Ex Machina

Místy zajímavé, ale v druhé polovině alespoň pro mě předvídatelné a zvratům chybělo ono žádoucí „wow“. V odlehlé chladné laboratorní pevnosti uprostřed panenské přírody se začne rozplétat příběh, kterak jedna kráska z čipů a drátků vzbudí city u zaměstnance jejího svérázného a věčně opilého stvořitele. Komorní hra s nevyhnutelným koncem mezi dlouhými scénami a skly začíná. Jenže samotná zápletka nestačí. Ona Spikea Jonzeho si mě získala víc. Ex Machina přesto má myšlenku, a i když je úsporná, zaujme. A to nejen díky pokoji bez oken, smlouvě o mlčenlivosti, skepsi k odevzdané důvěře nebo třem výborným hercům. Je to znepokojivé, přesto tomu něco chybělo. I když to neznamená, že bych nebyl spokojený!! (27.05.2015)

Výborně vystavěné komorní scifi, které na rozsahu jednoho luxusního domu v přírodě buduje drama o umělé inteligenci, božskému statusu stvořitelů až po smysl tvorby někoho většího(?!) než jsme sami. Mužské oko potěší nejedna pěkná žena (kdo by to byl řekl) a dostatek inteligence a logiky v celém filmu i pro největší odpůrce scifi. Krom toho jde o pěkné využití Big Data ve filmu:-). A v tom domě chci žít. A ne sám. Garland se pro mě stává velice zajímavým tvůrcem, který by v budoucnu mohl překvapit a probudit inteligentní scifi k životu... (30.05.2015)

Jde o jeden z těch velmi chytrých hard science fiction filmů, které diváka nezahltí nepochopitelnými informacemi a neunudí ho nezáživným dějem. Naopak je jeho sledování velice provokativním zážitkem, který mě nejednou donutil k zamyšlení. Na EX MACHINA jsem se nehorázně těšil, jde o režijní debut Alexe Garlanda, který stojí za několika výbornými science fiction scénáři (SUNSHINE, 28 DNÍ POTÉ) a pod scénář se samozřejmě podepsal i nyní. Už od začátku jsem tudíž věděl, že jeho režijní prvotina bude nacpána chytrou originalitou. Ze zobrazených technologií mi přecházela hlava kolem. Všechno bylo do detailu vybroušené nejen na pohled, ale také na poslech. Vynikající dialogy mi připomněly tolik odlišného a přesto tolik podobného POZEMŠŤANA. Dialogy jsou navíc naprosto uvěřitelné a nesmrdí šustěním papíru. Tím si u mě EX MACHINA získala malé plus. Navíc ten perfektní konec. (19.02.2016)

Další z důkazů, že kvalitní sci-fi nepotřebuje velký rozpočet, ani akční scény. Stejně tak není třeba vytvářet komplexní světy, či neznámé civilizace, stačí zajímavá myšlenka dobře ukotvená v naší civilizaci a pak už vše záleží na jejím rozvinutí... Umělá inteligence, počítačové sebeuvědomění, interakce s člověkem, to jsou ožehavá témata naší brzké budoucnosti a Ex Machina je zpracovává naprosto perfektně. Spíše než umělá inteligence jsou v centru dění dvě hlavní a nesmírně chytré postavy, které o ni diskutují. Dialogy jsou vynikající, hladce kombinují akademickou genialitu s emocionálně laděnou lidskostí. Psychologie a logika jdou ruku v ruce a přednáší diváku chytrý a nápaditý film. K silné atmosféře asi nejvíce přispívá znepokojivá postava Oscara Isaaca, který zde předvádí až nečekaně bravurní výkon! 9/10 (29.04.2015)

Ex Machina se sice v závěru nedobere ničeho revolučního, netradičního či šokujícího, ale způsob, jakým se s velkým tahem na branku dostane k (nerevolučnímu) výsledku, je tak přesvědčivý, že jsem se cítil Garlandem v podstatě odzbrojený a uvažoval i o pětihvězdí. Scénář tohoto filmu je opravdu velice chytrý. Diváka mate, nastoluje různé zběsilé možnosti dalšího pokračování děje (o nichž musí společně s hlavní postavou přemítat), aby se nakonec ubíral méně fantasmagorickou, logičtější cestou. Divák tak je v podstatě v kůži hlavní postavy Caleba a závěr působí jako drtivé vystřízlivění. Kdykoli jsem si myslel, že scénář zhloupl, ukázalo se po pár minutách, že hloupě se zachovala jen některá z postav, přičemž scénář si je její hlouposti velmi dobře vědom. Ex Machina je sci-fi v tradici těch kvalitnějších zástupců tohoto filmového i literárního žánru. Speciální plusové body ještě za soundtrack a výpravu (interiéry i exteriéry úžasné). (03.05.2015)