Režie:
Marcel CarnéScénář:
Jacques PrévertKamera:
Roger HubertHudba:
Maurice ThirietHrají:
Arletty, Jean-Louis Barrault, Pierre Brasseur, Pierre Renoir, Gaston Modot, Albert Rémy, Jacques Castelot, Paul Frankeur, Robert Dhéry, Louis Salou (více)Obsahy(1)
Režisér Marcel Carné natočil snímek podle scénáře francouzského básníka Jacquese Préverta. Děj je zasazen do divadelního světa v Paříži kolem roku 1840. Hlavní postavou je český rodák a jedna z nejvýraznějších postav evropské pantomimy 19. století Jean-Baptiste Gaspard Debureau (Jean-Louis Barrault), který svádí marný boj o přízeň něžné Garance (Arletty). (contrastic)
(více)Videa (3)
Recenze (47)
FILM by mal v prvom rade rozprávať vizuálne. Vedeli to už bratia Lumièrovci. Potom by sa mal dostaviť účinok dobre prepracovaného scenára a hereckých výkonov. Tento epos, to spĺňa iba z jednej strany. A to tým, že dokonalo evokuje dobu tamojšú, v celej svojej kráse. Avšak samotný príbeh nám neprináša nič, iba akúsi švédsku trojku ( štvorku, päťku ), ktorá sa zmieta sem a tam a zasa naspäť, aby mohla vyplniť obrazne nekonečnú minutáž. ()
(1001) -"Paříž je příliš malá pro takové milence, jako jsme my dva." Kdo by to řekl, že upadnu do lásky jen tak zničehož nic a proti své vůli, ačkoliv básníci by myslím řekli, že jinak to nejde. Už několikrát jsem v rozhovorech četla, jak moji oblíbení tvůrci citují tento film jako ten, který jim způsobil lásku k (dramatickému) umění, a okamžitě jsem pochopila, co tím mysleli. Kdo by čekal takovéhle věci ve filmu z roku 1945, respektive proč se někdo namáhá s obdivováním Casablancy, když by mohl obdivovat tohle! V poslední době jsem si hodně stěžovala na bezmyšlenkové používání dialogu ve filmech a Děti století mi nabídly lék z té mizérie. Občas mají slova opačný význam k celkovému smyslu promluvy, občas popisují přesně to, co mají, občas se opakují a plynutí filmového i fikčního času jim dodává jiný význam. Dohromady je to blaho pro moji hlavu. ♥ -"Ztichni, neslyšíme přes tebe pantomimu!" ()
nerad sklznem na uroven ludi ako Je LiVentura, ktory film odjebe jednoduchym "moc prizemne, jednoduche" alebo "jednim slovem skvele" - no na druhej strane nerad pisem litanie ako Bludman alebo ekspert typu Eodeon. Taxa v nich zamotam, ze mi unikol zmysel komentara. No tu sa neubranim, jednak do dlheho komentu sa mi nechce a jednak uz mam rozpozerany dalsi film - Michael Powell konkrene. Takze strucne : o5 nieco pre artove hnedopichy, hlavni hrdinovia maju aj tu realnu story ale aj fantazijnu. Ktora je ktora - to uz musite zistit sami. 82 % ()
Skutečná solava divadelního umění z doby, kdy byl jeho svobodný duch nemilosrdně potlačován. Skvostná výprava, výtečný Barrault a hlavně éterická Arletty, která prozáří každou scénu. Škoda jen, že mezi okouzlujícími i smutnými scénami s neopakovatelnými Prevértovými dialogy jsou prodlevy, které dělají stopáž ejště delší, než ve skutečnosti je. Ve výsledku jde ale o dílo, před kterým je třeba smeknout klobouk. ()
Prokletá láska čtyř rozdílných mužů k jedné ženě v okázalém a hříšném světě, kde poezie, maškaráda i zločin hnízdí v těsném sousedství. Ve všech směrech brilantní a dechberoucí film. Jeho délka je neoprávněným strašákem, protože každý záběr má své nezaměnitelné kouzlo a postará se o exkluzivní zážitek všech zažraných cinefilů. Ti se totiž přistihnou, že Les enfants du paradis sledují hlavně srdcem a ty tři hodiny jim uběhly neuvěřitelně rychle. ()
Galerie (74)
Zajímavosti (16)
- Film byl dlouhý a diváci často před koncem museli odcházet na poslední metro. Režisérovi to kupodivu nevadilo, naopak se mu líbilo, že se v kině vytváří hluk podobný tomu v divadlech na Bulváru zločinu. (Cimr)
- Architekt Alexandre Trauner a skladatel Joseph Kosma byli oba Židé a museli proto pracovat v utajení a své nápady předávat pomocí prostředníků. (Hans.)
- Jedná se film, díky kterému se Marlon Brando dal na herectví. (SgtPepper)
Reklama