Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Kdo se skrývá pod maskou záhadného starce? To sama pomsta přichází po letech… Dobrodružný francouzský film Hrbáč byl natočen podle stejnojmenného románu Paula Févala z období sklonku vlády Ludvíka XIV. Statečný šlechtic Lagardere je svědkem zákeřné vraždy Filipa de Nevers, spáchané královým oblíbencem Gonzagou, který se tak chce zmocnit velkého jmění rodu de Nevers. Slíbí umírajícímu, že před Gonzagovými úklady zachrání jeho malou dcerku Auroru. Tajně odveze dítě do Španěl, kde je vychovává, a po patnácti letech je vrátí matce, která nikdy nepřestala věřit, že se jednou se svou dcerou shledá. Do Paříže se Lagardere vrací v masce, ve které ho nepozná ani vlastní schovanka... Hrbáč byl vždy vděčnou látkou pro filmové zpracování. Jedním z jeho legendárních představitelů byl i Jean Marais. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (132)

Gig 

všechny recenze uživatele

Fantomas za Ludvíka XV. Proč? Inu Jean Marais oblíká masku, která by opravdu seděla do jedné z podob Fantomase. Ne, teď vážně. Jedná se o jedno z nejlepších zpracovalní románu Paula Fevala. Je z doby, kdy tyto filmy se rodily ve Francii jak na běžícím pásu. Některé momenty jsou přece moc naivní a pohádkovské. Chybí mi tu druhý opatrovatel Jindřicha. Je tu jen Paspoal v podání populárního Bourvila a chybí mi postupné odstraňování vrahů. Je tu jen zabití Filipa a jeho nohsleda. V tomto ohledu mám daleko radši televizní zpracovaní Hrbáč Lagardere. ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Koukám, že i v dávných dobách byli mocipání intrikářský svině, ženy krásný a muž, který se uměl bít pro čest a pravdu. Dříve to byl Jean Marais a v současnosti to jsem já. Dovolím si ještě drobnost k tomuto parádnímu dobrodrůžu. Jak zahrát dobře roli hrbáče nám prozradil v jedné scénce ve filmu Vrchni prchni Josef Abrhám "Chce to přikrčit a mírně nahrbit." ()

Reklama

DearS 

všechny recenze uživatele

Jeden z mnoha francouzských šermířských filmů o lásce, zradě a pomstě ničím neurazí, ale ani nevybočuje z průměru. Zápletka ve stylu hraběte Monte Christa. Bohužel za ním ale silně pokulhává v načasování důležitých a pro soky nečekaných odhalení – všechno vyšumí tak nějak do ztracena. Dvě třetiny filmu se těšíte, jak padouši dostanou efektně a po zásluze na frak a pak je po všem, ani nevíte jak, žádné vzrušující emoce a vášně (v tomto žánru dost stěžejní)se nekonají. Navíc Jean Marais je už poněkud postarší (ale budiž) a herečka v dvojroli matky a dcery je sice nesmírně elegantní a půvabná, ale ve chvílích, kdy hraje matku, by se nějaká ta vráska v rámci zachování alespoň minimální důvěryhodnosti hodila (maskéři asi zaspali) ()

bloom 

všechny recenze uživatele

Bohužel dnes již přežité zpracování Févalova románu, které o mnoho koňských délek předčila dynamičtější verze Philippe De Brocy s Danielem Auteuilem a Fabricem Luchinim. Do sebe zahleděný Marais působí nudně a sice je tu sympaťák Bourvil, ale jeho postava je pro příběh vlastně zbytečná. Příště už tedy raději jen Auteuila. ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Poměrně kvalitní historické dobrodružné drama s pěknou dávkou nadhledu, mocenských intrik a zvrhlosti, hrdinské čestnosti, napětí a romantiky. Hlavní postavou je rytíř Henrich Lagardére (dobrý Jean Marais), který neváhá obětovat kus života, aby pomstil smrt šlechtice Philippe de Nevers (Hubert Noel), a staral se o jeho malou dcerku. Ale jeho odměna nakonec byla velmi příjemná: srdce jeho schovanky Aurory (půvabná Sabine Sesselmann, která hrála i svoji matku Isabelle) a povíšení na barona k tomu. Zápornou postavou byl Philippe de Gonzaque (Francois Chaumette), starý zhýralec a prostopášník, pro kterého byli intriky každodeností. Byl doprovýzen svým poslučným pejskem Peyrollesem (Jean le Poulain) a oba po právu končí svůj život rukou Hrdiny. Zábavnou postavou je Lagerdérův sluha Passepoil (dobrý Bourvil), který i přes remcání udělá všechno. A tak přes hodně soubojů a podlostí vítězí dobro nad zlem na počátku 18. století, kdy byla ještě doba romntických hrdinů šlechtického stavu.. ()

Galerie (27)

Zajímavosti (13)

  • Film byl natočen podle stejnojmenné knihy Paula Févala. V roce 1959 šlo o již pátou filmovou verzi tohoto příběhu, kterou pak v roce 1997 následovala verze šestá. (Rosalinda)
  • Ve scéně, kdy se Lagardére (Jean Marais) vrací do svého pronajatého domu ve městě, otevírá si klíčem. Ten po odemčení nechá v zámku, vejde a zabouchne. V následujícím záběru z interiéru ovšem vidíme, že je klíč ve dveřích z vnitřní strany. (TomKey)
  • Keď sa v závere stretne Aurore so svojou matkou (obe hrá Sabine Sesselmann) a objímajú sa, tak v záberoch, kde sa pozeráme do tváre matky, stojí pri nich Passepoil (Bourvil), zatiaľ čo v záberoch, kde sa pozeráme do tváre dcéry, tam nikto nestojí. (ČSFD)

Reklama

Reklama