Kočka

Mrazivo presná a chladná štúdia jedného nefungujúceho partnerského vzťahu v čase, kedy sa už láska zmenila na domnelú nenávisť. Prečo domnelú? To ľudia pochopia, až toho druhého stratia, no žiaľ to už je vždy neskoro a už sa s tým nedá nič robiť. Tak reálne, tak zo života až to bolo nepríjemné. Koľko podobných príbehov sa odohráva za oknami domov a činžiakov? Veľa, veľmi veľa... (24.08.2016)

Psychologická dramata nevyhledávám, ale čas od času na nějaké chuť dostanu. A když je dobré, tak se zpravidla jedná o příjemné večery. Tohle dobré drama je. Ke všemu je krátké a kráčí po jasné cestě bez nadbytečných odboček. Hlavní herec i herečka jsou vynikající, tudíž i z výrazu tváře člověk chápe jejich motivace, a pokud je divák inteligentní(já), tak se dokonce dovede ochudit o častá "překvapení". Děj je brutálně jednoduchý. Dva lidé už jsou spolu příliš dlouho, takže láska zdrhla komínem a ze dvou lidí není nic víc než spolubydlící. Hledat štěstí jinde už nemá smysl, protože dokonce ani vercajk už nefunguje tak jak by měl. Člověk si začne vážit věcí, které měl až v momentě, kdy o ně přijde. Najednou se objeví skulina, kterou je třeba zalepit. A takové lepení častokrát nevydrží dlouho. Pánové a dámy važte si svých protějšků, nebo je alespoň připoutejte k topení, jinak vám mohou zdrhnout. Troufám si tvrdit, že se jedná až o strašidelně realistický obraz velké části manželství. A přitom je to tak jednoduché. Stačí komunikovat. Nikdo přeci nemáme za partnera telepata. Protože mám v poslední době vynikající náladu a bylo mi naděleno více štěstí, než dokážu unést, tak se přikláním spíše ke 4 hvězdám. (19.06.2017)

Dusivé, ako ten prach po rozbúrenom dome. Doslova psychoteror zo života dvoch starých manželov bez akejkoľvek pozostalej lásky. Od začiatku film pôsobivo buduje symboliku rútiaceho sa života v uliciach s domami na zbúranie. Samostatné nakupovanie a život v jednom dome, samostatné postele v jednej izbe, spoločný pobyt skoro bez jediného slova v konfrontácii s minulosťou cirkusových artistov. Príchod malej "kočičky" do domu sa stáva hybným momentom, ktorý na jednej strane vyvoláva konflikt, na druhej strane jedine tento konflikt umožňuje Julienovi a Clémense ešte si nejakým spôsobom spolu nahlas prehovoriť. Ďalej už sa odohráva čím ďalej, tým mrazivejší vývoj vzťahu medzi opusteným Julienom, ktorý nachádza utešenie v drobnom zvieratku a útočisku u recepčnej blízkeho hotela, a tyranizujúcej, vypočítavej Cleménse. Krásne oči útulnej kočičky, vynikajúce herecké výkony Jeana Gabina a Simone Signoretovej, dychberúca výpoveď spoločnosti a silný prežitok bez jediného hluchého miesta. Film, ktorý prináleží k tomu najlepšiemu, čo vo francúzskej kinematografii vzniklo. (100%) (52 rokov filmu za 52 týždňov) (04.04.2019)

Tak ako sa demoluje stará mestská štvrť, tak sú zruinované i partnerské vzťahy dvoch starých manželov. Dusné prostredie domu, neochota komunikovať medzi sebou a absencia lásky je živnou pôdou pre psychologickú drobnokresbu a veľkou výzvou pre legendy francúzskeho filmu. Netreba pripomínať, že ich herecký koncert je skvelou ukážkou, že i s minimom dialógov sa dá hrať. Nanešťastie pre mňa je film takou dokonalou ukážkou vyhasnutých citov a chladu, že sa tento chlad premietol aj do mojej duše a bolo mi jedno, ako to celé dopadne. (06.09.2011)

Zcela souhlasím s Oskarem. Než jsem viděla Kočku, myslela jsem si, že v zobrazení radostí stavu manželského po x letech nikdo nepřekoná Burtona a Taylorovou ve filmové verzi Albeeho, ale Gabin a Signoretová udělali z Kdo se bojí Virginie Woolfové pohádku na dobrou noc. Realističnost příběhu bolí a prodlužuje se až k nesnesení, stejně jako čas, který oba manžele odsoudil na doživotí ve společnosti toho druhého. Ale je smrt opravdu vysvobozením? (02.09.2007)