Co děláme v temnotách

Je sedm večer, zimní slunovrat, tedy ideální čas napsat tenhle komentář, protože za okny už je tma a tak mi nehrozí, po včerejším vysátí vodkou nalitého chlápka, žádné flambování od slunečního svitu. Přes den jsem se vyspal doběla, cítím jak srším energií a tak se chystám filmovému světu oznámit, že tu žijeme s vámi. Přece my, upíři. Teda nejen my. Jsou tu taky věčně hladový zombie, smradlavý vlkodlaci a občas zapaříme s vyžranejma vílama. Ale lidi nebojte, od nás vám žádný nebezpečí nehrozí, maximálně nějaká ta degustace, v horším případě po nás budete muset umývat hromadu zakrvácenýho nádobí nebo uklízet zbytky nešťastníků, co přišli na návštěvu. A teď mě omluvte, jdu se chystat ven, užít si páteční noční život a příprava před zrcadlem, kde nejsem vidět, mi zabere dost času .. (30.01.2015)

Oceňuji, když někdo přijde s něčím neotřelým, ale k čemu je mi upírská ulítlá údajně komedie, když jen zhruba dvakrát do hodiny cuknu koutky? Ti upíří hošani nejsou ani roztomilí, gradace je nulová, vtipu s minutami ubývá, natočené je to přinejmenším nezajímavě. Nadšení je někdy fajn. Ale vážně jen někdy. Koukám, že na Nový Zéland dál spíš za národními parky, nelétavým ptákem kivi nebo po stopách Tolkiena. Ošoupané tři hvězdy!! (16.01.2015)

Sám nevím proč, ale zpočátku jsem se osudům jedné v podstatě obyčejné partičce upírů vyhýbal. To však byla veliká chyba - hravější, zábavnější a vtipnější film jsem už dlouho neviděl. Částečně je to možná způsobeno tím, že dotyční upíři, ač žijí v novozélandském Wellingtonu v době ... ehm ... velmi postmoderní, jsou zobrazeni archetypálně a pro takové pojetí vampyrismu já mám velikou slabost (jen škoda, že krapet větší prostor nedostal Petyr). P. S. A ten soundtrack!!§ (03.04.2015)

Viago, Deacon a Vladislav sú traja upíri, ktorí spoločne so svojim "masterom" žijú v menšej vile na okraji mestečka Wellington. Ich "každodenné" starosti "smrteľníka" spočívajú v dodržiavaní režimu upratovania či ako sa dostať cez "security" do nočného podniku. V podstate sú až na "malý detail" bežnými občanmi malého mestečka. Úprimne sa musím priznať, že tunajšie hodnotenie niekoľko násobne prevýšilo moja očakávania z tohto snímku. Na začiatok dodám, že pointa príbehu riešenia upírskej problematiky zachovania samotnej existencie je náramne podobná s minuloročne nafúknutým "Only Lovers Left Alive". Jediný rozdiel spočíva v poňatí rozprávania story. Kým v zmienenom snímku sa režisér Jim Jarmusch rozhodol pre romanticko dramatické poňatie, v tomto smere Jemaine Clement a Taika Waititi zvolili odľahčený spôsob, ktorý nenúti diváka k mimoriadnemu zapínaniu mozgových buniek. Úvod ma vďaka pár vydareným frkom, či niektorým hororovým prvkom veľmi milo prekvapil, pobavil a navnadil zároveň. Tento rok je veľmi chudobný na kvalitné snímky tohto žánru a tak som dokonca na pár minút prepadol myšlienke, že "What We Do in the Shadows" bude záchranným kolesom prehodeným cez zábradlie "Titanicu". Bohužiaľ, napriek krátkej stopáži, vďaka ktorej som veril, že si tento snímok udrží svoj štandard nastolený z úvodu, prišiel zlom, ktorý ma núti zamyslieť sa, či na festivaloch, ako to už zmienil aj "G.S." ozaj nedochádza k nejakej konzumácii psychotropných látok, ktoré skresľujú oko diváka. Na záver len dodám, že "What We Do in the Shadows" si síce pozornosť zaslúži, no tunajšie percentuálne hodnotenie mi príde prinajmenšom pritiahnuté za vlasy. Zas tak vtipný tento film nebol, zas tak hororový taktiež - 60%. (05.12.2014)

Nepomyslel bych si, že nejlepší film o upírech za dlouhou dobu bude tahle ujetá černá pseudodokumentární komedie z Nového Zélandu. Se skromným rozpočtem, bez hereckých hvězd, ale se spoustou vynikajících scén a originálních nápadů a atmosférou, o které si může nechat zdát i leckterý vážně míněný horor. Navíc je znát, že pro všechny přítomné byl vznik filmu nejspíš jeden velký happening. 75%. (02.01.2021)