Číňanka

Politický film o mladé skupině maostických aktivistů v Paříži, který volně vychází z knižní adaptace Dostojevského. Nově vznikající levice, vzestup antihumanistického poststrukturalismu v mladistvých intelektuálních životech, ve kterých se rozvíjí nová ideologie. Godard vytvořil novou a neobvyklou formu filmového vyprávění, kterou v budoucnu několikrát obměnil. Obvyklá narativní struktura je rozbitá, jednotlivé scény neodvozují svůj původ a význam kontextu směrem k příběhu, přesto jsou samy soběstačné s dostatečnou výpovědní hodnotou, a zároveň umístěné do fiktivního světa, ve kterém existuje pouze filmová realita. Mnohohlasný film, který se vymyká všem běžným zavedeným způsobům filmové tvorby. Godard zcela nekontrolovaně cituje, kompletuje a spojuje komentáře ze všech možných oblastí, a diváka přehnaným stylem zahlcuje informacemi a myšlenkami, které vytváří jednotnou, ale unavující formu obsahu. (21.12.2021)

Číňanka je odrazem touhy po radikální změně životních struktur dychtivým mládím. Ostatně, tento fenomén nebyl ve své době omezen pouze na jeden region, ani na jediný kontinent. Godard, jak se to může jevit, snad i usiloval o spojení marxismu-leninismu s maoismem a o "přesnější" pochopení Marxe. Avšak výsledkem je především obraz pocitů doby, v níž se mládí chtělo vymezit ke generaci svých rodičů. Aneb rozpor ideálů s realitou měl být odstraněn aktivním osobním přístupem, s nímž se měly nastavit "spravedlivější" životní podmínky. Nakonec, doba sama byla celá naplněna vůní a zvukem bojů, těch za národní sebeurčení koloniálních držav i těch, které spíše představovaly zuřivý svár obou základních světových ideologií doby. Je však rozdíl mezi tím, když je základní pohnutkou vlastní bytí, a mezi intelektuálním romantismem. Kontury Dostojevského Běsů jsou zřetelně patrné. Vlastně jde svým způsobem o zpodobnění kosmického aktu stvoření, v němž je starý, zkažený svět zničen a na jeho základech vybudován svět nový, ozdravený. Hlavními nositeli Godardova rozbíjení již "zastaralých" filmových struktur je pět členů studentské radikálně politické buňky Aden-Arabie: vůdčí a rozhodující Véronique (Anne Wiazemsky), její milenec, herec Guillaume (Jean-Pierre Léaud), z venkova pocházející Yvonne (Juliet Berto), její vyhozený milenec, chemik Henri (výtvarník Michel Séméniako) a šílený sovětský malíř Kirilov (psychedelický malíř Lex De Bruijn). Z dalších rolí stojí za pozornost ještě mládí inspirující francouzský filosof Francis Jeanson (sám sebe) i senegalský umělec a politický aktivista Omar Blondin Diop (sám sebe), jenž přibližně šest let poté zemřel, oficiálně měl spáchat sebevraždu, v senegalském vězení. Číňanka je aktem revolučního předsevzetí pop-kulturní mládeže. Godard stylově estetizuje, odkazuje, poznámkuje, vybízí a též nabízí brechtovské rozhraní. Filmová výpověď poezie a obrazové estetiky. (13.07.2024)

Když Lennon složil Revoution (předpokládám, že to byl on), But if you go carrying pictures of Chairman Mao / You ain't going to make it with anyone anyhow , bylo mu 28, nebyl tedy žádným studentem, ostatně jí nebyl nikdy, tak jako nikdy nebyl levičákem, luxus byl pro něj vždycky prioritou. Jeho pozdější píseň (1971) Gimme Some Truth už je jen nářkem nad rozlitým mlékem. Naopak, vývoj francouzského ML (viz Cahiers marxistes-léninistes) hnutí vedl až k RAF. Tak jako je Lennon především písničkářem, je Jean-Luc Godard především filmařem (viz jiné sešity - Cahiers du Cinéma). Dostojevského analýza zla uvedena v Běsech (levé či pravé zlo se tu nerozlišuje) nemůže být vstupním boden pro Godardovu Číňanku. Východiskem zde může být prohlášení (zazní na začátku filmu), které platí u nás i dnes, že “fancouzská dělnická třída se politicky nesjednotí a nepůjde na barikády za zvýšení mezd o pouhých 12%... kapitalismus se v blízké budoucnosti nedostane do takové krize, aby dělníci šli bojovat za své životní potřeby generální stávkou nebo revolucí.” (01.04.2023)

Godardův politický snímek o skupině francouzských levicových revolucionářů, kteří obdivují čínského předsedu Maa. Celý film je založen na konverzaci hlavních hrdinů o životním postoji, politických otázkách komunismu, francouzského režimu, revoluce jak duševní tak státní. Obsahuje odkazy na Dostojevského Běsi (experimentátor sebevraždy Kirilov) a Camusova Člověka revoltujícího a drama Spravedliví (o ruských teroristech z přelomu století - etická otázka smyslu atentátu ve prospěch lidstva). Vzhledem k tomu, že všechny dialogy mají hlubší smysl a nutí k zamyšlení, je film dost náročný na sledování. Děj příliš nenavazuje, jde spíš o volný sled událostí. Film má velmi křiklavou barevnost a hudební doprovod, připomene tím Antonioniho Zvětšeninu a umění pop-artu. (01.12.2005)

Krásná vizuální stránka filmu koncipovaná jako pop-art typický pro 60.léta. Skupina studentů okupující "vystajlovaný" byteček debatuje na téma socialismu ze všech možných úhlů. Téma je zde střídavě prezentováno vážně, ironicky, s nadhledem či vyhroceně, tak aby si divák v žádné fázi filmu nemyslel, že se jedná o prvoplánovou agitku. Obsahově si z toho neodnesete nic (což je plus) ale filmově hodně (což je také plus). (23.02.2015)