Mami!

Niečo mi na tomto filme vadilo... Asi outfit hlavných hrdiniek (na toho debilka som si kupodivu zvykol ihned'), ako i ony samotné. Ale zase si neviem na druhej strane predstaviť v ich roliach niekoho iného! Tie úlohy im sedeli ako prdel na šerbli a scénka, kedy mladý nabehne do kuchyne s namaľovanými očami a všetci traja to tam roztočia, nemala chybu... Dolanov výber muziky do svojich filmov je zaujímavý. Niektoré songy akoby sa do jednotlivých scén absolútne nehodili a tým tam práve perfektne sedia! (17.03.2015)

Pre mňa zatiaľ to najlepšie od tohto režiséra. Zostal síce pri svojej obľúbenej téme a nepriamo sa dotkol i tej druhej, ale bolo to divákovi veľmi zaujímavo podané, miestami to dokonca zašlo až do príjemnej poetiky. Tiež tu zvolil parádny soundtrack, ktorý niektoré scény po dramatickej a pocitovej stránke ešte viac vyhrotil. Nuž čo, deti sú vo veľkej miere len také, aké ich naučíme byť. A tá matka mala evidentne tiež problém. 75/100 (12.12.2016)

Xaviera mám příliš rád na to, abych tenhle film odepsal, a tak jsem mu dával stále další a další šance. A on mě stále znovu a znovu zklamával. Zásadním problémem z mého pohledu je, že Dolanova režijní metoda je stejná jako touha jeho postav: "jsem milován, ale chci být milován ještě víc". Pokud mi "spratkovitost" nevadila u jeho raných filmů, de facto plytkých pubertálních deníčků, okouzlených možnostmi média, tak u psychologického melodramatu tohoto typu už ji snáším těžko. Nesouhlasím s chválou hereckých výkonů. Naopak mi připadá, že Dolan své kolegy(ně) de facto nerežíruje a nechá je afektovaně přepalovat jednotlivé scény na / za hranu snesitelnosti (hysterický smích, ubíjející hebefrenické litanie). Hned několikrát film ulétne za lajnu i v rámci melodramatické licence - matčina vizionářská scéna je jednoduše kýčovitá a karaoke s Bocellim působí expresivitou montáže detailů až naivně amatérsky. Zásadní problém pro mě je, že i když má Mamka dobře odpozorované detaily, oblouk vztahu se opírá o přílišnou chtěnost. Dolan se skrývá za to, že jeho hrdinové jsou afektovaní, proto má být afektovaný i jeho film, který je k jejich chování empatický. Všechno má ale svoje hranice - a Dolan ji pro mě Mamkou prostě překročil. [50%] (11.07.2014)

Je trochu paradoxní, že vzývaný kanadský auteur dosáhl nejlepších výsledků, když se vzdal nejradikálnějších uměleckých rysů své tvorby. Mami! se od abstraktního mnohoznačného artu odvrací. Jde v podstatě o útvar velmi podobný tradičnímu rodinnému nebo sociálnímu dramatu. Z Dolanova křečovitého velikášství se ve filmu nachází jen stopové prvky. Nedostatkům své předchozí tvorby, tedy hlavně mladické nezaoblenosti stylu, se Dolan uspokojivě vyhnul.Tohle už není queer estét s kamerou, ale uvědomělý tvůrce, co ví, kdy ve scénáři škrtat. (31.10.2014)

Xavier Dolan má hodně odpozorováno a nebojí se to použít... a tak se stalo, že mě už podruhé totálně dostal. Jako mnohým přede mnou mi schází slova, která by snesla přirovnání k rezonanci vstřebaného, proto se omezím jen na ubezpečení, že Mommy má všechno, v čem je Dolan jedinečný, plus geniální vychytávku k tomu a naprosto úžasnou Anne Dorval jako pastvu pro dva smysly. Jó, život je hodně často v blbým formátu... (08.07.2015)