Mládí

Michael Caine a Harvey Keitel jsou výborní, Rachel Weisz je má nejoblíbenější herečka, Dano nezklamal, potěšila i přítomnost velkého Diega, u kterého jsem byl v pokušení věřit, že je to pravdu on a záběry ze švýcarského údolí s pasoucími se kravami byly úchvatné. Ale celkově to vázlo. Na mě to byla až příliš melancholická podívaná s řadou zbytečných záběrů i dialogů, od které jsem čekal trochu víc nadhledu. 60% (07.11.2015)

Věci, které zaujaly - Maradona, Marx, masérka, videoklip Palomy Faith a věnování Francescu Rosimu. Zbytek velmi plochý a velmi lehce kritizovatelný. Film od současného předního umělce, který neotevře ani milimetr nových obzorů o jakémkoliv pojednávaném tématu, nemůže být považovaný za nic jiného, než neúspěch. (20.10.2015)

"Co teď děláš?" - "Řekli mi, že jsem apatický. Tak nedělám nic." Michael Caine a Harvey Keitel excelují v příjemně melancholickém dramatu plném nádherných obrazů a skvělé hudby. Od Paola Sorrentina jsem zatím neviděl nic, a tak si asi umíte představit, jak mě vizuální stránka nadchla. Nesmírně. Jediné, co můžu a musím vytknout, je přílišná délka, protože někdy ve třetí třetině mě film opravdu začínal uspávat. Ale to je vše.___P.S. Scéna s Michaelem Cainem dirigujícím stádo krav se okamžitě zařadila k mým nejoblíbenějším scénám ze všech jeho filmů. (20.10.2015)

Má to Sorrentinovu úžasnou filmařskou patinu, tzn. tu zcela unikátní atmosféru, kterou znám jen z jeho filmů a je to skvěle obsazené. Ale podle mě i trochu prázdné, tu Sorrentinovu potřebu ve 45ti letech točit filmy z perspektivy sedmdesátníků (a výš) a tvářit se, že jsem tou cestou už prošel, moc nechápu. (31.12.2015)

Po dlouhé a dlouhé době, jsem v kině dostal adekvátní kus kumštu proti dle mého názoru předražené vstupence. Samozřejmě Sorrentina znám, poslední jeho kousek byl dechberoucí a tak jsem šel do kina s pocitem zákazníka, který si jde koupit Bentleye a který neočekává, že bude zklamán. Nu, nebyl jsem. Po otravných reklamách na mne z plátna dýchl zase kus filmařského umění dokonale zpracovaného. Film to jsou obrazy, herci, kamera, hudba... Sorrentino s tím vším umí skvěle pracovat a nejen to. Co obraz to dechberoucí záběr, co tón hudby či zvolená píseň to kousek, který chcete mít doma... Po Velké nádheře jsem šel ihned do soundtracku a tady to nebude jinak! Navíc jak Michael, tak Harvey patří mezi mé dávné oblíbence, takže jsem byl nadšen snad ještě o maličko více. Mládí je filmem o stáří a o emocích v každém z nás. Emocích, které mají schopnost stáří oddálit a nepřipouštět si ho. Prostřednictvím několika postav rozehraje Sorrentino na pozadí čarokrásných Alp skutečný koncert, který se sleduje se zatajeným dechem. Vždy mne v kině otravovali všichni ti chrastící chroupači popcornů a srkači coly... Kupodivu, tento film proběhl za naprostého ticha. Celé dvě hodiny nikdo ani nezakašlal. Buď jsem měl kliku na oduševnělé diváctvo a nebo prostě film sám a tomu věřím spíš, donutil diváka XY dívat se na plátno a nešmátrat v papírovém kýblu... Tento dojem mi utvrdilo při konci filmu naprosté ticho při běžících titulkách... Z koho jsem byl paf byla skvostná Rachel Weisz, které bych těch 45 sakra nehádal... U filmu jsem si však uvědomil smutnou pravdu a i strach. Přes všechna ta líčidla jsem si hlavně u Caina uvědomil, že je už opravdu starý. Už je to moc dávno kdy bojoval v Africe proti Zulům, bránil u Arnheimu Příliš vzdálený most, nebo předčítal pohádky na dobrou noc králům z Nové Anglie v Pravidlech moštárny... Harvey je sice o pát let mladší, ale nikdo neví jak dlouho ještě tito skvělí herci nám budou hrát v takovýchto i jiných filmech... Stáří je mrcha a já moc oběma přeji aby byli co nejvíce a nejdéle YOUTH. Zatím se zaplaťpánbu zdá, že jsou. Dal bych pět i tak, ale dávám je tím spíše, že někteří zde komentující film asi nepochopili a tvrdě jej podhodnotili. * * * * * (25.10.2015)