The Guest

S filmy Adama Wingarda to je pořád to samé. Po zhlédnutí ocením jejich sebeuvedomnění a zvládnutí konceptu, abych na ně do pár měsíců prakticky zapomněl. Tady se pokusil o větší zapamatování hodnost, ale ta chtěnost je strašně viditelná už od prvních vteřin a prvoplánovost každé myšlenky dějové i filmařské to posouvá na hranu parodie. Můžu jen uvažovat, jestli záměrné. Je to přesto docela zábavný film, ale rozhodně není ani trochu sofistikovaný, jak si možná autor myslel, že ho dělá. 3 a 1/2 a hodně váhám, kam zaokrouhlit. (18.01.2015)

Dokonalý béčko. Vlastně se mi až skoro chce napsat něco jako "brakový Drive", se kterým má The Guest společného charismatického hrdinu, jenž nemá pro kladivo daleko, a výborný náladotvorný soundtrack. Dějově jako kdyby The Guest vypadl z akčního video filmu čtvrté cenové skupiny, ale nevadí - vždycky, když je to blbé, tak si to je toho samo vědomo. Postava černošského vojenského policisty s vypoulenýma očima je zábavná už jen tím, že se objeví na scéně. A právě slovo zábava je pro tento film asi nejvíc výstižné. Mimochodem po dlouhé době film, který mě donutil si hned po zhlédnutí několikrát zopakovat jeho finále. Od zapnutí CD přehrávače je to skvělé splynutí obrazu, hudby, barev. Jak mě loni mírně zklamalo Youre Next, tak mě The Guest potěšil. (14.11.2014)

Precizně šlapající žánrovka pro dnešní přesofistikovanou kinematografii znovu objevuje sílu základních konceptů ve stylu osmdesátých a devadesátých let (k dané éře ostatně film odkazuje stylem hudby). The Guest se nesnaží diváky zaskočit nečekanými zvraty ani vodit za nos všemožnými odkazy, ale naopak staví na dokonalém naplnění očekávaných schémat a žánrových atrakcí. Při tom vyprávění stojí v prvé řadě na hereckých výkonech, kde každá z hlavních i vedlejších postav skvěle ožívá díky přesně vybraným aktérům. V čele pak stojí titulní postava v uhrančivém podání Dana Stevense, který se ukazuje jako herec, pro kterého bylo Panství Downton moc malé a silně omezující. Jeho výkon, kde si stejně jako postavy ve filmu kolem prstu omotává i diváky, s přehledem přebíjí kariérní stín masově populárního britského seriálu a nechává nás napjatě vyhlížet Stevensovy nadcházející kroky. (21.12.2014)

O soundtracku: Moore a další nás se svojí hudbou vrací do 80. let post-disco elektronické scény. Syntetizéry a vocodery spolu s monotónními bicími a občasnou basou zní téměř po celou dobu a zdá se to až nemožné, ale padnou k příběhu jako ulitý. Je to paradox, který nelze nesrovnat s podobně laděným snímkem Drive. Tentokrát se ovšem noříme hlouběji do minulosti. Namísto moderně znějícího Nightcall, main theme Drive, tu jsou melodie, které rozjížděly devadesátkové párty, i hlas až podezřele připomínající legendárního Davida Bowieho. Když si tuhle retro elektronickou směsku člověk poslechne zpětně bez obrazu, nechce se mu pomalu věřit, že namísto podvědomého pokyvování hlavou a chuti jít si zapařit jen seděl přikovaný a ani nedutal. Dost kontroverzní undergroundová hudba, která se až příliš hluboko vryje do paměti a podtrhuje atmosféru filmu hned natřikrát. Atmosféru, na kterou se jen tak nezapomíná, protože co Stevens předvedl, by asi obyčejný smrtelník jen těžko dokázal. Takže asi fakt psychouš bude. Na druhou stranu, když je váš herecký výstup doplněn o takový rázný psycho, jako je třeba track The Magician, tak to asi jde hned lépe. Soundtrack drtící tvrzení, že elektro hudba do filmu nepatří. Nejlepší soundtrack z filmu: Bar Fight. 90 % (11.06.2015)

Několik let po tom, co jedinečný kult Drive vyhoupl na výsluní Ryana Goslinga, objevil se sexy a záhadný David coby The Guest ve snímku, z něhož by se také mohl stát kult. O Danu Stevensovi jsem dosud věděla jen to, že hraje v Panství Downton a že je to jeden z těch fešných a šarmantních Britů:) Role tajemného týpka, který se objevil odnikud, mu sedla parádně. Od začátku se rozehrává napínavý příběh, v němž hrají prim skvělí herci. Maika Monroe bourá žánrové klišé tuctových ječících blondýn a bere odvahu i chytrost do svých rukou. She looks like something between Brittany Murphy and Dakota Fanning. Dalším králem tohoto snímku je luxusní, vytříbený soundtrack. Mostly 80's. Ten zde, tak jako v Drive, dokonale dotváří osobitou atmosféru snímku a člověk tak přijde k dalším oblíbeným hudebním kouskům. Ten závěr je epický. Všechny ty kulisy. Hudba. "What the FUCK?!" :) (03.12.2016)