Fotbalová vášeň

Tento film má jednu obrovskou nevýhodu a tou je odhalení korupčního skandálu v Mezinárodní federaci fotbalových asociací těsně před premiérou tohoto filmu, což se pochopitelně projevilo na celkovém hodnocení a spousta lidí už z principu hodnotilo odpadem, často aniž by film viděla. Na jednu stranu se to dá pochopit, je to jako hodnotit film plný komunistické propagandy těsně po rozpadu Sovětského svazu, na tu druhou to bohužel nijak nekoresponduje s kvalitou filmu. Ano, je to film velmi povrchní, funkcionáři dané organizace se v něm nechutně vykreslují za vzory a hrdiny, ale z hlediska režie, kamery, scénáře, ale i vizuálních efektů, to není nikterak špatné, naopak je to poměrně zručně natočené, což je dáno jednak téměř miliardovým rozpočtem, ale i zručností režiséra a kvalitou herců. Moje hodnocení 40%. (04.07.2016)

Fotbal sleduju od roku 96 a vekého ME. Kolem party Pavla Nedvěda, Karla Poborskeho, Vládi Šmíci a dalších jsem prožil dětství a pobertu na plácku společně s partou z nichž vzešli nejlepší kamarádi. Hrál se krásnej naivní férovej fotbálek, Kde na plácku běhal Luis Figo, Zidane, Andrea Pirlo, Ronaldo ( brazilec) a další bozi mých mladých let. Jak říkám bylo to krasný naivní a férový. Krásný jsou vzpomínky, naivní je tenhle film a FIFA rozhodně není férová. 40 procent za občasný světlý okamžik. (12.03.2016)

"Tak, teď jsi prezident! - Ano, ale jen proto, že jsem byl nejmíň opilý." Prosím vás, takhle se založila FIFA a já se na to koukala, ale jen proto, že jsem byla nejvíc opilá :-D Abyste měli představu - jako se ve 300: Bitva u Thermopyl hulákalo "My jsme Sparta!" tady se hulákalo "My jsme FIFA!" Až mi z toho šla hlava kolem, jak to bylo blbý. Pak jsem se ale zaměřila na Depardieu a ten jeho nos, co vypadá jak pr*el a v kombinaci s debilním scénářem a kecama a množstvím mnou vypitého vína, jsem se pro tu jednu malou hvězdu rozhodla. Ona tam byla totiž docela fajn hudba. I když You will never walk alone to nebylo. ;-) (10.03.2016)

No tak tohle byl naprosto radikální filmařskej průser. Fotbal mám rád, ale až v dospělosti jsem pochopil, že nejlepší období fotbalu je doba, když nevím, jak moc do něj zasahuje politika a hlavně peníze. Nejlepší je totiž v momentě, kdy ho hrajete Vy sami. Jinak je to spíš smutná karikatura rovnocenného a spravedlivého sportu, který si takový film rozhodně nezaslouží. Utvrzuje to totiž akorát o skutečnosti, že fotbaloví funkcionáři udělají všechno pro to, aby očistili svoje černé duše. Jediný, kdo to kdy s fotbalem myslel upřímně byl Jules Rimet, který s tou myšlenkou mistrovství světa přišel a zde ho hraje Gérard Depardieu. Druhá půlka příběhu odehrávající se v druhé polovině dvacátého století a zasahující až do současnosti už je čistá demagogie o tom, jak to všichni dělají pro radost ze hry a ne pro peníze. Ačkoliv sami funkcionáři v tomto filmu mluví o tom, že fotbal musí být silně spjatý s politikou. Tak na tom ale něco nesedí, ne? (21.02.2017)

Viděl jsem hada chcát, koně blít, viděl jsem cikánskou maringotku převrženou, viděl jsem Lukáše Zelenku běhat. Ale něco takového jsem ještě neviděl. V tomhle je tolik patosu, že by z toho Roland Emmerich natočil tři filmy a ještě by zbylo něco pro Spielberga. V podání Frédérica Auburtina je založení FIFA shůry seslaný zázrak a činovníci králové mezi muži, jejichž morální integrita a odhodlání se dotýkají nebes. Když se zatajeným dechem popisovali zápas mezi Kyjevskými fotbalisty a výběrem Luftwaffe, tak se rozplakali oba mí plyšáci a na výraz úcty se rozkvetl dlouho zanedbávaný květináč s fialkami. Přísahám na čest Seppa Blattera, že se to opravdu stalo. Už jen kvůli bizarnosti celého projektu a skvělé výpravě se United Passions vyplatí vidět. Ale je to jen pro silné žaludky. (10.04.2016)