Baraka
Baraka
Baraka: Odysea Zeme
Baraka
Baraka
Obsahy(1)
Umělecky laděný "dokument z cest" a současně osobitou meditaci nad životem všech obyvatel naší planety natočil kameraman, scenárista a režisér Ron Fricke, který se podílel také na vzniku slavného dokumentárního snímku Koyaanisqatsi. Stejně jako jeho tvůrce Godfrey Reggio, vybral si i Fricke pro název svého filmu slovo z jazyka přírodního národa: baraka znamená v nářečí kmene štěstí, vůni, dech, ale i "esenci života, z níž pramení evoluční vývoj". Filmové záběry zachycují tvář Země v její neobyčejné různorodosti. Po počátečních scénách opic u horských pramenů, přes náboženské obřady, lidské konání i nedotčenou přírodu v různých koutech světa. Jaksi mimochodem se vedle sebe objevují starobylé chrámy v Kambodži, jihoameričtí indiáni, zatmění Slunce, činná sopka, skalní útvary v Utahu, australští domorodci, mračna valící se přes pohoří, rituální omývání Indů na břehu Gangy i spalování mrtvých, zvyky a slavnostní tance Masajů v Africe, ptačí hejna v letu nad jezery, leguáni na Galapágách, mořský příboj. Ve velkolepém příběhu obrazů vystupují i egyptské pyramidy a nacistické koncentrační tábory v Polsku. Nakonec přichází kriticky laděný pohled na zautomatizovanou západní civilizaci: anonymní "řeka" aut a lidí na amerických ulicích a v japonském metru je srovnávána s pohybem a tříděním kuřat na dopravních pásech v drůbežárně. Výtvarně dokonalému obrazu pomáhá spoluvytvářet atmosféru hudba, na níž se podíleli Brendan Perry, Michael Stearns a Lisa Gerrardová. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (274)
...Úžasné... Pokud se chcet zamyslet nad svým životem i obyvateli této planety, jejíž jste součástí, pak neváhejte. Kvalitu hledejme i ve zkušenostech Rona Frickea coby kameramana (viz níže)... Zaujaly mě zrychlené záběry ze života města připomínající vysoce organizované mraveniště (viz přechody pro chodce a semafory) v kontrastu s poklidným životem indiánů a jiných domorodců... Výborná taktéž perfektně situovaná a podmanivá hudba doplňující tento "no coment" dokument do dokonalosti... ()
Naprosto hypnoticka audiovizualni filmova opera. Hudba zde predstavuje daleko vice nez nejaky doplnek. Vypravi totiz o jednotlivych zaberech a doplnuje se tak s filmovou kamerou a spoluutvari v podstate zivy obraz, ktery na vas za celou dobu nepromluvi ani slovo, ale stejne mu rozumite. Kdyby Baraka trvala ctyri hodiny bylo by to pro me i beztak malo. Takhle se na prostoru hodiny a pul rozviji nekolik desitek mene ci vice optimistickych zaberu. Je to vpodstate takovy mensi manual, ktery jakoby rikal: "Tak takhle krasne to tady jeste vypada, ale presne takhle odporne jste to uz dopracovali." Koukejte na Baraku jako na nadherne reziserovo poselstvi a "uzijte" si ji naplno a odneste si z ni tak mnoho jak je jen mozne. Je toho v ni obsazeno totiz prilis mnoho. Ja si ji musim povinne pustit minimalne jeste jednou... ()
Netřeba slov, abychom pochopili, není liž pravda? Vizuálně dostatečně výmluvné, aneb i slova mohou mít různou formu. Jasná odpověď na otázku, proč mě tak uchvátil příběh bílé masajky a kouzelné místo s názvem Barsaloi. 9/10 ()
Smysl podtitulku mi uniká: i když odhlédnu od toho, že většina filmu je o lidech, nevšiml jsem si, že by tu oni nebo země sama podnikali nějakou výpravu, ať už doslovně či metaforicky. Říkat tomu odysea mi přijde než jako rádoby hlubokomyslné plácnutí do vody. A podobně bohužel film samotný, nějak jsme se minuli, meditativní stavy se nedostavily, po počáteční zvědavosti a přerušovaném mělkém ponoru docíleném jen úpornou snahou vyjít filmu vstříc přišly stále častější úlety myšlenek jinam, v závěru přecházející v netrpělivé sledování časomíry. Snad za to může můj vlastní vnitřní neklid, ale mám-li být upřímný, dost mi to připadá, že se Fricke toliko rozhodl zadupat Reggia do země tím, že natočí ještě daleko úžasnější záběry a podloží je ještě daleko bombastičtější hudbou, aniž by měl doopravdy co sdělit. Zkusím tomu ale dát ještě jednu šanci, až se mi dostane do ruky blu-ray a sednu k tomu odpočatější, třeba nakonec vizuálně-sonická kvantita dá vykrystalizovati duchovní kvalitě. — Březen 2014: Nepomohlo, pořád vidím jen líbivé pestrobarevné obrázky a tu a tam plytkou metaforu. Co se dá dělat. ()
Ano, některé obrázky skutečně slova nepotřebují, ale chtít z těch 90-ti minut 60 minut sledovat tančící domorodce, to bych si pustil video z parketu naší nedávné vesnické muziky! ()
Netřeba slov! Stačí si jen vychutnávat nádherné záběry krásy různých kultur a divů světa! Pecka...90% ()
nemám slov..... ()
Cesta obrazem k podstatě lidského animalismu. ()
Příběh Baraky je skrytý mezi řádky - řádky luxusní audiovizuální podívané, kterou rozhodně stojí za to vidět v pořádně kvalitě. ()
Pěkný obrázky, i myšlenka, ale jen na myšlenkách film založit nelze. To co film má je dle mě dokonalé, ale chybí mu něco k tomu, aby byl tento film dokonalý celý. ()
Velice zdařilý dokument o té naší Zemičce;-) ()
Nádherné, úžasné, dechberoucí leč smutné, pravdivé a slzy do očí deroucí... ()
Jako částený sociální antropolog říkám ne... ()
Dokumentarista Fricke a jeho další cesta po planetě zemi,s velmi působivou kamerou,jehož obrazy doplňuje pouze hudba a občas reálné zvuky.Hezky se na to kouká a místy je to i zajímavé,ale protože tu není žádné tempo vyprávění,divák si připadá,jakoby si prohlížel album s obrázka a hudbou.Může ho to tak místy uspávat.Pomohlo by mírné oživění ve formě změny tempa vyprávění a nějakého zajímavého nápadu.Jako dokumentární film o zemi má ale velmi slušnou vypovídající hodnotu a patří rozhodně mezi to nejlepší,co bylo tímto způsobem o naší planetě natočeno.U mě je to dokumentárních 80% a přemýšlím,kam bych se to měl zajet podívat. ()
Svírá mě pálivá bolest z vědomí čeho jsem součástí. Pálí mě svíravá nutkání změnit svět, tím, že měním sebe. Svírá, Pálí. Hřeje. Díky za každé mé nové ráno, pane kuřátko. ()
[Druhé zhlédnutí] Je pro mě opravdu hodně těžké hodnotit filmy od Frickeho či Reggia. Rozdíly mezi nimi jsou více méně pod mojí rozlišovací schopností, myslím, že mám rád první Koyaanisqatsi a právě Baraku jenom kvůli tomu, že jsem je viděl jako první. Filmařské hledisko Baraky je o něco zajímavější, jelikož je to masivní dílo celé natočené na 70 mm formát (a také první film remasterovaný pro 8K rozlišení), jinak ale jde o "pouhé" zajímavé obrazy zakomponované vedle sebe. Ani ze střihového hlediska si nemyslím, že jde o nějak masivně promyšlený film. Řekl bych tedy, že pokud jste normální divák a tohle je vaše první putování tímto subžánrem, budete nadšeni. Pokud jste viděli již celou Quatsi trilogii či Samsaru, může dojít k lehké únavě materiálu. A také tohle je ta horší "série," protože je bez Philipa Glasse. 70 % ()
V Barake vidno, že Fricke je hlavne kameraman a tak je to úchvatné hlavne po vizuálnej stránke... Trochu mi uchádzal nejaký celkový koncept, ktorý by popri skvelej hudbe a obrazoch trochu posúval dej do vyššej dimenzie. Ale ináč je to veľmi pekné. ()
Podobně jako ve fenomenální trilogii "qatsi" se v Barace dokonale snoubí dokumentaristika s obrazovou a hudební magií. Připadáte si, že se procházíte po galerii a obdivujete fantastické exponáty z celého světa. Exponáty, které mají nejen formu, ale i myšlenku - spěch x klid, pokrok x tradice, bohatství x chudoba, zrození x smrt. To vše završuje víra a naděje. ()
Raz som sa na tento film dostala omylom ako dieťa... A bola som tak strašne zdeptaná... Ale mám z toho filmu obrovský zážitok a úchvatná hudba... Po opätovnom zhliadnutí mením svoje hodnotenie... Začiatok veľmi pomalý, potom príde časť, kde príroda, ľudia a tvory vytvárajú scénický tanec v realite (perfektná časť) a koniec je zase taký... veľa porovnaní, veľa čierno-bieleho... Chýba mi tam miestami sivá... ()
Pokud trochu přemýšlíte o všem co nás obklopuje tak tenhle film Vás nesmí minout. Není třeba moc dodávat, stačí se jenom unášet pohledy na naši zemi. ()