Číňanka

Politický film o mladé skupině maostických aktivistů v Paříži, který volně vychází z knižní adaptace Dostojevského. Nově vznikající levice, vzestup antihumanistického poststrukturalismu v mladistvých intelektuálních životech, ve kterých se rozvíjí nová ideologie. Godard vytvořil novou a neobvyklou formu filmového vyprávění, kterou v budoucnu několikrát obměnil. Obvyklá narativní struktura je rozbitá, jednotlivé scény neodvozují svůj původ a význam kontextu směrem k příběhu, přesto jsou samy soběstačné s dostatečnou výpovědní hodnotou, a zároveň umístěné do fiktivního světa, ve kterém existuje pouze filmová realita. Mnohohlasný film, který se vymyká všem běžným zavedeným způsobům filmové tvorby. Godard zcela nekontrolovaně cituje, kompletuje a spojuje komentáře ze všech možných oblastí, a diváka přehnaným stylem zahlcuje informacemi a myšlenkami, které vytváří jednotnou, ale unavující formu obsahu. (21.12.2021)

Godardův politický snímek o skupině francouzských levicových revolucionářů, kteří obdivují čínského předsedu Maa. Celý film je založen na konverzaci hlavních hrdinů o životním postoji, politických otázkách komunismu, francouzského režimu, revoluce jak duševní tak státní. Obsahuje odkazy na Dostojevského Běsi (experimentátor sebevraždy Kirilov) a Camusova Člověka revoltujícího a drama Spravedliví (o ruských teroristech z přelomu století - etická otázka smyslu atentátu ve prospěch lidstva). Vzhledem k tomu, že všechny dialogy mají hlubší smysl a nutí k zamyšlení, je film dost náročný na sledování. Děj příliš nenavazuje, jde spíš o volný sled událostí. Film má velmi křiklavou barevnost a hudební doprovod, připomene tím Antonioniho Zvětšeninu a umění pop-artu. (01.12.2005)

Toto sa asi značne minulo autorskému zámeru, nakoľko sa chcel komunista Godard vysmiať francúzskym salónnym pseudokomunistom z ich neschopnosti (zatiaľ čo v Číne skutoční komunisti hrdinsky činili najväčsiu masovú vraždu v histórii ľudstva) a vyšiel mu z toho snaď najdetailnejší výsmech komunistom celkovo, minimálne od One, Two, Three. Normálne človek zabudne na tú rozbitú formu, pretože v jednotlivostiach je to úplne presné. 90% (16.04.2021)

Když Lennon složil Revoution (předpokládám, že to byl on), But if you go carrying pictures of Chairman Mao / You ain't going to make it with anyone anyhow , bylo mu 28, nebyl tedy žádným studentem, ostatně jí nebyl nikdy, tak jako nikdy nebyl levičákem, luxus byl pro něj vždycky prioritou. Jeho pozdější píseň (1971) Gimme Some Truth už je jen nářkem nad rozlitým mlékem. Naopak, vývoj francouzského ML (viz Cahiers marxistes-léninistes) hnutí vedl až k RAF. Tak jako je Lennon především písničkářem, je Jean-Luc Godard především filmařem (viz jiné sešity - Cahiers du Cinéma). Dostojevského analýza zla uvedena v Běsech (levé či pravé zlo se tu nerozlišuje) nemůže být vstupním boden pro Godardovu Číňanku. Východiskem zde může být prohlášení (zazní na začátku filmu), které platí u nás i dnes, že “fancouzská dělnická třída se politicky nesjednotí a nepůjde na barikády za zvýšení mezd o pouhých 12%... kapitalismus se v blízké budoucnosti nedostane do takové krize, aby dělníci šli bojovat za své životní potřeby generální stávkou nebo revolucí.” (01.04.2023)

Krásná vizuální stránka filmu koncipovaná jako pop-art typický pro 60.léta. Skupina studentů okupující "vystajlovaný" byteček debatuje na téma socialismu ze všech možných úhlů. Téma je zde střídavě prezentováno vážně, ironicky, s nadhledem či vyhroceně, tak aby si divák v žádné fázi filmu nemyslel, že se jedná o prvoplánovou agitku. Obsahově si z toho neodnesete nic (což je plus) ale filmově hodně (což je také plus). (23.02.2015)