Rodinná oslava

...ano, kéž by se všechna tajemství Svobodných zednářů odkrývala tak snadno, jako v této nádherně úchylné sociologické sondě...ať žije faleš a pokrytectví, ať žije náš svět, žerme dál a s úsměvem předstírejme, že nás se to netýká, dokud nedostaneme pořádně přes držku...to bude teprve oslava..."A koráby se potápějí, země puká, skály se chvějí!" (06.06.2022)

Jedna větší rodina se schází na oslavu 60. narozenin dědečka, otce a hoteliéra. A už z prvních pár scén pochopíte, že tady se ani nemusíme ptát "Co by se mohlo zvrtnout?" ale spíše "Co se zvrtne dřív?" Festen je zpočátku jen zajímavě natočený film, ale v momentě, kdy vypluje na povrch první (zlomové) tajemství, tak si říkáte, jestli to je myšleno vážně. A jakmile se to na sebe začne nabalovat, pochopíte, že ano. Jedna vyhrocená scéna střídá druhou a vy si říkáte, co se asi stane příště a hlavně kdy a kde se to zastaví. Jinak pro všechny, kteří jako já, nikdy neslyšeli o ničem jako je Dogme 95, zde je odkaz pro shrnutí zásadních informací o tomto hnutí. Zbývá mi říct jediné - takhle nějak jsem si představoval jiný dánský snímek Adams æbler. Naštěstí od něj, mě tento film nezklamal. 100 % je na místě. (14.10.2012)

Částečně zklamání, částečně nadšení, celkově velké překvapení. Nevěděl jsem, do čeho jdu, a po úvodní trochu útrpné seznamovací bitvě jsem odcházel jako zpráskaný pes s pocitem nejhlubší deprese a deprivace. Byl jsem totiž násilně donucen sledovat jeden z nejpřekvapivějších a v jistém slova smyslu nejzvrácenějších dějových zvratů, který mě zásluhou velmi naturalistické výpravy připravil o jednu z nejcennějších životních jistot. Netvrdím, že to byl ten nejdůležitější motiv, ale stojím si za tím, že právě zde přichází čas na chvíli vypnout a zamyslet se nad tím, co jsme právě viděli. Náročný kousek, který rozproudí škálu našich emocí, ale zároveň je studený a nepříjemný jak nachlazená tchýně (i když vzhledem k filmu mě napadá jedno o dost odpornější přirovnání..)... Fuj. 80% (12.04.2014)

Film začal velmi rozporuplně a málem mě zbavil veškeré chuti k jeho dalšímu sledování. Vše podstatné odstartoval až projev jednoho ze synů o čistotnosti otce, kde jen tak mimochodem zmínil jednu docela podstatnou věc. Film poté nabere strmé tempo a málokdo bude schopen se od dívání odtrhnout. Skutečně velmi příjemné překvapení z Dánsko-švédska. Jednotlivé charaktery má pan režisér vskutku vymazlené. Jedno zhlédnutí je nejspíš k plnohodnotnému vstřebání málo. Naopak mě docela zklamalo celkové zpracování a některé postavy zrovna mnoho sympatičnosti nepobraly, což však úzce souvisí s režisérovým filmovým vyznáním, které by se v krátkosti dalo shrnout tak, že to co pan režisér neumí, či v čem si není jistý, tak na to se sprostě vykašle. Všechny své zbraně soustředí pouze na strhující příběh a naprostou bezprostřednost, což je dobré a není. Proto dávám trošku zbaběle slabší 3*. (03.12.2012)

Od samotného počátku jde děj jednoznačně jen jedním směrem - a tím je psychologický rozbor jednotlivých postav. U někoho méně a u někoho více důkladný. Během rodinné oslavy by bylo na vykreslení jednotlivých charakterů asi času dost, kdyby se do hry nevložil starší oslavencův syn a během svého přípitku "mimochodem" neprozradil jedno docela zásadní tajemství z dětství. Od tohoto okamžiku se jednotlivé charaktery nevykreslují "běžným" způsobem, ale právě v souvislosti s jejich reakcemi na toto tajemství. A tento fakt staví film do zcela jiné roviny, než by bylo obyčejné vykreslení klasické rodinné oslavy. Je třeba podotknout, že zásluhu na dopadu na diváka mají především všichni hlavní protagonisté, ale také skvělá režie a originální práce s kamerou - vše přesně ve stylu manifestu Dogma, co nejrealističtější. (28.05.2003)