Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Francouzská veselohra známého režiséra René Claira o podivuhodných osudech mladého učitele hudby Clauda, který z nesnází svého života utíká do snů, v nichž lehce získává slávu i lásku krásných žen. Nakonec se však i ve snech dostane do takových nesnází, že si znovu zamiluje život, obzvlášť když získá srdce skutečné Zuzany i umělecký úspěch jako skladatel opery. (Filmový přehled)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (25)

Anderton 

všechny recenze uživatele

Veľmi záleží na prístupe, k akému sa prikloníte pri sledovaní Krásiek noci. Ak si uvedomujeme, že Clair točí akúsi muzikálnu naivnú frašku a využíva veľmi povrchné postavy, môžeme si ich poriadne užiť. Pokiaľ vás však nepresvedčí a nezískate nad filmom nadhľad, môže vám pripadať niekedy až trápny a z dnešného pohľadu už veľmi nemoderný. I keď v dnešnej hipsterskej dobe je svojim spôsobom asi in. Sympatická svižná jednohubka s krásnymi ženami, ktoré ho v jeho snoch všetky chcú a veľmi neprekvapivo zistíme, že láska sa dá nájsť aj v realite. Pokiaľ rovnako ako Claude snívate s otvorenými očami, Krásky noci je film presne pre vás. Na mňa je však trochu príliš rozšafný. Tri hviezdy skoro nikto neudelil, tak aj to ma presvedčilo o hodnotení. ()

vesper001 

všechny recenze uživatele

„Sen má čarovnou moc, uvidíš mne každou noc.“ Klavírista Claude a jeho tajný život. Život mimo realitu, kde neexistuje hluk světa, který ho ubíjí, marnost učitelského (místo uměleckého) povolání, které ho neuživí ani nebaví, kamarádi od karet a jejich hrubozrnné vtipkování na účet narkoleptického snílka, dluhy, kvůli nimž může přijít o milované piano a skutečné ženy, které mají s božskými vílami okupujícími jeho fantazii pramálo společného. Není tedy divu, že Claude utíká, kdykoli může, a vlastně i když nemůže. Jenže časem se ukáže, že ani paralelní existence uvnitř vlastní hlavy není ideální a že skutečný svět není tak strašný, jako noční můra… Hořkosladká zpěvohra s chvílemi rozcuchaným (!) Gérardem Philipem, zástupem naštěstí více než méně komických i půvabných postav a spoustou bohužel méně dobrých popěvků. ()

Reklama

nascendi 

všechny recenze uživatele

Zdalo by sa, že keď svoje úsilie spojí slávny filmový režisér René Clair a charizmatický Gérard Philippe nemôže vzniknúť nepodarené dielo. Ale aj keď si oboch vážim a chápem výborné hodnotenia ostatných užívateľov, nenašiel som jediný dôvod, ktorý by ma oprávňoval zmeniť svoje hodnotenie. Nezaujal ma svojou hudobnou a romantickou stránkou a nenašiel som ani nič komické, čo by pretrvalo do dnešnej doby. Videl som viacero Clairových filmov, než mám ohodnotených, ale po Kráskach noci sa nechcem spoliehať na spomienkové dojmy. ()

andrii 

všechny recenze uživatele

Když spánek mysl fantazii předává...Ulehni na polštář, obtiskni do představ svou neznámou, zanedbanou tvář. Ve sladkých snech věhlasným "někým" se stáváš. Zahloubaný, prchavosti se oddáváš. Přítomnost sličných dam, personifikovaný mam. Harém naklání se k tobě s obdivem. Věhlas získáváš s přehledem. Jen tak trochu si snít, zasnít se, neustoupit. Co snům dovoleno jest. Do reality se nehrnu, na mou čest. Spát, spát a nikdy se neprobudit. Inu, časem budu muset oči otevřít. Probuď se, ospalče! Nezmeškej! Kudy do života cesty vedou, ptej se, jak se z představ vymanit. Švarný, hrdinný a romantický snílek Gérard Philipe už ví, že snít se dá i s otevřenýma očima a že i ten nejutajovanější, nejzapeklitější sen, se může splnit. Přenech sen skutečnosti, dopřej krásu všednosti, obyčejnosti. Po boku s "Kráskou dne," život ve dvou je štěstí pro mne. ()

ripo

všechny recenze uživatele

„Krásky noci" jsou třetím filmem francouzského režiséra René Claira po jeho návratu z Hollywoodu, kde působil po dobu druhé světové války. Po filmu „Mlčeti zlato" z doby začátku kinematografie, vyslovil René Clair důrazný protest proti myšlence na nové vraždění lidstva, na novou světovou válku, parafrází klasického faustovského námětu ve filmu „Ďáblova krása". V „Kráskách noci" se Clair vrací k prostým francouzským lidem, jejichž životní strastí i radostí dokázal již nejednou zobrazit ve svých filmech z třicátých let, a to se svérázným, jemným humorem, jemuž nechybí lehce ironický pohled, ostrý satirický šleh, ani bezprostřední srdečnost. Nejinak je tomu i v tomto filmu, k němuž si René Clair podle vlastního námětu napsal i sám scénář. Dílko si ovšem neklade k vyřešení tak závažný problém jako předcházející „Ďáblova krása", zřetelně však vyslovuje zdravou myšlenku, že náš současný život je lepší už proto, že je i v našich silách ho užitečně prožít. Clair si k doložení této myšlenky důmyslně vykonstruoval příběh, proplétající skutečnost sny a naopak konfrontující romantické sny s reálnou přítomností, jíž dává nakonec autor i hudebník Claude přednost. Dokázal přitom znovu, že je skutečným virtuosem v splétání komických situací, že jeho úsporný dialog hýří vtipem a je opravdovým mistrem režie, vtiskující celému dílu svérázný charakter své tvůrčí osobnosti. V rámcovém ději se mu pak podařilo vyjádřit svůj srdečný vztah k prostým pracujícím lidem, zachytit věrně prostředí provinčního francouzského městečka a postihnout jednotlivé charaktery postav v dokonalé filmové zkratce. — Postavu hudebníka Clauda hraje oblíbený Gérard Philipe, který hraje opět titulní roli v právě natáčeném filmu režiséra Claira „Velké manévry". ... ... René CLAIR. — Málokterý režisér může svým dílem prokázat tak stálou a vyhraněnou vývojovou linii jako René Clair, tento Pařížan rodem i srdcem, který má v historii filmu své místo vedle největších geniů Pudovkina, Ejzenštejna a Chaplina. René Clair se narodil 11. listopadu 1898. Záhy začal projevovat živý zájem o film a jeho herecký talent mu dopomohl v roce 1921 k prvním filmovým rolím. Jeho umělecká dráha se začíná ovšem plně rozvíjet až po nástupu zvukového filmu, kdy v roce 1930 vytvořil film, který ho rázem proslavil doma i za hranicemi, „Pod střechami Paříže". V „Milionu" vytvořil v roce 1931 jednu z klasických situačních komedií historie filmového uměni. Z tónů ironických přešel v témže roce k pokusu o sociální satiru na zotročení člověka strojem ve filmu „Ať žije svoboda!" a v roce 1933 se pak vrátil ve „Čtrnáctém červenci" ke své staré lásce Paříži a jejímu lidu. V roce 1934 vytvořil pak svůj poslední francouzský film z předválečné éry — satiru „Poslední miliardář". V Anglii vytvořil v roce 1936 velmi duchaplnou satiru na mentalitu amerických zbohatlíků „Strašidlo na prodej". Před obsazením Francie nacisty odjel Clair do Ameriky, kde měl již z dřívějších let několik pozvání k natáčení filmů. V Hollywoodu vytvořil v letech válečných celkem pět filmů, z nichž se žádný nevyrovnal jeho pařížským pracím. Hned po skončení války a po likvidaci svých hollywoodských závazků se vrátil René Clair v roce 1946 do Francie, kde navázal na své dřívější obrázky ze života pařížského lidu a natočil film z dob začátků kinematografu „Mlčeti zlato" (1947) s Mauricem Chevalierem v hlavní roli. Jako další dílo vytvořil ve společně francouzsko-italské produkci film „Ďáblova krása" (1949). Clair je nejenom vynikající filmový tvůrce, ale i theoretík a publicista, v čemž se odrážejí jeho dlouho potlačované novinářské zájmy z mládí. Napsal několik knížek o filmu (vedle dvou románů), řadu podnětných časopiseckých úvah a nikdy se netajil tím, že jeho sympatie patří především drobným lidem. Filmový přehled 27/1955 () (méně) (více)

Galerie (15)

Reklama

Reklama