Cesta naděje

Vidím, že sú na tento film trochu zmiešané názory, a viem to pochopiť. Na jednej strane je tu veľa momentov, ktoré sme videli už v iných filmoch, no na druhú stranu zase iné momenty prinášajú pri pozeraní príjemný pokoj a ten čas utečie oveľa rýchlejšie, než by sme si mohl myslieť. Ak som sa dokázal na film pozerať viac ako 90 minút bez toho aby som si uvedomoval jeho dĺžku, to je super. Páčili sa mi postavy (naviac asi major Hasan) a ako režijný debut Russela Crowa je to dosť obstojné. Herci sú fajn, kamera je (až na jeden zvláštny záber) fajn, atmosféra filmu veľmi pokojná, až na pár akčnejších momentov a je to vskutku príjemné sledovanie. Jediné, keď som sa fakt rehotal bol moment, keď je záber na parnú lokomotívu a ja si len vybavujem detský seriál "Thomas The Tank Engine", kde to v jednom momente doslova pôsobilo, že má svoju vlastnú zamračenú tvár. To som sa nezdržal smiechom. Celkovo to však radím medzi filmy, ktoré som rád videl a možno si niekedy pozriem aj znovu. (29.03.2015)

Režijní debut mého nejoblíbenějšího herce Russella Crowea se povedl na výbornou! Já jsem vůbec nečekal, že to bude takhle dobré. Má to velice dobrý a dojemný příběh, líbilo se mi jak to bylo i propojené ty různé kultury a taktéž ten hotel s Olgou Kurylenko skvěle zapadal do příběhu. A ta závěrečná scéna ta byla TOP! A to vše bylo doplněno famózním soundtrackem. Russel Crowe se tedy jako režisér uvedl skvěle. A musím také podotknout, že i jeho herecký výkon byl grandiózní, já ho prostě ve všech filmech žeru! (02.12.2016)

Australský farmář přicestuje krátce po válce do exotického Turecka, aby na bojištích Gallipoli nalezl ostatky svých tří synů a tím došel smíření a "uzavření". Poznává na vlastní oči nejenom krutost a utrpení války, ale především krásu, tradici a milé lidi této země (a samozřejmě i novou lásku). Croweův režijní debut se může pochlubit pěkným starosvětským zpracováním, zároveň však i melodramaticky kýčovitým scénářem. 70% (03.12.2015)

Pro mě velmi rozporuplný film. Když vezmu v potaz, že se jedná o režisérskou PRVOTINU, fakticky první počin Russela Crowea, tak film nadmíru povedený (co by za to jiní nováčci režiséři dali, že ?). Ale to skoro až pohádkové vyznění s vynuceným emocionálním koncem (který ale bezesporu zafungoval na jedničku, mé emoce byly pokořeny) to v mých očích film trochu sráží na kolena. V rámci vizuálního pojetí nemám, co bych dodal. Perfektní exteriéry doplněné bezchybnou kamerou, tady se vše vydařilo. Crowe zahrál dobře, párkrát malinko přehrával, ale dalo se to snést. Asi nejvíce zaujala postava tureckého majora, který ve filmu působil jako svěží vánek. On ten samotný nápad s hledáním ztracených synů na papíře může znít fakticky skvěle, ale to zpracování pokulhávalo. Ten konec, kdy jako otec má Crowe sny o místě, kde se nachází v nynější době jeho poslední syn, a následně se vydá a prostě ho najde, to všechno zní až moc fantaskně. Ale přimhouřím obě oči a ještě ty čtyři hvězdy udělím, ale časem možná snížím. Za mě dávám 70 % (10.08.2018)

Velice slušný režijní debut, který rozhodně není bez chyb, v konkurenci jiných ale poměrně vyniká. Crowe má cit pro zachycení zvláštní atmosféry, která prostupuje celým filmem a přenese na diváka kouzlo australské farmy a posléze i turecké vesničky. Kamera je vesměs překrásná, a i když někdy zbytečně zvolí kýčovitý záběr, není prvoplánová a dokáže využít atraktivních lokací. Za zmínku stojí i povedená hudba. Příběh je sice vystavěn dost předvídatelně a jeho průběh se dá po chvilce odhadnout, v tomto případě to až zas tolik nevadí, protože Crowe velmi citlivě pracuje s postavami a pečlivě buduje vztahy mezi nimi tak, aby nic nebylo směšné a vše mělo nějaký přirozený vývoj. Potěší i velmi dobře zvládnuté velkolepé válečné sekvence, které nejsou nijak drsné, na druhou stranu ani moc zidealizované. Sám režisér pak snímek táhne v hlavní roli, na níž je vidět, jak moc mu na tomhle projektu záleželo a naplno nechává rozehrát své charisma, přitom je příjemně civilní a podává nejlepší výkon za poslední roky. Ani ostatní nedělají ostudu a drží s ním krok, ačkoli divák pozná jen velmi slušnou Olgu Kurylenko, i oba turečtí herci byli ale vybráni výborně. Jen je malinko škoda nevyrovnaného tempa, které je někdy svěží, jindy ale naopak dost rozvláčné, přetažené délky, v níž jsou některé scény zbytečně natahované a zamrzí také až příliš pohádkový a idylický koncept celého příběhu. Pro The Water Diviner tak platí, že není ničím originální ani výjimečný a nenabízí nic, co bychom neviděli už někde jinde, přesto je to víc než solidní debut, na němž je především vidět, jak moc je tohle téma pro Australany důležité a také to, jak moc ho chtěl Crowe přivést na svět a splnit si tak sen. 70% (16.03.2015)