Nábřeží mlh

Poetický realizmus, to nie je iba predzvesť filmov noir ale aj nenápadná predzvesť humanistickej (celosvetovej) katastrofy. Netreba pripomínať, čo sa krátko nato stalo a ako bežní Francúzi trpeli ešte viacej ako predtým (WW2). Aj ďalšie opisné a sugestívne prvky znamenajú určitý paradox : na tvrdý realizmus ísť umelými kulisami, literárnym symbolizmom, odkazmi a zlúčením marginalizácie na veľmi úzkom priestore. Tým všetkým Carné a jeho Nábrežie hmiel triafajú do čierneho. Imponuje mi navyše profesionálny prístup Jeana Gabina. Napriek adorácii a sláve, akú zažil po prelomovej Veľkej Ilúzii, stále si umne držal chvályhodný herecký prístup. Aj vo vzťahu k takýmto undergroundovým rolám. (03.11.2014)

Tak už jsem začal doufat, že se mi od Carného něco bude líbit, protože začátek je fajn, dobře prokreslené postavy, tajemná mlha, putyka na okraji města pro místní zoufalce, tajemná kráska... Jenže celé je to nedotažené a u některých postav špatně pojaté. Třeba u obchodníka Zabela jsem až ve druhé polovině filmu pochopil jako že má být ošklivý a trpí tím. On totiž hned od vodní scény působí jako sympaťák - nebojí se místnímu mafiánkovi říct do očí svoje, má správně cynické průpovídky, nadsazuje umění a krásu nad zlo - a pak najednou je představen jako zrůda. Sorry, ale nefungovalo to, spíš jsem jen nevěřícně kroutil hlavou. Ostatně jsem nepochopil, proč mafiánek nejednal už při prvním profackování, protože pak to nedávalo smysl. Vůbec mi to přišlo, jako kdyby první polovinu filmu psal někdo jiný, než tu druhou polovinu. Protože psychologie postav se někam vytratí, cynické průpovídky zmizí, a stane se z toho jen ubrečené melodrama o jedné velké, ale nenaplněné lásce. Ó, jak nečekané! Zvláště u Carného a Préverta. Jako je to lepší než Brány noci, ale podobně neuvěřitelně podané, vlastně depresivní, nihilistické a co mne nejvíc vždy u těchto dvou zaráží, bez jakékoliv poetiky. A málem bych zapomněl, s knihou to v podstatě nemá nic společného, jak jinými postavami, tak zcela jiným zaměřením na určitou poetiku života na okraji. (15.10.2023)

Klasické francouzské melodrama s prvky žánru noir o vojenském zběhovi, který se na své pouti setká s osudovou láskou a několika muži z okraje společnosti. Jejich střetnutí má pro něj fatální následky. Kvalitní kamera, špičkový Jean Gabin, který si už v té době vytvářel prostor pro to, aby se stal největší francouzskou mužskou hereckou hvězdou. Po dějové stránce ale poměrně nevýrazné. Michel Simon si střihl roli padoucha jako ze špatných antisemitských filmů, tedy odpovídá typu lakomého chlípného Žida. Celkový dojem: 65 %. (24.04.2010)

Postava Jeana ( Jean Gabin ) je výborným spôsobom stvárnená drobnokresba pesimizmu. Vojenský zbeh je konfrontovaný so svojráznymi postavičkami nábrežia, hlavne mladou dievčinou, do ktorej sa zamiluje. Divák by očakával, že opätovaná láska bude na príťaž jeho plánom, opak je pravdou. Marcel Carné mnohokrát dostával svoje postavy pred neriešiteľné problémy a ak už aj mali pocit, že ich vyriešili, napokon bolo všetko inak. (09.04.2010)

Nabřeží mlh mělo opravdu ve své době nevídaný úspěch. Málokterý film,v té době zaznamenal tak pozitivní ohlas. Rozhodně i malinko ovlivnilil, vývoj francouzského filmu do šedesátých let a z Gabina udělal opravdovou star ( francouzi by řekli spiš étoiles.) Všechna tato slova platí i pro snímek ,Velká iluze´´(o rok mladší film, rovnež s Gabinem.) S šedesátými lety přišla tzv. nová vlna fr. filmu, ve které si Gabin už prý nevedl tak dobře. Často jsem i četl, že ho režieři nové vlny do svých filmů nechtěli. Ale i po padesátých letech Gabin natáčel pravidelně, hrál brilantně a v dost dobrých filmech.Takže bych s těmi jeho problémy s novou vlnou, úplně nesouhlasil. Ale to jsem se trochu rozkecal, teď už jdeme ke kritice. Prvních 20 mě upřímně dvakrát nebavilo a pociťoval jsem zklamaní. To dlouhé mluvení o ničem, mě na úvod docela uspávalo. Pak naštěstí konečně přišla krásná milostná zápletka. Jasně, dneska už není moc originální a pro určité typy diváků ani atraktivní. Ale mezi Gabinem a Morgan to září, jejich lásku jim prostě věříte. Zahráli to prostě senzačně, to nikdo nemůže vyvrátit. A mně jejich společné scénky strašně bavili. Ta jejich láska byla napsána hezky. Snímek ale vyvrcholí až poslední půlhodinkou, která je vážně lahůdková. Gradace děje je tady vzhledem k roku vzniku filmu, vskutku fenomenální. No přátelé, komu by se (pozor, možná spoiler) nechtělo začít ke konci brečet? Čili ty 4 hvězdy si to zaslouží, dovedu si představit, jak museli být diváci před těmi sedmdesátiosmi lety v prastarých biografech a nelítostný dobách fascinováni. A přiznávám, že já jsem fascinován taky. (04.01.2017)