The Guest

The Guest je přesně ten typ filmu, u kterého po 5 minutách víte, že to bude pecka. Naprostej skvost, který mě uchvátil úplně vším. Stevens(jako by Goslingovi z ucha vypadl) byl neskutečný magor a jeho nepříčetný pohled mi málem vypálil díru do obrazovky. Akce je taky dost a rvačku v baru považuji za velice povedenou. Scénář vyšperkovaný, herci solidní a i té krve se trošku najde. Tohle mě nehorázně překvapilo a takových snímků víc prosím. (14.12.2014)

"WHAT THE FUCK?" - ptá se jedna z postav v samém závěru filmu a výstižně ho tím definuje. Nezvykle zrealizovaný thriller dojíždí na chvíle, kdy ani šikovná stylizace nezakryje extrémní osmdesátkovou debilitu (přestřelka s policejním komandem) či zdechlé postavy (většina postupně doslova). Osmdesátkově zanícený soundtrack, výborně zvládnutá titulní role a nevyzpytatelné ztvárnění prakticky všeho ovšem bezpečně zaručují, že se celou dobu solidně bavíte. A to se počítá. (05.02.2015)

Já jsem si vlastně nebyl vůbec jist, co jsem to vůbec viděl. A popravdě si tím nejsem jist ani teď. The Guest je totiž nejdivnější film snad v tomhle roce. Zároveň se ale ihned zařadí mezi ty nejbláznivější a dost možná i nejlepší. Tedy pakliže vezmu v potaz béčka. The Guest je totiž příběhově totální chujovina, i když se to jako kravina vůbec netváří. Má to ale v průběhu filmu tak brutální zvraty, že i Zeman v přímém přenosu by byl proti tomuhle filmu nic. Na druhou stranu ale musím pochválit postavu Dana Stevenese, kterej je naprosto neuvěřitelnej. Strašně mi připomíná Ryana Goslinga. A stejně tak jsem nadšený i z muziky, která je přesně v tom dochu elektronické scény současnosti, která se s radostí navrací do minulosti osmdesátek. Tudíž se dá pochopit, že v tom plno lidí vidí Drive. Já ho tam totiž vidím taky. (10.12.2014)

Precizně šlapající žánrovka pro dnešní přesofistikovanou kinematografii znovu objevuje sílu základních konceptů ve stylu osmdesátých a devadesátých let (k dané éře ostatně film odkazuje stylem hudby). The Guest se nesnaží diváky zaskočit nečekanými zvraty ani vodit za nos všemožnými odkazy, ale naopak staví na dokonalém naplnění očekávaných schémat a žánrových atrakcí. Při tom vyprávění stojí v prvé řadě na hereckých výkonech, kde každá z hlavních i vedlejších postav skvěle ožívá díky přesně vybraným aktérům. V čele pak stojí titulní postava v uhrančivém podání Dana Stevense, který se ukazuje jako herec, pro kterého bylo Panství Downton moc malé a silně omezující. Jeho výkon, kde si stejně jako postavy ve filmu kolem prstu omotává i diváky, s přehledem přebíjí kariérní stín masově populárního britského seriálu a nechává nás napjatě vyhlížet Stevensovy nadcházející kroky. (21.12.2014)

// Fuck it... jakmile film končí se slovy "what the fuck" tak většinou musím napálit 5/5 a to platí i v tomhle případě. I'm sorry Mrs. Peterson, I really am. Ale David byl prostě awesome (nogay) a ten soundtrack... jasně, jasně. Přímočaré a banální, proto jsem začal těmi dvěma slůvky. Berte nebo nechte bejt, každopádně já si Hosta domů díky soundtracku určitě ještě někdy pozvu, ostatní by měli taky. (05.01.2015)