Režie:
Eskil VogtScénář:
Eskil VogtKamera:
Thimios BakatakisHudba:
Henk HofstedeHrají:
Ellen Dorrit Petersen, Henrik Rafaelsen, Vera Vitali, Marius Kolbenstvedt, Stella Kvam Young, Isak Nikolai Møller, Jacob Young, Nikolai Butenschøn (více)Obsahy(2)
Po náhlé ztrátě zraku objevuje Ingrid nová zákoutí vlastní představivosti. Láska, touha i obavy se v nich zhmotňují s intenzitou, která si v ničem nezadá s vnějším světem. Kde je hranice mezi fantazií a realitou? Dráždivá sonda do vnitřního světa slepé ženy překvapuje bohatou vizualitou i absurdním humorem. (Aerofilms)
Videa (1)
Recenze (72)
Film kterej si staví slávu na jedný slepý pani, a to mě vytáčí. Předvídatelnost a neoriginalita situací tomu moc nepřidává, hlavně že je to film o psaní, haha, no, tak ona aby vůbec nějaká postmoderní metatextualita fungovala, nestačí jenom dělat legraci s přikrejvánim očiček a oslepovánim postav. Třeba takovej porno Einar je megatýpek do doby, než přestane existovat. Cenim snahu o neotřelou skladbu narace, příjemnou hudbu a jedinou vtipnou scénu, kde na party zpoza manžela před Elin vycupitá ne jedna, ale tři kurtizány. ()
Slepota jako otevřená brána do vlastní imaginace a zároveň jako povolenka se v ní naplno projektovat a vše si v ní dovolit. Nehledě na to, že některé věci již pomalu ztrácejí své kontury, barvy či splývají s jinými. Vynikající a ambiciozní art (leč v tomto případě se netřeba bát), sympatický v tom, jak si hraje se scénářem (klíčově předměty, objevující se tu a tam v v ději) i s kamerou (měnící se prostředí v průběhu jedné scény i matení diváka, co je vlastně realita a co ne). Strašně vydařený debut. ()
Jen chvíli trvá, než se v slepotě rozkoukáte, film si Vás rafinovaně vede citlivým dávkováním, přivodí Vám celou řadu interpretačních prožitků, než Vás nechá naplno přistoupit na tu hru a pak už si ji po krátký zbytek času užívat, místy za výbuchů úlevného smíchu, místy s mrazivým trnutím, nebo dokonce s něhou a dojetím, když si uvědomíte, že to je opravdu cesta, že to úplně vážně funguje. ***** Pochopit, že hlavním problémem, s ním se hrdinka vypořádává, není slepota, chvíli trvá. Dalším krokem je pochopit, že slepota vůbec není problémem, se kterým se hrdinka vypořádává. Že slepota byla do jejího světa naopak zakomponovaná tak snadno a rychle, že se jí stává nevyčerpatelně kreativním, záživným a místy až krutě zábavným nástrojem, jak se vypořádat nejprve se svou osobní krizí, a posléze a především i s krizí manželskou a nechutí k životu vůbec. To je fenomenálně odvážné myšlenkové salto, přímo mortale pro vražedně zaběhaná paradigmata příběhů o chudácích slepcích, o slepotou "postižených" lidech, které je nutné udělat, abyste si film užili, abyste ho docenili. Neboť pro tuhle chytrou ženskou je slepota dar z nebes, vytržení ze zaběhanosti a nezáživnosti všude kolem sebe zřené reality, dar, kterým se rozhodne transformovat, zkultivovat a zhodnotit jak život vlastní, tak i docenit možnosti života jako takové a radikálně proměnit svůj původně trpný vztah k jeho zvoucí, lákavé matérii. ***** Jakmile vám přestane v rozhledu překážet to obyčejné a známé, to, co vidíte, protože to očekáváte a všichni kolem zřetelně dělají, můžete v sobě objevit smysl pro zajímavější, spletitější variace reality. Když zhasnete v prázdném pokoji, najednou může být plný hrozeb nebo příslibů nebo obecněji nových možností. Až iracionálně hladce to funguje, musíte rozsvítit, abyste se těch zneklidňujících představ zbavili. Ale jste-li v jejich světě "uvězněni" nadobro, dá se to otočit ve vlastní prospěch, v duševní ozdravění. Máte nové možnosti, jak si vyprávět realitu, jak ji žít, jak si kdykoli odžívat, co je právě potřeba. A možná pak ve tmě vysvitne i cesta, jak díky "hendikepu" zdravěji pokračovat dál. Jak se nenudit - a jak nenudit. A je to ženský film, odvážná pocta fenoménu ženy - pátému elementu, film, v němž se novým, rafinovaným způsobem předvádí a připomíná, že ženská smí a má v životě využít jakýchkoli prostředků a lstí, pokud jedná s otevřeným srdcem, vedena prastarou a ryzí ženskou intuicí, aby se vymanila a osvobodila a mohla dál měnit všechno k lepšímu, zúrodňovat a zúročovat, ozdravovat a krásnět svůj i okolní svět. ***** Chápu, že v distribuční verzi ta poslední, závěrečná věta, která celý koncept prozradí a film do správné koleje usadí i méně vnímavým divákům, řečena být musela. Director's/art film cut by měl být právě o tu půlminutu kratší, končit tím momentem, kdy si ona na dřevěné podlaze svléká džíny mezi slunečními skvrnami. Pak by zůstal vzrušujícně dráždivý, jako byste přišli potmě, odcházeli potmě, a zpátky na denním světle svého všedního života pak nevěděli jistě, čeho jste se to zúčastnili, ale zůstala ve vás vydrážděnost, vlastní touha provokovat a jistá uspokojivá slast. Přitom všem se nesmí zapomenout, že to byl moudrý, vhledový film o tom, jak skrze pochopení a aktivní uchopení neutuchající dráždivosti a slibné nejistoty života najít sebe, a v sobě vnitřní tvořivou rovnováhu a klid. ***** Norská kinematografie se alespoň jedním nekorektně vtipným, stejně řízným jako niterně vnímavým pronikavým dílem vymaňuje ze svojí zbytnělé komfortní zóny. A netřeba zdůrazňovat, ale sluší se podotknout, že řemeslně byl snímek natočen tak, jako by s tím konceptem kamera dýchala, jako by ho milovala, jako by to sama byla zmoudřelá a sebejistá ženská. A filmová hudba, ten obezřele zvolený a načasovaný výběr několika málo písní, byl ďábelsky citlivým počinem. () (méně) (více)
Tu máme skutočne veľmi zaujímavý film. Z Blind som bol na jednej strane fascinovaný ako režisér dokázal vytvoriť atmosféru a súčasne nám nič nevysvetľoval a nechal na nás ako to celé budeme schopní poňať. Rovnako bolo zaujímavé sledovať film a pohľad Ingrid na určité veci, ktoré tomu dodávali skutočne skvelú chuť. Na druhú stranu by som ale občas asi chcel, aby bol film menej negativistický a poňal najmä erotiku jemnejšie. Plus musím priznať, že sa mi tam aj tej erotiky zdalo dosť málo. A chýbala mi tam asi miestami. Ale zase sú tu aj skvelé momenty ako napríklad Morten s Elin v reštaurácii alebo Einar v kine. Keby tu takých scénok bolo viac, asi by som film ohodnotil vyššie. Takto dávam síce 3* ale v rámci hodnotení sú silné. Keď si dám dokopy plusy a mínusy, tak pozitíva jednoznačne prevyšujú. Plus ešte musím pochváliť skvelú muziku počas celého filmu. Radosť počúvať. ()
Já se na Blind moc těšila, ale asi si budu muset dát repete, protože tak jako mě první polovina nadchla, tak v té druhé jsem byla dost zmatená, tudíž mám pocity nemohoucnosti, jak hodnotit něco, čemu jsem oproti J*A*S*M* nerozuměla. Připadala jsem si jako schizofrenik procházející zrcadlovým bludištěm. Opravdu velmi netradiční a originální pojetí o ztrátě zraku. První polovina za pět, druhá zatím nehodnotitelná, takže zůstávám na průměru a zkusím ještě objevovat, třeba se můj názor bude při příští projekci diametrálně lišit. Jinak Ellen Dorrit Petersen byla vynikající a totéž mohu říct i o ostatních třech postavách. ()
Reklama