Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Po úspechu Farebného kolesa si mohol Alex Ross Perry dovoliť nakrútiť film s o čosi vyšším rozpočtom. Výsledkom bol Počuj, Philip (Listen Up Philip) s dramatickým Jasonom Schwartzmanom v robustnej hlavnej úlohe a výbornou Elisabeth Moss s veľmi subtílnym prejavom. Schwartzman hrá mizantropického a egocentrického spisovateľa očakávajúceho vydanie svojej druhej knihy. V New Yorku sa už vôbec nevie sústrediť na prácu, preto keď mu jeho literárny idol Ike Zimmerman ponúkne možnosť stráviť nejaký čas v jeho sídle mimo mesta, ihneď ju využije bez ohľadu na to, čo si myslí jeho priateľka Ashley. Jeho náhly odchod ešte viac prehĺbi ich krízu. Výborne napísaný film je vtipným ale i melancholickým a tak trochu nostalgickým obrazom newyorských umelcov. (IFF Bratislava)

(více)

Videa (3)

Recenze (6)

jakeer odpad!

všechny recenze uživatele

Z môjho blogu k MFF 2016: Komentár na ČSFD hovorí: „Naozaj neviem, komu by som tento film odporučil a koho by bavil“. Jediné, na čo som prišiel bolo, že pre mňa to rozhodne nebolo určené. Americké reálie vyčnievali z ostatného zamerania festivalu, hoci režisér Alex Ross Perry nie je hollywoodskym, ale nezávislým tvorcom. Avšak aj jeho ďalšie dva filmy (ktoré na festivale boli premietané) sú všeobecne považované za uletené a experimentálne. Podľa mňa cieľom tohto experimentu bolo naštvať diváka. Otravný film o otravnom začínajúcom spisovateľovi. ()

Rob Roy 

všechny recenze uživatele

Pořádnej oříšek. Vůbec nevím komu bych Listen Up Philip doporučil (ne že by na tom nějak zvlášť záleželo, ale u drtivé většiny filmů mám představu koho by mohly bavit). Nesympatický hrdina - spisovatel, mnoho dialogů, rozebírající pocity a vztahy postav, nezacílenost na jednu postavu. Má to něco z Woodyho Allena samozřejmě, ale ten je mnohem víc popový a pro masy. Distinktivní režijní styl, mix jazzového soundtracku, 16 mm ruční kamery a vševědoucího voiceoveru vytváří působivý a nezaměnitelný celek. Nedokážu říct jak moc dobré to bylo, ale rotuje mi to v hlavě a poohlídnu se po předchozím režisérově filmu. P.S. Jazykově dost náročné, navíc trochu "out of sync" titulky, takže pozor, sám jsem musel často pauzovat, vracet a některé úseky si přehrávat znovu. Občas je voiceover tak zahuštěný, že dokonce chybí v titulcích některé části vět. ()

Reklama

PEZ 

všechny recenze uživatele

Woody Allen wannabe. Skoro vydarený. Akurát viac smutný a takmer vôbec vtipný. Keby aspoň Alex Ross Perry vytiahol na záver nejaký zvrat, alebo nejaký odkaz, ale takto iba natočil film o brutálne sebastrednom, egoistickom a otravnom týpkovi, kde záver nemohol skončiť inak ako skončil. Niežeby sa zopár takých okolo nás nepohybovalo, ale takmer dve hodiny doslova trpieť všetky jeho výlevy - ja by som mu po pár minútach dačo povedal a opustil dané miesto (prípadne zapol ignore mode). Mno jo. Nie každý je Woody. (IFF Bratislava 2016) ()

Traffic 

všechny recenze uživatele

Zatím oba Perryho filmy na mě účinkovaly podobně: úvodní nedůvěřivý odstup se postupně změnil v divácké pohlcení. Podezřívám z toho hlavně práci s postavami, které ze začátku působí jako chtěné karikatury arogantních sobeckých hajzlů, aby pak časem získaly na plasticitě a uvěřitelnosti. Listen Up Philip není tak ostentativně nezávislý a provokativní jako Color Wheel, místy dokonce evokuje povrchní instagramovou poetiku, ale takhle ten film škatulkovat by bylo nefér. Namísto efektního zvratu, jehož síla by vycházela z postupného hromadění protichůdných, vyhrocených emocí, je Perryho nový film mnohem víc literární a překvapuje změnami perspektiv. Co napřed vypadá jako relativně konvenční indie o narcistním spisovateli a jeho holce, se nakonec rozroste do několikačlenného portrétu (ostatně viz plakát), v němž původně vedlejší figury dostávají nečekaně dost prostoru. Užití voiceoveru, který funguje jako románový vypravěč ve třetí osobě, je právě tím klíčovým prvkem, který všechno stmeluje do sevřeného, byť současně jazzově rozevlátého celku. Jako by ale současně Perry tolik nedůvěřoval svým schopnostem vykreslit rozporuplné postavy, aniž by musel přímo verbalizovat jejich vnitřní pocity. Jasně, je to o spisovatelích a jejich egu, ale i tak. ()

Galerie (15)

Reklama

Reklama