Intolerance

Intolerance je beze sporu vyvrcholením Griffithova tvůrčího umění. Spojení čtyř zdánlivě odlišných příběhů s ústředním motivem marnosti a zmaru lidského konání,a špatným koncem, kromě příběhu ze současnosti. Prolínání jednotlivých časových rovin působí dodnes místy dost chaotickyhlavně v závěrečných sekvencích filmu,kdy se prolínají pořád rychleji,dokonce byl film jednu dobu puštěn do distribuce sestříhaný tak,že každý byl každý příběh vyprávěn samostatně bez prolínání. Masové scény ze starého Babylóna jsou značně podobné s italskou Cabirií. Stavbou mohutných kulis a následným neúspěchem filmu vyčerpal Griffith své finanční zdroje,tak,až neměl dost peněz na jejich zbourání,proto pak vévodily ještě po několik desetiletí Hollywoodu. Monumentální bojové scény si v ničem nezadají s dnešními filmovými souboji. Na svoji dobu dobře provedené souboj místy až příliš detailně zábírají mrzačená těla,na nichž je evidentní,že se v průběhu souboje změní ve figurinu(na dnešní dobu úsměvné,ale tenkrá celkem slušný filmový trik). Tenhle film miluju pro jeho nápad,humanismus a určitou naději v budoucnost. Griffith trochu napravil reputaci z rasistického Zrození národa a dokázal,že jeho reputace je opravdu zasloužená. (21.08.2006)

Griffithovo veledílo, které vzniklo hlavně proto, aby očistil svou pověst po svém rasistickém "Zrození národa". Film zobrazuje tato historická období – události v životě Ježíše Krista, starověký Babylon, Bartolomějskou noc a příběh ze současnosti, kdy je mladík nespravedlivě odsouzen za vraždu kamaráda a jeho milá pro něj vybojuje milost od guvernéra. Avšak nečekejte, že se tak děje postupně. Příběhy se neustále prolínají a dávají do přímého kontrastu. Pro film se postavila obrovská dekorace Babylonu na rohu Sunset a Hollywood Boulevard, ušili se nákladné kostýmy a Griffith film konzultoval s řadou zástupců menšin, aby zůstal politicky korektní. Když byl nakonec obviněn, že u Ukřižování Ježíše nebylo tolik Židů, tak scénu přetočil a doplnil je komparsisty Římanů. Film stál údajně astronomické 2 miliony dolarů a stal se gigantickým propadákem. Obecenstvo film nechápalo a Griffith proto film rozdělil do dvou částí Pád Babylonu a Matka a zákon. Přesto se Intolerance ani zdaleka nezaplatila. Film ovlivnil sovětskou kinematografii, především slavného Sergeje Ejzenštejna, který jí používal často jako citaci do svých eposů. Ostatně film se stal v Rusku obrovským hitem, přestože Griffith z toho nikdy nic neměl, protože tam běžely v kinech pouze pirátské kopie filmu. (01.02.2010)

No páni! Konečně to mám za sebou. Představa téměř 3 hodinového filmového vzdělávání mě strašila několik let a nakonec to vlastně nebylo tak hrozné, jak jsem se bál. Ve výsledku musím před rasistickým filmovým praotcem Griffithem smeknout. První hodina a půl však nebyla tak pozitivní. Paralelním linkám věnuje Griffith nevyvážené množství času a namísto toho, aby vyprávěl co nejvíce obrazem (je to probůh přeci němý film!), používá neskutečné množství mezititulků, které absolutně ničí plynulost děje. Jednotlivé dějové linky jsou pak chvílemi trochu zmatečné a několikrát jsem si musel zpětně zjišťovat, o co že zrovna jde. Když však v polovině přichází na řadu velkolepá babylónská bitva, vizuální stránka Intolerance na sebe konečně strhává potřebnou pozornost a velké množství (podle mého soudu) zbytečných záběrů se dá mnohem lépe překousnout. S blížícím se závěrem mě pak Griffith strhl řadou střihových postupů (např. flashback, paralelní montáž), s jejichž pomocí dokázal vykouzlit opravdu dechberoucí momenty. Když si představím, že by se Intolerance prostříhala a zbavila by se těch opulentních a obsahově prázdných záběrů, byl bych z ní patrně nadšený. 6/10 (09.01.2018)

Jedná se o jednoznačně průlomový film, plný nových věcí, které nikdo před Davidem Warkem Griffithem na plátně nepředvedl. Je zde např. využíváno křížového střihu, nebo Griffith dokázal jako první vyjádřit pocity v detailu. Jedná se o film němý a tak je vždy buď ticho, nebo jemný orchestrální doprovod (jak už to bývá :)), a tak si film může divák mnohem více vychutnat a vice se soutředit na jeden smysl.. Každopádně na mě z filmu sálala obrovská snaha vyprodukovat něco obrovského, což je také vydět na nebývale vysokém rozpočtu na tu dobu. Či. slavný "pád Babylónské věže", při jehož natáčení bylo v záběru více než 16.000 lidí! Dá se hovořit o dědečkovi americké, dodnes světové kenematografie. (27.11.2005)

Mluvit o snímku z roku 1916 jako o velkofilmu, může nezasvěceným připadat jako hloupost, ale kdo viděl Intoleranci, ví o čem mluvím. Griffithové megalomnství je zde patrné skoro z každého záběru. Navíc Intelerance není jen o velikosti, ale také má solidní přiběh(y), Griffithův rukopis montáže, spoustu dalších vpodstatě objevných technik jako je například systém narace. I po 90 letech velice dobrý snímek s rychlým spádem, který stojí za to vidět nejen cinefilům. Out of the cradle, endlessly rocking... (03.06.2010)