OUTsideři

Jakoby to bylo včera, když jsem přišel do jednoho krásně upravenýho žižkovskýho baru pátý cenový, objednal si rovnou dva panáky pěkně odstátýho Božkova a kopnul je najednou do palice, aby ten den aspoň za něco stál. Osazenstvo baru bylo vskutku na úrovni, byl tam jeden fundovaný motorkář, vynikající především svým talentem rozmlátit člověku bezdůvodně lebku hned při prvnim setkání, roztomilá šlapka, která byla víc HIV než člověk a jeden dědula, co prej rád mladší kluky, no proti gustu.... Každopádně jsem zrovna nečuměl na nějaký film a tak jsem sem zavítall, po obhlídce všech štamgastů jsem do palice poslal další dva rumy a začal uvažovat o tý šlapce. Mezi tím přišli do lokálu tři týpci, kteří tak nějak postrádali vlasy, jinak se dá říct taky plešatí, ale proč to neopsat, že. Od pohledu byli sympaťáci, vyznavači lyrických projevů a především asertivního vystupování ve společnosti. Řekl jsem si, že bych se s nima mohl po jejich jít skamarádit, není totiž nic lepšího, než si vožrat hubu ve společnosti erudovaných kritiků sociálních hodnot. Abych se vyrovnal jejich stavu, mávnul jsem na barmana a ukázal, že chci další tři rumy. Bůhví, proč přitáhl čtyři, ale nejspíš proto, že jsem ukazoval dvěma rukama. Na šlapku už jsem nějak zapomněl, odtáhla totiž s tim bikerem na hajzl. No, abych to zkrátil, nakapal jsem do strojku další 4 kousky a vydal se směrem k boxu, kde seděli dřív zmiňovaní jinoši. Cestou jsem sice dvakrát spadnul a málem si zlomil nohu, ale došel jsem. Chtěl jsem je pozdravit a říct: "Čus, chlapi, tak jak ta Sparta dneska čutala?" Načež by se zasmáli, přizvali mě k sobě a zlískali bychom se společně. Jenže jak jsem tak otevřel pusu, vypadlo ze mě:"Kundy plešatý, použili jste dneska anální bělidlo, nebo vám tak svítěj zuby, kreténi?" Co následovalo nebudu blíž specifikovat. Jen bych na svou obhajobu chtěl říct, že jsem ten večer trpěl Touretteovým syndromem. (25.01.2016)

Snímek, který mě skutečně bavil. Líbilo se mi, jak se herci zhostili svých rolí, líbilo se mi celkově tohle road movie a jsem rád, že se na různé nemoci upozorňuje cestou, která není nutně dramatická. Tohle mi sedlo a všichni tři hlavní mladí herci jsou naprosto úchvatní a uvěřitelní. Bavil jsem se a navíc to mělo i uvěřitelné emoce. Možná jsem se měl nejdříve podívat na originál, abych byl trochu objektivnější, ale tohle se mi líbilo. (30.07.2015)

Příjemná komediální road movie s nezvyklými protagonisty a krásnou přírodou na pozadí. Ke 4* to ale vytáhlo sympatické trio hlavní protagonistů. Hodně vydařená zábava na jedno použití. Škoda, že nejde o originální dílko, ale o sprostý REMAKE německého filmu Vincent will Meer, což se mi obecně dosti protiví. The Road Within má tak štěstí, že jsem to zjistil až po projekci (a originál tak logicky neviděl). (26.11.2015)

Touretteov syndróm, takmer tretinu filmu som rozmýšľal nad filmom s podobnou postavou , postihnutou touto psycho úchylkou. Hnevalo ma, ze som si nevedel spomenúť na názov, až zrazu hop ... som si uvedomil, ze je to to isté, akurát v americkom podaní. Škoda. Takto mi neostáva len konštatovať, že nemecká verzia bola o kúštik lepšia možno preto, že to bola prvotina, možno europskejší herci, aj keď aj v tomto filme nehrali herci pod priemerne, ale už to nebolo ono. Nemecká verzia sa vola Vincent ide k moru . (11.09.2016)

Polozapomenutá road-komedie, na kterou jsem se chystal poměrně dlouho a jsem velice rád, že se tak nakonec stalo. Jde totiž poznat, že se jedná o Wellsův srdcový projekt o partě nesourodých podivínů odtržených od ostatních, jenže je to natočeno tak svěže, tak feel good a zároveň emotivně, že mě zejména v závěrečném aktu skutečně zamrazilo, což jsem po nejasném a utahaném začátku příliš nečekal. PS : Dev Patel je tu naprosto odzbrojující. (11.08.2017)