Humr

Romantický snímek outside a box, odehrávající se v divném světě s divnými pravidly. Scenáristicky neuvěřitelně nápadité. Farrell znovu dokazuje, že je herecký chameleon, jeho minimalistická kreace celému snímku vévodí. Tempo je záměrně pomalejší, zpočátku to nevadí, ale usínací syndrom útočí v polovině a mizí až u operace očí. Solidní bizár, který by ale potřeboval vyladit tempo a některé vysvětlovačky. (17.04.2017)

Přišlo mi to, jak přetažená epizoda Man Seeking Woman, ale bez komiky. I když groteskní to je také. Hlavně úvodní část v hotelu mě bavila. Sledovat tlustého Farrella, s vizáží Neda Flanderse, kterak s útrpným výrazem nechává služku, aby mu grindovala na dicku, bez možnosti ejakulace je prostě vtipné. Po úniku do lesů to začne být už trochu nuda. Nevím, jestli to měla být metafora na vztahy, nebo vztyčený prostředníček filmovým analytikům, každopádně je to tak divné, že si to zaslouží pozornost. (10.04.2016)

Surrealistické, nápadité, ujeté. Někdy je fajn vzpomenout na studentská léta a nechat se překvapit nějakou bizarností, která má (což řada klubových kousků z oněch vysokoškolských let neměla) co sdělit. Vztahy jsou sakra křehké, a když se do nich pustí cyničtí hrdinové zvrhlého Hotelu, solidně se do diváka zakousnou. Alespoň v „lepší“ první polovině. To s cukajícími koutky pozorujeme hledání druhé polovičky – pokud to za určitou dobu neklapne, stanou se z klientů zvířata dle vlastního výběru. Divák se ze situací mezi hotelovými zdmi baví náramně. A tvůrci přikládají do kotle pomocí neotřelých (ale furt snesitelných) nápadů. Škoda, že v přítomnosti revoltujících lesních Samotářů zvolníme a na originalitu úvodu se už nedostaneme. I tak brilantní satira dnešní společnosti s výbornými herci. (08.01.2016)

Humr je elegantní a vtipnou odpovědí na škarolídské řeči ohledne úpadku a komercializace světové kinematografie. Alternativa stále žije a i ti, co neholdují trikovým komiksovým podívaným, si mohou přijít na své. Snímek divákovi představuje originální temně groteskní svět, který je nejspíš scénáristovou odpovědí na dnešní krizi rodiny a raketový vzestup popularity životního stylu singles. V dystopickém filmovém světě nutí systém jedince vstupovat do partnerských vztahů nekompromisním způsobem. Život v páru je vlastně jediný dovolený způsob existence. Cokoliv jiného vede buď k živoření odpadlíků v hlubokých lesích, na něž se pořádají štvanice, nebo k přeměně v jiný živočišný druh. Jakkoliv je to svým způsobem bizarní úlet a typická festivalová hříčka, na plátně to kupodivu funguje obstojně. Je to vtipné a navíc je možné říct, že trampoty filmových hrdinů mají reálný základ v lidské psychologii a partnerských vztazích. Navíc obsazení je opravdu hvězdné a pro tenhle druh filmové produkce netypické. Colin Farrell si se svým vyhořelým depresivním ňoumou pohrál o poznání úspěšněji než odtažitá Rachel Weisz. A Léa Seydoux vytvořila charakter nekompromisní velitelky guerily, která je v rámci boje proti systému ochotná dělat stejná, ne-li větší svinstva. Festivalová manýra nezadat si s hlavním proudem a utvrzovat svého diváka v tom, že vidí něco umělecky výlučného, vedla k tomu, že film není tak divácky vstřícný, jak by být mohl. Humra bych se neodvážil doporučit běžnému návštěvníkovi kina, který si chce odpočinout a vyčistit hlavu od každodenních trablů. Ale pro fanoušky klubové kinematografie je to dobrá volba. Celkový dojem: 75 %. (18.07.2016)

Dejte sadistickému úchylovi kameru a prachy a natočí vám tohle. Pořád jsem čekal, že to bude mít kromě keců o šukání do zadku, o erekci, masturbaci, polykání semene, kopání do dětí, zabíjení bez citu, bodání do břicha apod. nějaký přesah, ale nemělo ani v hotelu, ani v lese, ani koncem. Navíc celý ten svět nefunguje, nedává smysl ani ve svých vlastních mantinelech, které nám tvůrce nastínil. Navíc je to roztahané do dvou hodin hraje k tomu klasická hudba (!), takže dojem toho, že režisér ke všemu ještě ujíždí na drogách, je hodně silný. A jestli v tom někdo vidí nějakou parafrázi světa, kde lidé buď musí být spolu, nebo být jen singl, já takový svět neznám, nikdo mi ho nenutí, a celý ten problém mi přijde vycucaný z prstu ráno po těžké kocovině. Jako psychologický náhled na lidské vztahy to nefunguje už vůbec, protože v tomto světě se každý chová jak pitomec, ne jako člověk, takže se zde může stát prakticky cokoliv. (15.07.2017)