Muži, ženy a děti

Filmová zpráva o stavu západní civilizace. Dost smutná. Říká se v ní ale, že ve všech těch šméčkách existuje ještě i nějaké stopové množství čisté lásky. Je pěkné to vědět... -------------- Jason Reitman navazuje v mnohém na skvělý Rubinův Disconnect, který taktéž popisuje proměnu západní civilizace způsobenou fenoménem sociálních sítí a Internetu, narozdíl od Disconnect ovšem nevyzdvihuje především rizika světa ,,on-line", spíše se zaměřuje na nové způsoby komunikace a nové komunikační kanály také zakomponovává přímo do formální stránky díla - do obrazu implementované grafické prvky a metatitulky simulující prostředí chatu a diskuzních fór, aplikací a programů sloužících ve 21. století ke komunikaci mezi lidmi. Režisér Jason Reitman navazuje na trend mozaikovitě skládané narace filmů několika se navzájem ovlivňujících a kooperujících hrdinů (Magnolia, Crash, 21 gramů, Babel etc.), stejně tak ale rozvíjí i svou návaznost k poetice amerického nezávislému filmu. (11.01.2015)

Fascinující výpověď o nynější společnosti, o závislosti na moderních technologiích, o dospívání, o prvních sexuálních zážitcích a vztazích jako takových, no zkrátka o všem. J.Reitman dokázal všechny klady a zápory dnešní doby nenuceně zapasovat do příběhů řady postav s naprosto realistickými dialogy. Postav je zde opravdu hodně, ale žádná nepůsobí nadbytečně a má svou výpovědní hodnotu. Všichni zúčastnění předvádí naprosto bravurní výkony. Je to o to víc překvapující, protože polovina aktérů jsou neznámí mladí herci, ale nejvíc bych vyzdvihl krizovou manželskou dvojici ztvárněnou A.Sandlerem a R.DeWittovou, kteří jsou naprosto špičkoví a hlavně A.Sandler zde po tolika přešlapech předvedl, čeho všeho je doopravdy schopný. Při sledování snímku jsem tak něměl dojem, že sleduji pouhopouhé herce, ale skutečné osudy lidí. Snímání s hudbou tento film jen skvěle dokreslují až s dokumentaristickou lehkostí. Už dlouho mě snímek po shlédnutí tak nenahlodal, aby mě přinutil přemýšlet jak o tom, co jsem právě viděl, ale i o životě jako takovém. 9/10 (13.02.2015)

Ježíši Kriste, Jasone, nemusíš se snažit narvat do jednoho filmu úplně "všechno". Zajímalo by mě, jak daleko se s propojením myšlenek "na ničem, co uděláme, v kosmickém měřítku nezáleží" a "internet je zlo a jeho používání z nás udělá psychopaty a zločince" poprala kniha, podle níž byl film napsán, protože pan Reitman se k tomu spojení ani nepřiblížil. (30.07.2018)

V dnešním světě kompjůtrů… Více než internetu se po zhlédnutí Mužů, žen a dětí bojím lidí, které film nadchl, jsou přesvědčeni, že pravdivě zrcadlí realitu a hned po doběhnutí titulků se pro jistotu odpojili od internetu. Reitmanův obludný režijní a scenáristický přehmat je vzorovou ukázkou tezovitého snímku (základní teze: všichni žijeme v bublinách), který by strašně moc chtěl být aktuální a vyjadřovat se ke žhavému problému současnosti. (Pokud by vám to nebylo jasné, tak problémy bílých středostavovských Američanů jsou problémy celého světa.) Jeho hlavním problémem ale je, že problémy nehledá, ale uměle vytváří a zveličuje. Nejde přitom o komediální nadsázku, ale vážně míněné varování před škodlivostí moderních technologií, které - psychicky zjevně ne zcela vyrovnaným lidem, což ovšem vyprávění opomíjí - způsobují závislost na pornu a hrách, rozpad partnerství, posedlost vlastním vzhledem, poruchu příjmu potravy, paranoidní chování, ztrátu kontaktu s reálným světem... ___ Film při své exploatační plytkosti a hysterii vrší jeden negativní efekt pobytu ve virtuálním prostoru za druhým a nepřipouští, že by internet, tablety a chytré mobily mohly mít i nějaký pozitivní přínos. Trefné pointy a výstižné paralely (úvahy nad vlastní nicotnosti vs. přeceňování vlastní důležitosti) zanikají v přívalu nápadů nedovařených, nepřesvědčivých nebo naprosto pitomých. ___ Nad užitím síťového vyprávění Reitman zřejmě nepřemýšlel nad rámec přesvědčení, že by se hodilo k filmu o sítích a propojeném světě. Postav je zbytečně mnoho a tak se musíme spokojit s karikaturami, přičemž oslí můstky mezi nimi jsou nepřesvědčivě vykonstruované. Většina epizod slouží jenom k demonstraci určité teze, takže ani k ničemu nesměřují, stejně jako celý film váznou na mrtvém bodě, a vyznívají do prázdna. ___ Snaha dodat rozdrobenému vyprávění vyšší smysl, vážnost a důležitost „vesmírným“ rámováním a hlasem vypravěčky (sofistikovaně znějící Emma Thompson) hraničí s parodií a představuje vzorovou ukázku toho, co nedělat, nechcete-li, aby byl váš film označen za midcult. ___ Některé z předchozích Reitmanových filmů považuji za dobře zacílené satiry, které si dokázaly udržet lehkost a nadhled. Muži, ženy a děti jsou jen strašlivě těžkopádným, zaujatým a vypravěčsky bezradným pokusem sdělit něco zásadního o moderní společnosti. Kvůli karatelskému tónu a chybějícímu nadhledu ze všeho nejvíce připomínají Patricii, nejděsivější postavu filmu. 35% Zajímavé komentáře: pepo, BoredSeal, Abes (23.07.2018)

Jason Reitman se naposledy pustil do dramatu o vztahu mezi osamělou ženou a uprchlým vězněm. Až to zavánělo prvoplánovou červenou limonádou. Špatné to nakonec nebylo, ale o výrazně obroušených hranách mluvit můžeme. Žádný cynismus, žádný černý humor, žádné životem otrávené postavy á la Charlize Theron (Znovu a jinak). I tady je poctivý, ale jednoduše opět jiný. Vyměklý. Až někdo může namítnout, že předkládá osvětové video, kterak je výchova dospívajících těžká věc. Zvlášť když do ní zasahují internet a sociální sítě. Reitman, který má čuch na témata a talent na dialogy, skvěle zvládá načasování, stejně dobře pak dokáže vést také herce. Formálně je umírněný – i když třeba grafické prvky v okolí postav ilustrující prostředí chatu jsou svěžím přídavkem. Škoda vláčnějšího tempa. 70% (27.03.2015)