitální animací a ještě bychom se vytahovali, Nils Gaup v tomto nechává rezonovat staromilského ducha rukodělného a optického přístupu. Počítače přichází na scénu v nezbytných momentech, jako je létání. Důležité je, že jako pohádka zachovává významné atributy dobra, které už jen svou čistotou vzdoruje zlu, a film samotný nabízí vedle povedené úvodní animované pasáže, z níž by byl skvělý komiks, několik kouzelně poetických momentů. (08.11.2013)