Chihwaseon
Strokes of Fire
Painted Fire
Režie:
Kwon-taek ImObsahy(1)
Film je inspirován životem geniálního korejského malíře Jang Seung-up Ohwona (1843 1897). Píše se rok 1850. Věhlasný učenec Kim Byung-moon náhodně zachrání malého žebrajícího kluka Jang Seung-upa před partou násilníků, kteří se ho pokusili zbít. Jang Seung-up se mu snaží kresbou vysvětlit, proč ho lidé napadli. Kim je jeho malířským talentem nadšen, ale chlapec mu na dlouhých pět let zmizí ze života. Pak se oba opět náhodně setkají a navážou celoživotní přátelství. Ze Seung-upa se mezitím stane známý malíř, který ale v rozkastované společnosti trpí svým nízkým původem, který mu zabrání navázat milostný poměr se sestrou jednoho vznešeného úředníka. Svá zklamání a úzkosti utápí Seung-up v alkoholu, přesto - a nebo právě proto - vytváří stále krásnější díla. Cestu mu zkříží další žena - krásná kurtizána Mae-hyang, jež se postupně stává jakousi stále unikající a stále se vracející múzou. Do jeho života zasahují i převratné politické události a nástup korejského reformistického hnutí, k němuž se hlásí i Seung-upův mecenáš a přítel Kim.
Herec Choi Min-sik ztvárnil geniálního malíře s neobyčejnou bravurou a podařilo se mu jedinečně zachytit jemné odstíny malířovy složité osobnosti. Legenda moderní korejské kinematografie režisér Im Kwon-taek získal na MFF v Cannes 2002 za tento snímek Cenu za nejlepší režii ex-aequo. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (19)
Životopisný snímek o malíř Ohwonovi. Nahlédnutí do mysli umělce a jeho prorůstání s krajinou. Vždycky znovu mne fascinuje jinost asijského umění, odlišbost v barevosti i ve zpracování. A hlavně ty tenké papírové stěny a tenké kabátky v chumelenici. Politické pozadí 19. století je sice zajímavé, ale ne tak důležité. Zdaleka největší tíhu nese kotrast krajiny-kamery-s Ohwonovými obrazy. Krásně je zpracovaný konec, vzhledem k tomu, že podle wikipedie Ohwon zmizel beze stopy v roce 1897. ()
Je to celkom dobrá životopisná dráma. Má pomerne dobrý príbeh o mužovi, ktorý síce nemá urodzený pôvod, kvôli čomu ním mnohí opovrhujú, ale vie nádherne maľovať, čo si už v jeho detstve všimol aj vplyvný muž a ten mu dal šancu, ktorú aj využil. A tak sa z neho postupne stáva veľmi uznávaný maliar, ale zatiaľ len napodobujúci ostatných, preto ak chce plnohodnotne uspieť, musí si nájsť svoj vlastný štýl. No stojí pred ním veľa prekážok, ktorou je aj jeho agresívna povaha a holdovanie ženám a alkoholu a navyše v krajine je práve zložitá politická situácia, čo sa ho tiež dotýka. Spracovanie je na tom dobre, síce filmy o umelcoch moc nevyhľadávam, ale keď už nejakému dám šancu, väčšinou bývam spokojný a to je našťastie aj tento prípad. Dej síce neponúkne prakticky nič výnimočné a chýbajú mi tu aj nejaké výraznejšie situácie, na ktoré by sa dalo spomínať a pritom priestor tu na to aj celkom bol, stačilo lepšie využiť politickú situáciu, toto mi prišlo zbytočne až moc v úzadí a rovnako som čakal podstatne väčší priestor pre potenciálnu romantickú líniu, ale dokážem sa nad to povzniesť, aj tak mi to prišlo po celý čas dostatočne zaujímavé, nenašiel som tu žiadne hluché miesto a tak mi to ubehlo až prekvapivo rýchlo. A môže za to aj samotná postava maliara, ktorý si ma síce kvôli svojej povahe nedokázal moc získať, ale aj tak ma bavil, páčilo sa mi jeho priateľstvo s majstrom a bol som zvedavý, ako sa jeho umenie bude vyvíjať. A poteší aj úplný záver, niečo takéto by som nečakal. Herecké obsadenie je výborné, Choi Min-Sik v hlavnej úlohe tu tradične predvádza prvotriedny výkon, môj obľúbený Ahn Sung-Kee ako jeho priateľ a k tomu niekoľko zaujímavých, prevažne ženských postáv, medzi ktorými očakávane najviac vyniká Son Ye-Jin, len mohla mať viac priestoru. S réžiou a technickou stránkou som nadmieru spokojný, kvalitne odvedená práca po všetkých stránkach, tu nemám čo vytknúť. Takže Painted fire síce nie je film, ktorý by sa mi chcelo pozerať opakovane, ale aj tak nemám dôvod hodnotiť horšie, bavilo ma to, herecky aj vizuálne je to výborne zvládnuté a nie je tu žiadny výraznejší zápor. 72% ()
Životopisným filmům se většinou vyhýbám, protože mě nebaví, a tenhle nebyl výjimkou. Nenašel jsem si k němu cestu hlavně pro tu nesmírnou časovou a kulturní bariéru reálií, do kterých je děj zasazen - v podstatě jsem vůbec netušil, o čem je tam řeč (dějově by se to snad dalo vzdáleně přirovnat k Formanovu snímku Goyovy přízraky) - a splývala mi tam i jména postav (pro mě naprosto nezapamatovatelná a hlavně nerozlišitelná). Nesedlo mi ani, jak ten film neustále skáče v čase a z místa na místo, a přišlo mi, že i samotná hlavní postava není ve filmu příliš dobře psychologicky vystižena - jako divák jsem se o něm dozvěděl strašně málo, v podstatě pouze to, co říká už samotný titul filmu - že miloval ženy a malování. Za sebe mě tam tak potěšily pouze některé podařené záběry na krásnou krajinu (a úchvatné malby hlavní postavy), a potom výskyt několika pěkných Asiatek, jinak mě to v podstatě dokonale minulo - a hlavně nekonečně znudilo. Dvě hodiny snad nikdy netrvaly déle. ()
Rozháraná je duše umělcova a je úplně jedno jestli je v Koreji, na Tahiti nebo navštěvuje Moulin Rouge. Pořád je to ten samý umělec, který má "jenom" svůj talent, ale jinak je v podstatě nepoužitelný. Oh-wonův život snad nebyl tak nudný jako tenhle film. Pořád jsem čekala, co se bude dít a ono to bylo pořád jedno a to samé dokola... Víc než děj samotný mě zaujal pohled na Koreu druhé poloviny devatenáctého století, záběry krajiny a zahrad + jako většinou u Korejců, hodně poslouchatelná hudba. No a pak taky Son Ye-jin, i když tady jsem si jí zase tak moc neužila. :^) ()
Nemám rád životopisy. Nemám rád kostymní dramata. Strokes of Fire je typický historický biopic se vším všudy. Režisér a Min-sik Choi startovali u mě s tímto hendikepem a nedokázali si mě získat. Je zkrátka nuda sledovat někoho jak furt maluje/čmárá celé dvě hodiny po papíře (i když s pozadím zajímavých historických událostí). 50 % ()
Reklama