Fotbalová vášeň

Fotbal sleduju od roku 96 a vekého ME. Kolem party Pavla Nedvěda, Karla Poborskeho, Vládi Šmíci a dalších jsem prožil dětství a pobertu na plácku společně s partou z nichž vzešli nejlepší kamarádi. Hrál se krásnej naivní férovej fotbálek, Kde na plácku běhal Luis Figo, Zidane, Andrea Pirlo, Ronaldo ( brazilec) a další bozi mých mladých let. Jak říkám bylo to krasný naivní a férový. Krásný jsou vzpomínky, naivní je tenhle film a FIFA rozhodně není férová. 40 procent za občasný světlý okamžik. (12.03.2016)

Tento film má jednu obrovskou nevýhodu a tou je odhalení korupčního skandálu v Mezinárodní federaci fotbalových asociací těsně před premiérou tohoto filmu, což se pochopitelně projevilo na celkovém hodnocení a spousta lidí už z principu hodnotilo odpadem, často aniž by film viděla. Na jednu stranu se to dá pochopit, je to jako hodnotit film plný komunistické propagandy těsně po rozpadu Sovětského svazu, na tu druhou to bohužel nijak nekoresponduje s kvalitou filmu. Ano, je to film velmi povrchní, funkcionáři dané organizace se v něm nechutně vykreslují za vzory a hrdiny, ale z hlediska režie, kamery, scénáře, ale i vizuálních efektů, to není nikterak špatné, naopak je to poměrně zručně natočené, což je dáno jednak téměř miliardovým rozpočtem, ale i zručností režiséra a kvalitou herců. Moje hodnocení 40%. (04.07.2016)

Viděl jsem hada chcát, koně blít, viděl jsem cikánskou maringotku převrženou, viděl jsem Lukáše Zelenku běhat. Ale něco takového jsem ještě neviděl. V tomhle je tolik patosu, že by z toho Roland Emmerich natočil tři filmy a ještě by zbylo něco pro Spielberga. V podání Frédérica Auburtina je založení FIFA shůry seslaný zázrak a činovníci králové mezi muži, jejichž morální integrita a odhodlání se dotýkají nebes. Když se zatajeným dechem popisovali zápas mezi Kyjevskými fotbalisty a výběrem Luftwaffe, tak se rozplakali oba mí plyšáci a na výraz úcty se rozkvetl dlouho zanedbávaný květináč s fialkami. Přísahám na čest Seppa Blattera, že se to opravdu stalo. Už jen kvůli bizarnosti celého projektu a skvělé výpravě se United Passions vyplatí vidět. Ale je to jen pro silné žaludky. (10.04.2016)

"Jsou věci důležitější než smrt, třeba fotbal." Byly doby, kdy bych tuto větu bez váhání podepsal, ale to byl ještě sport symbolem čestnosti a nikoli reklam, smluv a úplatků. Fifa se v době svých velkých průšvihů zkrátka rozhodla postavit si vlastní pomník, ve kterém se pochlubila, že udělala z fotbalu nejúspěšnější hru na světě. Já bych si tedy dovolil oponovat, že to je pravda pouze ve světě financí, protože když se ten fotbal začal "dělat", tak to začalo jít z malého vápna do autu. Jsou v tom prostě velké peníze, takže se nelze divit, že když chtějí šejkové koukat na Mistrovství světa ve fotbale ze sedel svých velbloudů, tak se bude MS 2022 hrát v Kataru. Toto rozhodnutí bylo čestné, transparentní a demokratické, protože nikdo za něj nedostal do kapsy míň peněz, než si zasloužil. (29.03.2016)

John Oliver se po uvedení tohoto filmu vtipně ptal: "Who makes a sports film where the heroes are the executives???" Odpověď je samozřejmá: Právě ti fotbaloví bafuňáři, o kterých film pojednává a kteří si o sobě potřebují vytvořit zcela nový, od všech korupčních skandálů odfiltrovaný obraz. Žijíce ve své bublině nevidí, jak průhledná je tato stupidní propaganda, která "neziskovou organizaci" FIFA stála cca 16 milionů liber (přičemž rozpočet filmu byl 19). Joao Havelange je zde vyobrazen skoro jako idealista, který dělá vše jen a pouze pro fotbal, Sepp Blatter nemá daleko k bezohledně a bezdůvodně pronásledovanému feministickému hrdinovi s visačkou "Mr. Clean" na klopě... Avšak i pokud přistoupíme na tuto předkládanou fikci a soustředíme se pouze na film samotný, nebude to o nic lepší. Film v podstatě nemá žádnou jednotící linku, dějovost zajišťují pouze izolované epizody z dějin světových fotbalových šampionátů, interních voleb prezidenta asociace apod. Sotva na začátku filmu dojde k založení FIFA (1904), za pár minut už se hraje finále MS v Uruguayi (1930)... A dál to pokračuje v nesourodém sledu až k volbě pořadatelské země MS 2010. K tomu nám hraje unylá hudba, záběry skutečných slavných fotbalových zápasů působí jako násilná kulisa, která má divákovi připomenout, že jde přece především o fotbal... Dobrá je kamera a rekonstrukce davových scén; herci profesionálně bez chyb plní to, co jim Delfino a Blatter napsali do scénáře. Dvouhodinová nuda s některými nechtěně vtipnými momenty ("Vy potřebujete peníze, my potřebujeme světový šampionát" - uruguyaský činitel prezidentovi FIFA Julesi Rimetovi /G. Depardieu/ před volbou pořadatelské země...; Hail to the bubble!). To je vše... A slovo "Katar" nezaznělo ani jednou. (30.05.2015)