Moloch
Молох
Moloch
Moloch
Obsahy(1)
Osobitá vize jednoho dne ze života Adolfa Hitlera a Evy Braunové. Moloch, v zájmu autenticity natočený v němčině, se odehrává v Hitlerově alpské vile jednoho dubnového dne roku 1942. Vila nemá jméno - prostě Dům na Hoře, jeho předobraz je samozřejmě znám, je jím Hitlerův Kelsteinhaus na hoře Kelstein, skutečné reálie však nejsou, jako u Sokurova vždy, důležité.
Příběh se odehrává v reálném prostředí mezi historicky známými osobami, je však opět především alegorií. Alegorií fašismu a totalitní moci vůbec, alegorií rozkladu společnosti, která pyšné a bezbřehé moci poskytuje prostor k destrukci. Podstatná je atmosféra přízračného Domu, postaveného jako nedostupné sídlo pro nejmocnějšího z mocných, daleko od všech šílených a zrůdných činů, jichž se dopouštěl tam dole, v onom nedokonalém světě, zatímco tady nahoře ho čekala horská dokonalost, čistota a ... Eva.
Přesto, že historická fakta jsou věrná, nejde v Sokurovových filmech o rekonstrukce. Základním Sokurovovým záměrem je vytvořit emocionální obraz tragické osobnosti. Neboť vše, co ji obklopuje, o ní vypovídá. Tvary, barvy, světlo, stíny i rytmus času. Hitlerova osobní tragika podle Sokurova souvisí s rozkladem věku moderny, která vystavila individuální vůli a pyšnou, neomezenou vlastní tvorbu na piedestal, což se ve vývoji historie obrátilo proti ní ve zrodu neomezených diktátorů. A Hitler jako plod tohoto rozkladu je pak v podstatě lidskou troskou, obětí vlastního šílenství. Dům a jeho obyvatelé (první Sokurovův film, v němž role hrají herci) žijí v podivné paranoi, rituálech prázdných řečí a přehnaných gest, odtrženi od své přirozenosti, a vytvářejí iluzi jakéhosi, ve skutečnosti neexistujícího, života. Joseph a Magda Goebbelsovi, Martin Borman a další jsou notoricky známými historickými jmény a zároveň symbolickými postavami všeobecného rozkladu a prázdnoty. Jediným živým bodem je tu Eva.
Dívka, z těžko pochopitelných důvodů tomuto paranoikovi oddaná, ačkoliv jinak působí jako neskutečný květ vyrostlý na vyprahlé poušti.
Hlavní roli Adolfa Hitlera hraje známý petrohradský herec Leonid Mozgovoj, Evu Braunovou Jelena Rufanovová. Do němčiny pak film namluvili herci berlínských divadel. Natáčelo se v Petrohradě - interiéry Domu a v Bavorsku - exteriéry. Film získal na MFF v Cannes Cenu za scénář pro Jurije Arabova.
(oficiální text distributora)
Recenze (31)
Nevím. Jsem možná hlupák a nechápu Sokurovo art myšlení, ale směle prohlašuji, že tomuto režisérovi by měl někdo nasrat do ruk a týden ho nepustit k vodě!!!!!! ()
Zlo je banálne, to je veľká, neľahko pochopiteľná a ešte ťažšie stráviteľná idea - a snáď aj pravda. Film o myšlienkovej a emocionálnej pustote strojcov jedného z najobludnejších režimov v dejinách je vyprázdnený, banálny a nudný presne ako oni sami. V tomto ohľade funguje fantasticky, dopozerať ho je ale skutočná makačka. A teraz si predstavte, že okolo Hitlera boli aj normálnejší ľudia než jeho géniovia zla, moci a propagandy, ktorí museli podobné tirády počúvať noc čo noc po celé roky, hodiny a hodiny až do skorého rána a nadšene, so záujmom prikyvovať . . ! ()
Moje první zkušenost s věhlasným ruským režisérem nedopadla úplně nejlépe. Zřejmě mi nějak nedošlo, co nám vlastně Alexander Sokurov chtěl tímto filmem dokázat. Období Adolfa Hitlera je mi více než blízké, avšak tohle byl o něm ten bezkonkurenčně nejnudnější film, co jsem měl tu možnost shlédnout. Nálepka "film o ničem" tu naprosto vše vystihuje. Už ta úvodová část nahé promenádující se Evy Braunové dokáže unaveného diváka spolehlivě uspat. Nejinak je tomu s následující hodinou a půl, plnou nicneříkajících dialogů a scének. Občas jsem měl neblahý pocit, že se dívám na parodii. Hitlerův dočasný únik z reality a několikadenní odpočinek na jeho alpském sídle nemůže zaujmout v tomhle podání asi nikoho. A to ani nemluvím o těch špatných rozmazaných záběrech kamery (nebo to byl snad účel?), nízký rozpočet tu je skutečně cítit na každém kroku.30% ()
Film po dlouhé úvaze raději nehodnotím a rozhodl jsem se pouze pro slova. Moloch neobstává jako dokument o Hitlerovi ani jako pohled do soukromí jednoho z největších masových vrahů historie a to z jednoho prostého důvodu - NENÍ jím a nikdy jím být neměl. Moloch však naopak je alegorií na totalitní a fašistické režimy obecně. Osobitým zbůsobem je paroduje a satirizuje. Podobně jako Farma zvířat i v Molochu jednotlivé postavy nabírají metaforické podoby určitých lidských archetypů. Martin Bormann jako šašek a Goebbels jako anální speleolog. V paměti mi uvízla diskuse u oběda, kdy Hitlerova otázka: "Dáte si něco mrtvolného" mířená na hovězí vývar ostře konstrastuje s praktikami zavedenými v koncetračních a vyhlazovacích táborech. ()
Moloch je absurdní drama převedené na plátno...nevíte, jestli máte být pohoršeni nebo se smát. A zjišťujete, že tragédii, tragickou dobu je někdy nejlepší zesměšnit, byť vám u toho smíchu běhá mráz po zádech. ()
Chýbal mi tu akýkoľvek prvok, ktorý robí film filmom (atmosféra, príbeh, ...). Nedá sa povedať, že by som sa vyslovene nudil, ale nebolo tu skoro nič, čo by ma zaujalo. Ani tá oceňovaná kamera. Rozmazaný obraz, zošikmená perspektíva, to sú prostriedky, ktoré mi skôr vadili akoby som ich mal obdivovať. ()
Tenhle film chci vidět ještě jednou a vyspalý. Vytýkat autorovi nedějovost a vnější nerealističnost je mimo mísu, Moloch je působivý a výstižný (imho víc než doslovný Untergang) právě díky své bizarnosti a ateliérové prázdnotě. ()
Opět strašné. A Goebbelse snad hrála ženská nebo co.. ()
Eva Braunová procházející se po kamenné římse, vitální, metající hvězdy, úchylný Adolf, který je překvapen při zmínce o místě zvaném Auschwitz a nadšen možnostmi, které skýtají kopřivy,zneuznaný Goebbels, který je jen stínem svého vůdce. To vše jsou jen pitoreskní drobky z filmového koláče Alexandra Sokurova. Dojal mě hitlerův výrok o Češích. Snad mě pozítří více potěší Otec a syn. ()
O tuto tématiku se zajímám a na film jsem se těšila. Bohužel mě moc neuchvátil. Film je na mě asi až moc "art" a osobitý způsob zpracování nedokážu ocenit. Zaujalo mě jen několik scén (Hitler mluvící s křesťanem, znechucování masitého jídla,..). Celkově se mi ale také líbilo, že zde Hitler nebyl zobrazen jako "hodný dědeček", což je podle mě trendem posledních let. Dále také to, že se film soustředil na vystižení jeho psychického stavu. Celkově se vytvoří docela zajímavý obrázek o "Führerovi". ()
doslova "nadržen" na dobrý film jsem po opravdu dlouhé době měl čas a celý napjatý jsem usedl a čekal něco velkého............ to byl trapas. nic... nula. tak proč dvě hvězdičky? to je přeci jasný. protože jsem to vypnul! a třeba ten zbytek filmu za něco stál. ale i kdyby se tam, už v tom pro mě neznámém zbytku, bergman střídal s kurosawou, tak by si to víc nezasloužilo. už zas žvaním. dost! ()