Cesta naděje

Crowe sa zaradil k svojím kolegom, ktorý si už film natočili. A dopadlo to výborne. Najviac zaujme atmosféra a emócia. S tými sa vymazlil a je to cítiť. Dokonca prvá polovica má aj celkom slušné tempo, tá druhá ho už postráda, čo je na škodu. Z hereckého hľadiska obidve hlavné postavy obsadené výborne. V poslednej dobe môžem čím ďalej tým viac aj Courtneyho. Príbeh zaujímavý, ale nemôžem povedať, žeby bol jedinečný. Postavy mali motiváciu, neboli povrchné, čo je u týchto filmov veľmi dôležité. Do budúcna by som možno trochu pridal tých bojových scén a nenechal zbytočne padnúť tempo. 4 z 5 ( Kino Dukla Svidník ) (27.03.2015)

Australský farmář přicestuje krátce po válce do exotického Turecka, aby na bojištích Gallipoli nalezl ostatky svých tří synů a tím došel smíření a "uzavření". Poznává na vlastní oči nejenom krutost a utrpení války, ale především krásu, tradici a milé lidi této země (a samozřejmě i novou lásku). Croweův režijní debut se může pochlubit pěkným starosvětským zpracováním, zároveň však i melodramaticky kýčovitým scénářem. 70% (03.12.2015)

Sterilní, kýčovitý a hlavně nudný (ne)doják. Crowe spatlal v naivně nesmyslném příběhu všechna možná válečná i neválečná klišé, přidal špetku porozumění mezi bývalými nepřáteli, přihodil nádech romantiky a pustil to do světa. Aby byl zmar dokonalý, naprosto rezignoval na jakoukoliv mimiku. Ne každý točící herec je druhým Eastwoodem a Crowe, jak to tak vypadá, na režisérskou stoličku rozhodně nepatří. Ale kdoví - třeba se jen zastřeloval. Každopádně za tohle si ode mě víc jak 25% nevysloužil. (25.03.2015)

Možná je to z velké části jen špatným scénářem, ale Russell Crowe na postu režiséra nijak nezazářil. Přiitom kdyby skončil v první polovině nalezením prvních dvou mladých Connorovic bratrů, mohl to být hit. Do té doby ještě totiž nestihne tak šíleně začít otravovat otravný turecký spratek, ani žíly trhající romantika s ještě otravnější Olgou, a dokonce ani slepá umíněnost hlavní postavy. Právě její hledání spolu s nervy drásajícími flashbacky do zákopové války otevře prostor pro asi nejzajímavější vojenskou jednotku, kterou jsem ve filmu viděl, a pokud by příběh rámoval pouze aktivitu této Imperial War Graves Unit, nebylo by si na co stěžovat. Jenže události, které následují, vyústily ve stav, kdy jsem byl jen takhle daleko od mrštění ovladače po televizi. Křečovité romantické pasáže, montáže, ze kterých málem krvácí oči i uši, fightin' around the world, jeho australská osvěta barbarských turků kriketem, nikam nevedoucí zápletka s tureckým nacionalistickým bojem proti okupantům a sluníčkový závěr mě postupně doháněly ke stále větší nepřítečnosti. Druhá hodinka tohoto filmu tak setřela všechny mé dlouholeté (a do té doby úspěšné) snahy ne-nenávidět Crowea, a nedokážu si představit, čím by mě ještě dokázal přesvdčit si tento sysifovský úděl někdy znovu zopakovat. (19.04.2015)

Drsný farmář s poctivýma očima a vypracovaným, poněkud již zbytnělým tělem. To je hrdina Cesty naděje, který se vydá čtyři roky po konci první světové války z Austrálie do Turecka, aby na dobrodružné pouti nalezl hroby svých synů padlých v bitvě u Gallipoli. Když se spojí stručný obsah s téměř westernovými obrázky, čekal jsem něco na způsob dobrodružné výpravy Divokým Kurdistánem. (26.05.2020)